Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Ztratil se nám Petr Adler? (3)
Novinář, překladatel, známá postava pražského uměleckého světa šedesátých až sedmdesátých let. Původně nadšený spoluzakladatel několika zapomenutelných divadélek malých forem, posléze jeden z nezapomenutelných redaktorů Mladého světa ...
Ondřej Suchý: Hugo Haas si už vajíčka k večeři nedal
V blízkosti Huga Haase jsem se cítil v předvánoční Vídni roku 1983. Byli jsme zde se ženou na několikadenním turistickém zájezdu a mou rozmrzelost z toho, že jsem propásl příležitost uvidět na vlastní oči vystupovat v jakési operetě legendární herečku a zpěvačku Mariku Rökk, zažehnala druhý den krásná procházka večerní Vídní, při níž jsme se dostali až na širokou ulici, na jejímž nároží jsem uviděl označení – Opernring.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (23) Jan Werich
Setkání s JANEM WERICHEM (1905 – 1980), ať už zprostředkovaná filmem, gramofonovými deskami, rozhlasem či televizí (anebo ta osobní, která mi šťastná náhoda dopřála v posledních třech letech jeho života), všechny tyto chvíle způsobily, že jeho osobnost a dílo bylo, je a bude největším zážitkem v mém životě. Myslím si, že toto zjištění, které píšu v první osobě, by stejně tak mohlo podepsat tisíce dalších lidí.
Ondřej Suchý: Neudolatelná a neodolatelná noblesa R. A. Dvorského
Muž mnoha profesí – zpěvák, skladatel, dirigent, klavírista, hudební vydavatel a filmový herec R. A. Dvorský, vlastním jménem Rudolf Antonín, se narodil v roce 1899 ve Dvoře Králové (odtud jeho pseudonym) a z tohoto světa odešel v roce 1966. Bylo to pouhý rok poté, co se oženil s Annou Johnovou, někdejší pracovnicí svého nakladatelství, která se o něj a o jeho domácnost starala v nejhorších dobách, a navíc jej léta i finančně podporovala.
Jiří Suchý: Jak se Ferry díval na slunce
Já tomu sice moc nerozumím, ale toho večera byl západ slunce opravdu nádherný. To nebyly přeslazené červánky z laciných pohlednic, Byla to majestátní oranžová koule, pozvolna mizící v olověné mlze. Stál jsem nehnutě a vyčkával, až celá záležitost skončí. Najednou - takový pocit, jako že je někdo nablízku, znáte to. Na polorozbořené zídce, takhle stranou, sedí Ferry.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (46) Jiří Suchý
Řekněte sami, co bych to byl za příbuzného, kdybych v téhle půlstovce komiků vynechal Jiřího Suchého? Zadržte – odpovím si sám: Byl bych špatným příbuzným! Můj bratr Jiří nemá nikdy na nic čas. Přesto se však dostává do situací, kdy jej přepadne velký hlad a je náhle nezbytné si v tu chvíli něco rychle uvařit. A tak jsem léty vypozoroval, že si kromě kakaa dovede bravurně uvařit následující...
Jiří Suchý: Vybral jsem si dobře
Po obou rodičích asi mám vztah k hudbě. Pokud si pamatuju, maminka pořád zpívala. Z té doby znám spoustu písniček Voskovce a Wericha, písničky z Červené sedmy, z různých operet a taky lidovky. Dneska si kladu otázku - už mi ji bohužel nikdo nemůže zodpovědět - kde se všechny ty písně v Klatovech naučila? Nechápu to, vždyť my jsme neměli ani rádio, ani gramofon, byli jsme dost chudobná rodina.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (13) - Jiří Štuchal
Začínal v brněnském kabaretu v roce 1931, psal písničky, konferoval je, imitoval Vlastu Buriana a jako imitátor sportovního komentátora Josefa Laufera se dostal v roce 1935 poprvé před rozhlasový mikrofon, v Bassově „Klap-zubově jedenáctce“. V brněnském roz¬hlase pracoval pak jako redaktor ce-lých jedenáct let. Autorsky se podílel na výstupech Jozéfka Melhobó, v roce 1947 vydal v Brně svoji první knížku - „Řečí šestapadesát“.
Jiří Suchý: Elektrická puma (1)
V šedesátých létech 20. století šimral nervy důvěřivého občana západní polokoule jistý agent Secret Service. (Secret neznamená jen výměšek žláz, ale i slůvko tajný. Rovněž Service překládáme jako služba a ne jinak.) Zmíněný agent se jmenoval James Bond a jeho výstřední způsoby byly u nás mnohokrát kritizovány a filmová zpracování jeho kousků zůstala projektorům našich kin utajena.
Ondřej Suchý: Nad fotografií Lídy Baarové
Mám na stěně pověšenu zasklenou velkou fotografii s věnováním od Lídy Baarové. Poslala mi ji ze Salzburku, po příteli. Je to její portrét z mládí, nádherný profil, který si velmi často prohlížím a přemýšlím nad tím, jak jsem si mohl kdy myslet, že se Baarová v kráse nevyrovná Adině Mandlové. Říká se o ní, že byla ve své době nejkrásnější ženou v Evropě.
Ondřej Suchý: Joža Mrázek-Hořický, podepsal se navždycky!
Chci-li právě letos v březnu připomenout jednoho půvabného člověka Jožu Mrázka-Hořického, který byl model-umělec, veršotepec, recitátor a malíř naivista, mám k tomu důvod věru pádný: 28. března roku 1906, tedy před sto lety, se v Hořicích v Podkrkonoší Joža Mrázek narodil. „Slavný model umělec“, „král modelů“ nebo též „modelissimus“, to jsou tři z titulů jimiž se tato osobnost sochařských a malířských ateliérů honosila.
Ondřej Suchý: Časopis SENIOR REVUE - dobrá volba
Senior Revue je dnes jediný společenský měsíčník pro aktivní seniory nad 60 let, jehož cílem je bavit, vzdělávat a informovat početnou, avšak mediálně málo oslovovanou skupinu obyvatelstva. Za rok své existence si získal velkou oblibu mezi čtenáři ...
Ondřej Suchý: Tajemství rentgenového snímku Hany Vítové
Život Hany Vítové byl pestrý, i když vůbec ne v takovém slova smyslu, jak bývá dnes chápáno. Dalo by se o ní mluvit asi podobně jako o Věře Ferbasové, o níž mi komik Jára Kohout říkával: „Ta byla tak cudná, že když se šla koupat, brala si pásku na oči.“ Hana Vítová byla jemná, tichá, bezkonfliktní a já si dodnes považuji, že jsem s ní měl možnost posledních několik roků jejího života být v přátelském styku.
Ondřej Suchý: Jiřina Šejbalová a moje promarněná příležitost
Kolik příležitostí člověk v životě promarní... Vzpomínky na ně se pak s přibývajícím věkem proměňují ve stále častější výčitky. Já si dnes mimo jiné vyčítám, že jsem nikdy neoslovil paní Jiřinu Šejbalovou, ačkoliv jsem k tomu měl příležitostí bezpočet - bydlela se svým manželem dr. Pipkou přímo přes ulici, na rohu Pařížské třídy a Široké ulice; okna arkýře jejich bytu ve druhém patře secesního staroměstského domu měla barevná skla.