Publicistika – Co je psáno...
Pavel Pávek: Darek Vostřel podruhé
Kdysi, je to již dávno, jsem spolupracoval s jednou skupinou historického šermu. Nebylo jich zdaleka tolik jako dnes, lidé se na vystoupení hrnuli a tak se připravoval jeden program za druhým. Chybami se člověk učí. U jednoho pásma jsem přišel s lákovou myšlenkou. Středověký holomek zvítězí v boji u brány, měl to být souboj na těžké sekery, odhodí soupeře, ze záňadří vyloví papírový svitek a přečte uvítací slova.
Vnuk zakladatele Jawy si nenaříká
Když přijede do Česka Baťa, je to vždycky veliká sláva. Jsou však i jiná jména a firmy, které šířily dobrou pověst někdejšího Československa po světě. Jednou z firem, která se o to bezesporu starala, je i Jawa. Její motocykly získávaly světové vavříny i poté, co firmu jejich zakladatelům ukradli komunisté. Vnuk zakladatele a prvního majitele Jawy, čtyřiasedmdesátiletý Karel Janeček, žije v Kroměříži v ústraní.
Jan Řehounek: Fotografické příběhy Františka Dostála
S příchodem digitálních fotoaparátů nadešla doba, kdy každý, kdo si tu „chytrou“ krabičku koupí, se stane fotografem. Alespoň si to myslí. Jak to vidíte vy? * Všichni se naučíme číst a psát. Naučíme se napsat třeba dopis, ale málokdo už dokáže napsat třeba Saturnina, patnáctiletého kapitána nebo Starce a moře. S fotografováním je to stejné. Kytičky na zahrádce, děcka na kočárku, to patří k životu člověka a zaslouží si to fotograficky zachytit.
Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: Schůzka v uměleckém duchu
Již dlouho jsem chtěla seznámit Derka Colloredo-Mansfelda s jedněmi z mých nejoblíbenějších přátel, manžely Františkem a Jiřinou Makešovými. A to nejen z důvodu jejich společných zájmů - umění a restaurátorství umění. Zprostředkovala jsem toto milé setkání, které se uskutečnilo při obědě v jedné restauraci ve Stockholmu.
Jan Řehounek: Dubová snítka pro Adolfa Branalda
Posledního září přinesly agentury dvě smutné zprávy: v pondělí 29. září zemřeli třiaosmdesátiletý herec Paul Newman a spisovatel Adolf Branald v požehnaném věku devadesát osm let. Jenže zatímco „hollywoodskému frajerovi“ věnovaly deníky dvě strany a fotografii na titulce, o nejstarším českém spisovateli utrousily sotva pár řádek.
Ivo Fencl: Boris Jachnin - Zdánlivě píše o filmu každý časopis
Spisovatel a filmový historik Zůstává jak poutavým vypravěčem, tak i citlivým vykladačem nesčetných děl stříbrného plátna. Jistě i proto, že si včas „vybral vizuálno, a vale tak dal literám...“ Jenže i základy vizuálního vnímání světa ...
Jiří Vlastník: Nekonvenční virtuos Jiří Hošek
Nevím, zda Jiří pije šampaňské, známe se asi osm let a mlsali jsme nanejvýš trochu červeného vína a vždy spoustu nádherné muziky, ale letos řádný důvod bouchnout láhev kvalitního sektu určitě má. Právě před deseti lety docent Jiří Hošek ...
Ivo Fencl: Pětaosmdesát let od smrti Sira Henry Ridera Haggarda
Kdo je Henry Rider Haggard? V podstatě u nás už zapomenutý spisovatel, jehož nevídaná, neopakovatelná představivost, fantazie a schopnost poutavě vyprávět však bavívala maximálně, nejen děti… a ustavila i celý jeden literární žánr nazývaný dnes FANTASY! Ale kdo tohle v čase Potterů a Stmívání tuší?
Pavel Pávek: Darek Vostřel si v Kutné Hoře nezahrál
Ředitel divadla Rokoko v Praze, herec Darek Vostřel, pocházel z Vysočiny, a tak ho pochopitelně přitahovaly Železné hory nedaleko Kutné Hory. Nejezdil do hor ale jen "pátrat po lanýžích". Lákalo ho středověké město. Měl jeden velký sen. Zahrát si v kutnohorském divadle s celým souborem Filozofskou historii, která byla kdysi v Rokoku legendou.
Lída Jelínková - Václav R. Židek: Vylez na první kámen, na kerej uvidíš!
O Lídě Jelínkové se dnes ví málo a nezapsala se tak do podvědomí lidí jako první naši plavci na kanálu La Manche, František Venclovský a Jan Novák. Příčinou toho možná bylo, že nebyla už první ale třetí, komu se to od nás podařilo. Přesně před 20 lety plavala z Anglie do Francie v čase 10 hodin, 28 minut a tímto krásným časem utvořila na této trati neoficiální československý rekord.
Dobromila Lebrová: Carl Orff, německý hudební skladatel
Jsem ctitelkou vážné a klasické hudby, ale povětšině té starší - jen málo skladeb z dvacátého století mě oslovilo. Orffovy „Carmina burana“ mají mezi nimi jedno z předních míst - po koncertě, kde jsem je slyšela poprvé, jsem odcházela nadšená. - K tomu malá poznámka: Tvar spojení „Carmina burana“ nám v češtině dává nápovědu, že se jedná o ženský rod v jednotném čísle, ale latinsky je to číslo množné, znamená to „Písně z Burana“.
Jan Krůta - Renata Šindelářová: Jan Krůta a jeho drobečky duše
EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO POZITIVNÍ NOVINYHodně let jsme v agentuře dělali i reklamu, ale vymývat hlavu jiným i sobě už taky nechci. Svoboda a nezávislost jsou hodně drahé. Ale voňavé jak jarní vzduch po ránu. Jak vám přibývají léta, nerad se podílíte na kompromisech. A protože mi vyšlo v různých nakladatelstvích pár knížek, které byly redakčně a graficky odbyté, rozhodl jsem se, že si svoje knížky budu hlídat od začátku do konce.
Ladislav Pešek: Tvář bez masky
Jsem jako duchem nepřítomný. Pivec do mne strká. Upozorňuje na rozložitého frajera, který se s drzým úsměvem prodral ke stolu blízko nás a s gestem nestrpícím odpor zvedá ze židle zvadlou blondýnu: „Všiml sis, jak šel? Jak ji ´požádal´ o tanec? Vsaď se, že z toho bude rvačka. Pojďme radši pryč!“ Gruss chce být naopak u toho a navíc požádá kolegyni oné blondýny o tanec.
Pavel Veselý: Zastavení Richarda Pachmana
Setkat se s lidmi renesančního typu, to je dnes skoro vzácnost. V době úzké specializace na nějaké téma nebo činnost. U Richarda Pachmana to neplatí. Píše nejen dobrou muziku, ale také krásné texty, stejně tak zajímavě maluje. Poprvé jsem Richarda potkal jako novinář, který s ním chtěl udělat rozhovor. Později jsme přišli na to, že máme různé podobné názory na život a svět. A tak se z čistě pracovního pohledu stal pohled kamarádský. Zastihnout Richarda v klidu je skoro nemožné. Má stále plno plánů a aktivit, ale přesto se to povedlo.....