Literatura – Na pokračování

Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (2)

Příští den cestou do Varšavy seděla ve vlaku i moje žena Ela. Při jeho průjezdu nad Vislou jsem jí ukázal místo plánovaného startu a cíl. Pohled z mostu na zkalenou a širokou Vislu nebyl příjemný ani pro mne. Voda se bláznivě drala korytem a na mnoha místech byly vidět mohutné víry. A tady za pár dní poplavu. To jsem si vymyslel věc...Co se dá dělat, couvnout už nemohu.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (37)

V čase, kdy se mi nabízela možnost prožívat znovu, už potřetí, onen závan štěstí z narození dítěte, z jeho srdcervoucího pláče, zatnutých pěstiček, když spinkalo, a tepla, jež jsem cítila pokaždé, když jsem si je přitiskla k svému obnaženému prsu, jsem se musela zabývat problémy, které mi zkracovaly noci a neskutečně odčerpávaly klid dne.

Stanislav Moc: In vino veritas (3)

V jedenáct mně dělníci přinesli vzorky vín, do kterých namíchali, co jsem jim v devět vypočítal. Znovu jsem udělal rozbory, a pokud bylo všechno v pořádku, dal jsem pokyn, aby se vína stočila do lahví. Pokud ne, museli znovu něco přidat a další dvě hodiny to vmíchávat do tanku. Odpoledne jsem ještě jednou dostal vzorky, ale jinak bylo odpoledne moje. Nudil jsem se.

Sloupky Jiřího Menzela (25)

Říká se, že tenis je bílý sport, že je to hra gentlemanů, bez podvádění a faulů, a to je jeden z důvodů, kromě jiných, proč se mi tenis líbí. Tenisti mi zkrátka vždycky připadali, jako určitá šlechta mezi sportovci, bez uřvaných a neobjektivních fandů, bez skutečných i předstíraných faulů a bez hulvátského pokřikování do hřiště i na hřišti.

Stanislav Moc: In vino veritas (2)

Míchání různých vín se v angličtině jmenuje blending, doslova míchanice či splynutí. V Minchinbury jsme také blendovali vína, ale hlavně proto, abychom dokázali udržet stejnou chuť, protože každý ročník byl přece jen trochu jiný. Dávno přede mnou, ba i před manažerem Donem, který také ve fabrice nebyl tak dlouho, namíchali v jednom tanku víno, které se jim moc nepovedlo.

Luděk Ťopka: Štědrovečerní host

Spadl mi kámen ze srdce, přitiskl jsem toho zmrzlíka pod kabátem více k tělu, sáně se rozjely a za pět minut už jsme vjížděli na náš dvorek. Seskočil jsem ještě za jízdy a běžel do kůlny, kde měli naši králíci zimní obydlí. Vstrčil jsem ušáčka do jednoho kotce, vyrobil mu tam pelíšek ze slámy a sena, naplnil krmítko ovsem z plechovky na polici a nalil vodu.

Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (4)

Jak dlouho jsem spal, nevím, ale byl to patrně jen lehký spánek, protože mne náhle probudilo krátké a blízké zavrčení motoru, pak zvuk způsobený dopadem nějakého tělesa a ticho. Vzápětí se ale rozlehl, lesem nářek. Vyskočím z lavice a s hrůzou čekám strašnou leteckou katastrofu, ale místo toho vidím, jak po Tomáškově hlavě leze ohromný černý brouk, roháč.

Jan Hora: Sběratel dobrodružství (5) Apačská nevěsta

Vůdce mormonských vystěhovalců Royce Oatman měl tři děti. Třináctiletou dívku Olive, jedenáctiletého chlapce Lorenze a sedmileté děvčátko Mary Ann. Vydal se v čele výpravy do údolí řeky Rio Gila a v krytém voze si vezl rodinu a veškerý majetek. Doufal, že se svými mormonskými souvěrci vytvoří v úrodném pruhu země podél řeky prosperující a spokojenou komunitu. Zaslechl varovné zvěsti o tom, že Apači vykopali válečnou sekeru, ale vidina života utvářeného podle společného náboženského přesvědčení všechny obavy zaháněla.

Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (2)

Po válce, kdy naše pohraničí bylo zbaveno německých obyvatel, vznikl v těchto regionech velký nedostatek pracovních sil, který postihl hlavně oblasti zemědělství a lesnictví. Protože podobné problémy řešila tehdejší vláda „dobrovolně povinnou“ prací, tzv. pracovními brigádami, postihlo jedno z jejích nařízení i nás, mladé občany ročníků 1927 a 1928.

Luděk Ťopka: Příběh od Žárského rybníka (1)

Bylo to asi tejden po soudu v Budějicích, když partajní předseda Nývlt odešel z hospody, kam chodil pravidelně na mariáš. Protože ale domů nedošel ani do půlnoci, šla si pro něj do hospody jeho žena a našla ho u kostela s kudlou v zádech. Přijeli novohradský policajti s doktorem, ale nezbylo, než konstatovat smrt následkem vraždy.

Luděk Ťopka: Výlet do Novohradských hor

Můj průvodce odstavil tu motorovou plechovku na kraji polní cesty, přešli jsme silnici a usedli na lavici z dubového půlkuláče, kterou na břehu, právě proti částečně zalesněnému ostrůvku, postavil nějaký dobrodinec, nebo možná rybář. Jarda si zapálil cigaretu, a já uchvácen tou scenérií, jen zíral mlčky na tu hladinu, jemně čeřenou lehkým vánkem, a na několik kačen šmátrajících zobáčky pod vodou, zdvíhajíce přitom své zadečky v komických stojkách.

Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (5)

"Byl tady ten tvůj kamarád, co vypadá jako Jarka Adamcuj," zvěstovala mi babička, sotva jsem otevřel dveře. Ona si babička už nepamatuje lidi, a tak je připodobňuje k těm, které znala doma na vesnici. Ten Jarka Adamec byl hubenej, a tak ho napasovala na Peťana. "Nechal ti tady dopis," dodala. "Dopis? Odkdy si s Peťanem dopisujem?" vrtalo mi hlavou.

Iveta Kollertová: Jsem zase člověk

Ranní vzbuzení, odebrání krve a nastávající vizita. Páteční den se probíral jen pomalu, sluníčko se snažilo prorazit skrz žaluzie a bez úspěchu zmizelo za mrakem. Snídaně na vidličku se nekonala, sestřička mi naskládala tři misky vývaru a bylo po parádě. Upozorňuji šeptem okolí, že můj žaludek nepojme ani jednu misku, natož všechny tři.

Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (5)

Zábava, jak se říkalo v Radňově tancovačce, se na pile skutečně konala. Stalo se tak navzdory přísnému úřednímu zákazu veškerých zábav. Porušení svých nařízení trestali Němci velmi krutě: často dokonce popravou. Obava z následků, když si strýček Jina usmyslel uspořádat muziku s tancem, byla tedy víc než oprávněná.