Literatura – Povídky
Luděk Ťopka: Pruhovaný uprchlík
Pomalu odložím ruksak a dalekohled na klády, opatrně se zvednu, obejdu skládku dříví a blížím se k plotu. Najednou se tráva rozhrne a na cestě stojí malý černožlutý markazínek, tak dva týdny starý. Spatřil mne a utíkal podél plotu dolů po cestě. Došlo mi, že bachyně nemůže být vně obory a že ten malý bez mámy uhyne, nebo padne za oběť nějakému predátorovi.
Zdeněk Horenský: Vojenská základní služba
Nadešel ten čas, kdy i Ervín byl nucen nástupem na vojenskou základní službu splnit svou vlasteneckou povinnost. Jsa již po osmnáctém roku věku odveden a dle rozhodnutí odvodní komise schopen sice jen na stupeň C, což je ten pomalu na rozhraní s modrou knížkou, ale s jasným verdiktem schopen. V tom okamžiku sám sobě přísahal, že se armádě musí nějakým způsobem pomstít, a to se mu nakonec přece jen podařilo. A stalo se to způsobem, který mu byl více než příjemný, účel pomsty armádě splnil a on se při tom měl skoro jako v ráji.
Ivo Fencl: Dávno tomu aneb Jak jsem byl blbej
Představte si, že je zase rok 1983. Já si to představuji a... je mi zase devatenáct. Venkov... Furiantsky tisknu zvonek, pro jistotu třikrát krátce, třikrát dlouze, znovu třikrát krátce a čtyřikrát dlouze. Pokračuji. Pan Hlávka (stojí za mými zády): "Copak? Vy zvonek doma nemáte?" Děsně se leknu: "Dobrý den! Nevíte, jestli je Jitka doma?"
Ivan Kraus: Útěky Normana H.
Seděl jsem na bílém, písečném břehu ostrova a přemýšlel o tom, co si počít. Právě jsem se dozvěděl od bahamské úřednice zvláštní informaci. Abychom mohli opět opustit ostrov, je nutno navštívit britský konsulát. Ten je však na jiném ostrově, v Nassau. Dle bahamských nařízení se však nesmíme s českými pasy vzdálit z tohoto ostrova. Když jsem úřednici pro jistotu celé zadání úlohy zopakoval, potvrdila mi, že jsem úkol pochopil správně.
Antonín Suk: Bába z hospody
Rád vzpomínám i na další vickovickou osobnost. Malá, shrbená, ale neskonale laskavá v přirozené drsnosti, i když nám – „vejpitkům“ čas od času nehostinsky vynadala: „Děte domů a neutrácejte!“ – to byla naše hostinská. Jenže naše byla i ta hospoda – nehospoda! V té místnosti kde se prodávalo a podávalo pouze lahvové pivo, při čemž probíhala i „dudáková liga“, babka i spala!
Ivan Kraus: Na obědě
Do restaurace jsme chodili všichni velmi rádi. Číšníci z nás však obvykle příliš nadšeni nebyli, protože se skoro vždycky přihodila nějaká věc, která personálu nesedí. Dali nám, když nás viděli, ten největší stůl, který byl zrovna volný, a nedůvěřivě sledovali, jak se dohadujeme o místa. Šlo hlavně o to, aby matka seděla tak, aby viděla na celou restauraci, stejně tak jako ve vlaku, kde musela sedět ve směru jízdy.
Emília Molčániová: Nedorozumenie / Pomsta / Veľmi úzka spolupráca
Práve som vychádzal z cukrárne, keď som uvidel pri aute mladú policajtku, ako vypisuje pokutu. Pristúpil som k nej, reku, stratím slovo a možno ju presvedčím. „Pekný deň, pani nadstrážmajsterka, máme pekné počasie, však?“ „Komu aký,“ ďalej sústredene vypisovala pokutový blok. „Taká pekná dáma a taká nahnevaná, nože sa trochu usmejte,“ pokúšal som sa jej opraviť náladu.
Stanislav Moc: Narozeniny
Seděli jsme u Lea na farmě a popíjeli dobré zázvorové pivo, které nám Ruby nosí vždy o přestávce našeho tenisového klání. Ruby je Leova manželka a někdy si s námi i zahraje. Leo moc nehraje, tedy s námi ostatními, nejsme pro něj dost dobří, jsme prý jen parta smíšků, zatímco on bere tenis vážně. A to mu je 77 let! Právě dnes, v úterý 24. března!
Antonín Suk: Každý má v životě své místečko
Každý snad má v životě své místečko, kterému se nikdy nic nevyrovná. Pro nás, schválně píšu pro nás, tedy nyní už dědka s babičkou, to byly Vickovice. Vesnička nalepená na lesy, které už nahlížely do Čáslavské doliny. Bylo odtud málo kdy, ale přece jen, vidět až na Sněžku! I když jsem tomu nevěřil, viděl jsem ten zázrak také. Právě od plotu té pro nás nejkrásnější hájenky.
Vladimír Cícha: Kapři jako sumci
Když strýčka ještě v roce 1948 zbavili uniformy Sboru národní bezpečnosti, do kterého vstoupil, když jej omrzelo věnovat se krejčovskému povolání, tak se po nějakém čase se svojí ženou odstěhovali na tehdy Státní statek Zdonín, už v šestnáctém století založený dvůr v kraji kolem Nymburka. Snad pro změnu, abych netrávil každé prázdniny ve Slapech, jednou nebo dvakrát pobyl jsem několik týdnů na tom statku, kde strýček pracoval jako účetní a tetička v kanceláři. Strýček byl vždy schopný a podnikavý, a tak zřejmě snadno získal kvalifikaci účetního, když byl vysvléknut z uniformy strážce pořádku, která mu velmi slušela, ale pořádky, které měl střežit, dostaly poněkud jiný význam a podobu.
Oáza / Serjoža a Nataša
Správa, ktorú predniesol magister Vábnička, referovala o narastajúcej zločinnosti v meste. Mestské predstavenstvo bolo zúfalé, vyskúšalo už mnoho opatrení a žiadne poriadne nezabralo. Nuž, komu niet rady, tomu niet pomoci a pritom to Jožo myslel vtedy s ľuďmi dobre. Ale začnem od začiatku. Jožo Úžľabina mal šťastie, na čo siahol, to sa mu darilo.
Příhody strýce Františka - Dvojníci (1/4)
Strýc František zvedl pušku. Byla to nová karabina K98k, jen trochu pozměněný model té, kterou měl doma táta, ještě z první světové. Cítil její hladké bukové dřevo na tváři, houpal ji jako dítě. Kdysi dokázal z osmdesáti metrů ustřelit bažantovi hlavičku. Vestoje, na povel kapitána téměř bez míření vystřelil.
Jan Jurek: Zajímavý rozhovor
Seděl na betonové zídce rozpálené od poledního slunce a v náručí dřímal černého kocoura. Tomu klukovi hádal osm nejvýš devět let. Mimoděk odtušil, že by k němu přece jen mohl jít a prohodit s ním pár slov. S dětmi si měl vždycky co říct. (Kéž by totéž mohl říci o dospělých). Mimo to se všechno zdálo lepší než nečinně čekat na svého otce, který právě debatoval s dědou kluka, kterého nikdy předtím neviděl.
Luděk Ťopka: Piniperdus piniperda
Sehnu se k tlumoku pro termosku se studeným čajem, když tu vidím, jak kolem něho pospíchá malý, strakatý a čiperný příslušník toho bezbřehého hmyzího moře. Pohybuje se trhavě, uhání tryskem, zastaví se zahýbe anténkami, zase se rozběhne na kmitajících nožkách, prozkoumá kousek trouchnivějící kůry a opět vyrazí, aby nakonec zajel pod ležící kládu.