Literatura – Na pokračování
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (19) Skok přes propast
U pramenů řeky Chubut na východní straně And založili přistěhovalci z Walesu zemědělskou osadu. V roce 1883 je postihla strašná neúroda způsobená dlouhotrvajícím suchem. Kolonisty pronásledoval neustálý pocit hladu způsobený strašnou bídou. V té době kolovaly v okolí pověsti, že se v Andách nacházejí zlaté doly, ve kterých kdysi dávní Inkové dobývali vzácný kov a přepravovali ho po stezkách na sever do svých podivuhodných měst.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (22)
V autobusu mě napadla, myslím, vynikající věc! (IQ 128, ne?!!!) Takže když jsem z něho po dvou hodinách drkotavé jízdy na Florenci vystoupila, nehnala jsem se rovnou do Kotvy a Bílé labuti, abych co nejdřív měla tento úkol za sebou, ale vydala jsem se do centra města a vcházela do různých bank a peněžních ústavů, kde jsem si důkladně obhlížela, jak tam jsou jejich zaměstnankyně oblečeny, jak chodí, jak jednají s klienty.
Luděk Ťopka: Lankasterka
Ačkoliv jsem se ve svém životě nemohl plně věnovat této své lásce ani jako lesník, ani jako právoplatný myslivec, přesto, anebo právě proto, pokládám les a vody za neocenitelný dar přírody lidem. Díky svému povolání a práci v zahraničním obchodě jsem totiž poznal některé nehostinné, pusté horské kraje a pouště Středního Východu a Afriky, a tak vzdávám v duchu tisíceré díky tomu, kdo naše dávné předky přivedl do tohoto požehnaného dolíčku mezi Krkonošemi a Alpami.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (15)
A najednou to začalo. Zvedl se tak silný vítr, že vzduchem létaly celé větve, mračna písku, papíry a desky čehosi. Některé stromy začaly praskat. Cítil jsem se slaboučký, bezbranný, a vysílenost pořád narůstala. Ano, byla to opravdová vichřice, která se vřítila do Prahy a brala s sebou všechno, co nebylo pevně přibité.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (19)
A hotovo! V sobotu, brzy ráno, jsme odjeli ve škodovce na hrad. Než přijel první zájezd, měli jsme ve stánku všechno připravené. Voda v hrnci vřela, jehla ohřívače byla nažhavená, v dřevěné krabici na peníze leželo, možná pro štěstí, pár drobných mincí. Za půl hodiny už vycházeli z brány naši potenciální zákazníci, nabaženi sice historie a kultury, leč hladoví.
Josef Blažek: Existuje ostrov (9)
Oči jsem otevřel do naprosté tmy. Hlava mě nebolela. Únava příjemně vyprchávala z unavených údů. Lůžko se se mnou lehce houpalo. Slyšel jsem pleskání vln. Cítil jsem se osvěžen a klidný. Vedle sebe jsem nahmatal svůj nůž. Zároveň jsem zjistil, že můj oděv je poničený, většina kapes utržených a podšívka vesty vypáraná. Peněženka chyběla, ale nějak mi to bylo jedno.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (15) Trosečníci na ledové kře
V říjnu roku 1872 přepadla americkou loď Polaris u grónských břehů strašná bouře. Ostré úlomky mohutných ledových ker prorazily loď pod čarou ponoru na několika místech a do podpalubí proudila voda. Pumpy pracovaly bez přestání, ale bylo jasné, že pokud se Polaris nepodaří přistát u nedalekých grónských břehů, určitě se potopí. Část posádky, několik amerických vojáků a část Eskymáků s ženami a dětmi se uchýlila na ledovou kru připoutanou k lodi tlustými lany.
Sloupky Jiřího Menzela (2)
Lidi, to jest ti, kteří představují průměrnou většinu populace, ti které potkáváme na ulici, ve veřejných dopravních prostředcích nebo v sousedství, ti kdo musí od rána od šesti zařezávat u ponku, či od osmi u pultu, ti kteří mohou bez úhony na občanské cti vidět krále nahého, ti mají k opravdovým Umělcům zvláštní vztah. Podle muže ulice, který je vzdálen snobismu, opravdový Umělec může být z jeho pohledu taky jen blázen nebo exhibicionista.
Sloupky Jiřího Menzela (1)
Naše klikaté životní cesty ustavičně protínají nezrušitelné pravdy, které jsou tak zřejmé a průzračné, že si je ani neuvědomujeme, ale které jsou nicméně stejně nezpochybnitelné jako je třeba gravitační zákon, nebo Pythagorova věta. Jsme k těm pravdám slepí, nicméně ony existují. Jednu z nich mi kdysi zjevil pan Musil, můj instruktor jízdy autem.
Sloupky Jiřího Menzela (33)
Absolvoval jsem slavný jubilejní canneský filmový festival a nebylo to pro člověka mé letory nijak veselé. Musel jsem totiž, místo toho, abych se povaloval na sluníčku na pláži, sedět většinu času v biografu. Byl jsem v porotě, která měla udělit cenu nejlepšímu filmu debutujícího režiséra. Kdosi ten letošní festival charakterizoval výrokem, podle kterého kdyby se všechna krev prolitá na promítacích plátnech festivalu vylila do moře, bylo by z toho moře rudé.
Josef Blažek: Existuje ostrov (6)
Ulice byla tichá. Noc pokročila bez ohledu na uzlení a cyklení času kolem nás. Počasí bylo jiné. Snad tedy i roční období pokročilo. Podle teplého a voňavého vzduchu, kde se mísily vůně kvetoucího černého bezu se zápachem smažených bramborových hranolků, to rozhodně nebyl podzim, který mi ještě před pár hodinami útočil na kůži.
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (14)
Když v sobotu 5. května 1945 vypuklo v Praze povstání proti německým okupantům, vyhlásila jednotka Železo pohotovost. Roty v obcích držely hlídky a někde odzbrojily menší německé oddíly. Ten den dopoledne se to podařilo členům úhonické, drahelčické a hořelické roty: zajali třicet Němců střežících vojenskou vysílačku na dvoře v Drahelčicích.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (9)
„Několikrát ses zmínil o Alfredu Nikodemovi. Pověz mi něco víc,“ navrhl jsem. Oldřich povytáhl obočí. „Nikodem? To bylo jméno, které znal snad každý a setkal se s ním vždy, když přišla řeč na plavecké výkony, mytí ve studené vodě, sněhové zábaly na horách nebo lehké oblékání v zimním počasí. Byl ale činný i v jiných sportech, jako například jízda na koni, dálkové pochody, plavání krátkých i dlouhých tratí a v neposlední řadě právě otužování.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (11) Na rozbouřeném moři
Dne 17. dubna 1930 vyplul Grace Harwar z australského přístavu Wallaroo s nákladem pšenice. Cílem plavby byla Anglie. Kapitán Svensson velel dvanáctičlenné posádce, což bylo na pětistěžník docela málo. Kromě toho pouze polovina mužů se mohla počítat mezi opravdové námořníky, ti ostatní byli spíše nadšenci s touhou po dobrodružství. Jedním takovým byl mladý australský žurnalista Walker. Přál si prodělat plavbu na staré plachetnici, aby nasbíral zkušenosti pro napsání filmového scénáře k dobrodružnému filmu.
strana 1 / 20