Publicistika – Historie
Jaromír Zelený - Václav R. Židek: "Ač byl postřelen, necítí nenávist vůči SSSR"
S profesorem Jaromírem Zeleným se znám již více než padesát let. Vychodili jsme společně Základní školu v Praze na Vinohradech v Perunově ulici a pak se naše cesty rozešly. Slyšel jsem o něm až po devíti letech, z rádia, že byl jedním z prvních těžce zraněných na Vinohradské třídě u Čsl. rozhlasu. Později, a to poprvé od ukončení povinné školní docházky, jsme se sešli na setkání třídy po čtyřiceti letech.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Znovuobjevení VASY
Byl srpen a psal se rok padesátý šestý, když vplul do části stokholmského přístavu zvané Strömmen mladý muž na nepatrném člunu. Už podle výzbroje – háku, který byl zavěšen na laně – bylo jasné, že nejde o žádného ze stokholmských rybářů. Přesto byl tento muž na jednom z největších lovů historie. Po několika hodinách práce se hák pod hladinou zasekl do nějakého tělesa.
Milan Turek: Facky i písemné tresty
Lavice v první třídě byly snad ještě z dob Franz Josefa, tabule zmodernizovaná se vytahovala a stahovala, takže bylo možné popsat dvě tabule a z obou číst najednou. Vlevo od tabule visel kříž, vzadu na zdi jsme měli obraz Vyšehradu s Vltavou a smíchovským železničním mostem, ne Hradčany (náhodou?). Školník zatápěl v zimě v kamnech. Každý den jsme se před vyučováním modlili. Přišel pan učitel Mikuš, nosil ještě přes kalhoty zástěru, možná, aby nevystupovalo tolik jeho břicho. Byl hodný a učil nás číst a psát.
Michal Dlouhý: Dvojnásobný šampion
Dne 25. dubna 1932 navštívil Pyšely plukovník Josef Ježek z ministerstva vnitra, mimo jiné člen výboru Sportovního klubu pro policejní a ušlechtilé psy, a přednesl účastníkům kursu přednášku na téma "Vycvičený pes k účelům policejním a jeho použití v životě občanském a ve službě bezpečnostní", kterou si všichni se zájmem vyslechli. Tento neúnavný budovatel pátrací služby u četnictva a milovník psů si nenechal ujít možnost navštívit každý výcvikový kurs a osobně se přesvědčit o úrovni výcviku služebních psů. Na památku se účastníci kursu a jejich instruktoři vyfotografovali spolu s plukovníkem Ježkem.
Michal Dlouhý: Četničtí vrazi (a jejich konce…)
Velitel četnické stanice proto odeslal štábního strážmistra Františka Zvěřinu a strážmistra Antonína Čudovského na jízdních kolech do nedalekého lesa "Bažantnice", aby tam pátrali po uprchlém Hasíkovi, neboť předpokládal, že se zde ukrývá. Karel Hasík byl uvedenou četnickou hlídkou v lese skutečně vypátrán a zadržen.
Vladimír Vondráček: Pět písmen a dvě číslice
Centrum Prahy, olepené neskutečně invenčními plakáty, z části už strhanými, jsem si prošel jen jednou a návrat naší unesené reprezentace z Moskvy jsem už zažil mezi přáteli v Praze. Dojemný byl Dubčekův projev, po kterém jsme si uvědomili, že opět sklapla klec! S ohledem na malé děti i na staré rodiče jsme o emigraci vůbec neuvažovali, ale odešlo mnoho našich kamarádů.
Michal Dlouhý: Vypátraná nevěra
Na četnickou stanici Dobrá u Frýdku byl počátkem června 1924 zařazen vůdce služebního psa, strážmistr Karel Heller se svým svěřencem. Strážmistr Heller absolvoval v pořadí II. kurs pro výcvik služebních psů četnictva a jejich vůdců, který se konal v Nových Hradech v jižních Čechách. Během 12 týdnů trvajícího výcviku dostal německý ovčák Astor, odrozenec z prvního chovného kmene československých četnických psů a jeho pán Karel, základy nezbytné pro výkon četnické pátrací služby.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Amos Komenský - Každý svým knězem, filosofem a králem
Komenskému však neunikly ani další aspekty moci – například jev, že nám nevládnou lidé nejlepších mravních a intelektuálních kvalit, a tak jeho úvahy mají často vysoce nadčasovou platnost. „Lidé neumějí vládnout, ani dát si vládnout“, píše Komenský. „Neumějí vládnout jiným ani sami sobě... Nedovedou si dát vládnout jinými a neumějí to ani sami.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (6) - Doba soudců / Samuelova kniha nám povídá...
Dalším mocnářem, který utlačoval Izrael, byl kanaanský král Jabín, vládnoucí v Chasóru, jehož armáda byla vyzbrojena 900 železnými vozy. Tento násilník utlačoval zemi déle než oba předchozí cizáci – totiž plných dvacet let. Jediným „mužem“ mezi Izraelci byla tehdy – jak plyne z Písma – prorokyně Debóra, která si mezi adepty válečného umění vybrala vojevůdce Báraka z kmene Neftali a vydala příkaz k pochodu na horu Tábor.
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (8)
Nezapomenutelnou postavou ve fotbalové historii Rudné byl správce hřiště Josef Psohlavec. Obětavý klubista, ale někdy až příliš prudká povaha. Hrálo se derby s Cementárnami Beroun, hosté prohrávali nedlouho před koncem snad o dva góly, když si všimli, že tyč jejich branky se povážlivě viklá. Nebylo nic snazšího, než se o ni opřít, aby se poroučela k zemi.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak jsem se stal pánem z NATO
Osloven vydavatelem Pozitivních novin, odvážil jsem se po delší době pohnout s množstvím svých mlčících rukopisů. Mám jich v jedné polici asi dva metry, ale když pan Loužecký projevil zájem o konkretní téma - úroveň médií ve světě a u nás, věděl jsem, kam sáhnout. Otevřel jsem dva modré svazky rukopisu, čítající 344 stran, a ovanuly mě pocity, po šestnácti letech téměř zapomenuté.
Milan Turek: Zapomenutý hrdina - Antonín Sochor
Děvín, Stohánek, Ralsko, všechny ty krásné vrchy, nádherné lesy a historické stavby byly donedávna přísně střeženy a navíc v prostoru na těch místech byly všude pozorovatelny ruských vojáků. Ani přátelské návštěvy Milovic a dalších míst, kde byla sídla velitelství se sem nemohly podívat. Památník tragické nehody hrdiny Sovětského svazu generálmajora Antonína Sochora tak zapomenut a nikým nenavštěvován zůstal uprostřed lesů zapomenut, stejně jako vynikající voják a bojovník Československé armády.
Michal Dlouhý: Jak na zločince?
Kanceláři zemského četnického velitelství č. 4 v Užhorodě došla 11. září 1934 dopoledne telegrafická zpráva z trestnice v Leopoldově. Zemský velitel četnictva plukovník Jan Ševčovič se z ní od svého pobočníka nadporučíka Václava Peremského dozvěděl o útěku vězně č. 1551, Ilka Lepeje, narozeného 13. července 1895 ve Volovém a tamtéž příslušného.
Michal Dlouhý: Četnický literát
Hlavním tématem veršů psaných strážmistrem Machartem se pojednou stala láska. Dopisy s milostnými verši putovaly z Medlešic do Zátaví a jako odpovědi na ně se vracely zamilované dopisy od Pepči Zobalové. Od zamítnutí prosby o přeložení poněkud změnil svůj přístup ke službě. Dělal pouze to, co nezbytně musel, pak možná nadřízení nebudou tak vehementně stát o jeho setrvání.