Publicistika – J+O Suchý

Ondřej Suchý: Když Kocourkovští zpívali v Anglii

Kocourkovští učitelé mě na filmovém plátně nejvíce rozesmávali v závěrečné scéně filmu Katakomby, kdy se jako jeden z nich pěvecky prosadil Vlasta Burian a pak v jejich posledním filmu Z českých mlýnů (z roku 1941), v němž si zahráli členy cyklistického spolku „Nežeňme se“.

Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (3)

To, čemu se v odborných kruzích říká experimentální film, jsem velmi dobře znal, ale jen od vidění. Později jsem však měl přijít na to, že něco jiného je vidět a něco jiného zkusit. Já měl ještě navíc tu zvláštní touhu natočit experimentální film, postrádající onu výlučnost experimentů, která je činí pro průměrného diváka nestravitelnými.

Ondřej Suchý: Láďa, Géza, László - náš milý šedesátník!

Ladislav Gerendáš, od 16. prosince 2006 čerstvý šedesátník, je pro mě pojmem - jednak jako muzikant, jazzman každým coulem, jednak i jako klaun a komik filmový. Podle mne jsou to dokonce dvě mnohem důležitější profesní zařazení ...

Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (2/3)

Často opakuji, že Semafor stojí na třech základních kamenech: na humoru, na hudbě a na své specielní poetice. Ta poetika je věc, která nejspíš potřebuje výklad a já jsem známý apologeta semaforské víry, už v dobách našich začátků jsem se to o sobě dočet, takže jste v dobrých rukou. Pod slovem poezie si někteří naši bližní představují něco velmi ušlechtilého, leč pro ně nepřijatelného.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (12)

Abych pravdu řekl, dopustil jsem se chronologické nepřesnosti. Tehdy, když jsme psali a chystali Jonáše, vznikal nový soubor a protože ten chtěl taky něco hrát a já nedokázal tehdy ještě psát dvě hry najednou, vzpomněl jsem si na pořad v Redutě -Šest žen se jmenoval. Byla to vlastně četba z jakéhosi fiktivního deníku Jindřicha VIIIl., krále anglického, proložená písničkami.

Jiří Suchý: Kůň

Kůň se v našem životě vyskytuje poměrně často. Kůň jako takový, kůň jako houpací, kůň jako tělocvičné nářadí, kůň jako nadávka, ale i koníček jako záliba. Zkrátka koňů je kolem nás tolik, že by bylo trestuhodné přejít to mlčením. Můj vztah ke koním je různý. Například kůň jako tělocvičné nářadí je věc, která mi otrávila dětství.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (10)

Zatímco ve škole kamarádi fandili hokejistům a závodníkům, já byl úplně jiného založení. Fascinovali mě komici. Začalo to vlastně už v Klatovech, když jsem ve svých čtyřech či pěti letech se chodil dívat do biografu na Laurela a Hardyho. Ti dva, a jejich hlouposti, mě rozesmávali, neboli přiváděli mě do stavu, v němž jsem se vždycky cítil nejlíp.

Šok! Suchý místo bráchy opěvoval ségru!

Tak takhle by asi o té události mohly informovat bulvární deníky. Ale nebojte se, Pozitivní noviny „nenajíždějí“ na žádný takový trend, jen jsme si udělali trochu legraci. Ale k věci: O co jde? V ten den, kdy Ondřej Suchý oslavoval večer s dalšími autory a čtenáři 5. výročí Pozitivních novin (11.11.2009), oslavoval – což nám utajil - už dopoledne v Mladé Boleslavi. Právě tam totiž jemu a skladateli Tomáši Perglovi předala na slavnostním koncertě celostátní soutěže o dětskou písničku DĚTSKÁ NOTA 2009 zpěvačka Ewa Farna 2.cenu za píseň Ségra...

Jiří Suchý: Za našich mladejch let

Každá generace postupně dochází k onomu známému „Za našich mladejch let to bývalo lepší než dnes“. Když jsem byl mlád, smál jsem se těmhle názorům tatíků, a teď, když už jsem méně mlád, přistihávám se občas, že si myslím totéž.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (9)

Další inscenace, o níž se musím zmínit, bylo Papírové blues. Ve snaze neopakovat se a hledat nové způsoby vyjádření (tuhle snahu jsem o něco později přehnal inscenací Sekta), rozhodl jsem se pro literárně-kabaretní představení. Na počátku všeho byl Christian Morgenstern, s jehož tvorbou mě kdysi seznámil Ivan Vyskočil. To bylo ještě v Redutě.

Ondřej Suchý: Vzpomínám na Lilly Hodáčovou

5. listopadu 2010 uplyne 100 let od narození herečky, zpěvačky, spisovatelky a malířky PhDr. Lilly Hodáčové-Jirsové. Byla to tichá, noblesní, vlídná, nesmírně inteligentní a kultivovaná dáma, na kterou mám ty nejlepší vzpomínky! Vidíte – a přitom nebýt její přítelkyně Margit Turkové z Obořiště, která mi minulý týden poslala dopis, asi bych si na významné datum jejího výročí nevzpomněl. Když ono ale bylo těch báječných herců a hereček, které jsem měl tu čest za život osobně poznat, tolik!

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (8)

Kolem Semaforu se sdružovali různí umělci a intelektuálové - mezi ně patřil Jan Schneider, velmi zajímavý básník, který měl blíž k Waldovi Matuškovi než ke mně - myslím si, že vím proč. Byl jsem jaksi - jiného druhu. Jakoby uhněten z jiného těsta. Teď trochu odbočím. Kdysi jsem přijel do Finska, abych tam režíroval našeho Fausta (teď jsem přeskočil nejmíň o čtvrt století, ale nejde tu o Fausta, jde o něco jiného).

Jiří Suchý: Jak jsem vystupoval jako komická vložka...

Konala se tenkrát taková akademie hudební školy pana profesora Pelíška — vystupovaly děti od čtyř do šesti let, akorát mně už bylo devatenáct. Byl to krásnej koncert. Zdeněček Šimák ho zahájil Humoreskou, potom jsem vystoupil já a zahrál jsem stupnici C dur. Potom Liduška Prantlová zahrála Ukolébavku od Mozarta a po ní zase já stupnici C dur.

Jiří Suchý: OD PRAVĚKU K ZALOŽENÍ SEMAFORU (2)

Než se vůbec pustíme do Egypta, řekněme si otevřeně, co jsou to ty dynastie. Nemá cenu, aby nám cizí slova kalila dorozumění. Dynastie je panovnický rod. Ovšem v případě Egypta je to taky zároveň vítaná možnost, jak si rozčlenit jeho historii. Jakýsi pan Manento, kněz egyptský, rozdělil dějiny své země na třicet dynastií, a bylo to.