Publicistika – Rozpravy ZP

Ivana Šimánková - Zdeněk Pošíval: Dálková sdílení

Jednadvacáté století změnilo radikálně způsob komunikace. Pokud v nepříliš vzdálené době neměl člověk možnost přímého a potřebného osobního kontaktu, musel se spoléhat na zdlouhavou korespondenci prostřednictvím poštovní služby a kurýrů, nebo na neosobní dálnopisy, faxy či na nepříliš spolehlivé spojení telefonními dráty a kabely. Dnešní spojení lze operativně zajistit téměř okamžitě mobilním telefonem.

Ing.Miloslav Křížek - Zdeněk Pošíval: Ten, jenž nemá rád bezvětří

K nejkrásnějším vzpomínkám z dětství patří zšeřelá místnost, praskající oheň v kamnech a táta předčítající mi ty nejkrásnější dobrodružné knížky. V těchto chvílích jsem nebyl pouhým posluchačem, ale patnáctiletým kapitánem, korzárem, případně jsme se s Robinsonem snažili přežít na pustém ostrově. Vyvolalo to ve mně celoživotní touhu ta místa navštívit, případně zkusit zde žít.

Jaroslav Hrubý - Zdeněk Pošíval: Poněkud skryté zázraky

Přestože dnešního hosta znám teprve od neplánované červnové návštěvy, těším se z tohoto osobního a neobyčejného setkání: výrazně mi připomnělo často opomíjenou pravdu, že kulturní hodnoty nevznikají toliko z usnesení úřadů či politicky motivovaných orgánů, ale hlavně a především z veliké vůle, iniciativy, kromobyčejné snahy a talentu jediného odhodlaného člověka.

PhDr. Ladislav Langr - Zdeněk Pošíval: Co je pozitivní skepse

Byly doby, kdy jsem velmi úzce spolupracoval s divadelním ochotnickým hnutím; nejenom jako najímaný režisér, ale i jako lektor, člen výběrových komisí pro festivaly, odborný porotce a dokonce i jako recenzent festivalového Zápisníku na Jiráskově Hronově. A tam se v redakci jednou stalo, že mě k smrti vylekal nečekaný hlas neviditelného reportéra: cosi namlouval pro televizní komentář. Když jsem se vzpamatoval, začal jsem ho hledat.

Zdeněk Pošíval: Nedokončené Rozpravy ZP

Když mi vydavatel zadával autorství rubriky Rozpravy ZP, v nichž vedu vzájemnou výměnu názorů na kolotání života na tomto světě s osobami významnými, nikoliv však profláknutými bulvární popularitou, zaujal mě i myšlenkou vrátit se po nějaké době ke zpovídané osobnosti a probrat, co se od doby rozpravy pozitivně změnilo v našem životě i v dojmech z vnímání světa. Bohužel, nikdy k tomu dosud nedošlo a ve dvou případech k tomu již není ani naděje.

Jaroslav Kubeš - Zdeněk Pošíval: Umanutý amatér

Pro mne se divadlo stalo vším. Prožíval jsem si v něm veškerá dobrodružství, žil nové životy. S každou postavou se mi jakoby prodlužoval život. Hledal jsem tedy dostupné možnosti zdokonalit se. V té době existovaly různé lidové konzervatoře, pracovní semináře, kde pod vedením profíků člověk získával základní abecedu. Jenže to byly tréninky, cvičení mluvy, ale pro praxi a pochopení dramatické osoby to bylo zoufale málo.

Miloš Robert Radosta - Z.Pošíval: Duše jednoho domu

Za našich mladých let byl sport nedílnou součástí našich her. Nebyl skoro žádní auta, mezi chodníky jsme hrávali s tenisákem tak zvané »jednodotky«, ani jízdě na kole nic nepřekáželo, bývala zamrzlá Vltava a dalo se bruslit až k jezu. Já si oblíbil lehkou atletiku a díky známostem jsem se přihlásil do Sportovní školy ÚDA a získal tam základy.

Ivan Doležal - Zdeněk Pošíval: Westerny, thrillery, Porta a my

Znovuobnovený Rodokaps získal novou podobu z toho důvodu, že od počátku nevznikal jako replika toho původního, prvorepublikového. Někdy v polovině ledna 1990 mi telefonoval Kapitán Kid, že za ním přišli dva mladí nadšenci, kteří za totality vydávali takový trampský samizdat, aby jim poradil a pomohl tento občasník začít vydávat oficiálně, protože by to už mohlo vyjít.

Josef Kubíček - Zdeněk Pošíval: Tajuplné pravidlo sedmého roku

Čtenáři Pozitivních novin si mohli povšimnout, že do »Rozprav« nejsou zváni herci, neboť většina mých známých a přátel z tohoto oboru je již dostatečně populární a známá svými názory, postojem k realitě i soukromým životem. Herci jsou veřejností chápáni jako obecný majetek, čtenáři bulváru o nich často vědí víc než oni sami o sobě; bývají jim věnovány všelijaké medailonky i nepřetržitá pozornost lovců senzací a skandálů.

Karel Makonj - Zdeněk Pošíval: Loutkovitost máme v sobě

Rozhodně nejsem příklad náhodného setkání se svým celoživotním oborem. Svému oboru jsem se věnoval již od dětství, snad i proto, že loutkové divadlo se často setkává s dětským divákem. Tím jsem byl díky otci a jeho rodinnému divadélku taky, ale velmi brzy jsem přesedl z židle v hledišti „na stojáka“ za oponou. Již na národní škole jsem založil své první loutkové divadlo (se spolužáky), ještě předtím jsem divadlem a cirkusem mučil své příbuzenstvo, v 6. třídě jsem vedl dramatický kroužek.

Miriam Kantorková - Zdeněk Pošíval: Vichřice s něžnou duší

Je téměř neuvěřitelné, že se tak živelné a takříkajíc plnokrevné herečce podařilo unikat bulváru a nemít přitom za sebou ani žádné skandální odhalení. Tím nechci říci, že by si bulvár nedokázal najít a znectít i neviňátko: znám několik žen, jež se samy bulváru nastavují, neboť učinit něco kloudného ani nedokážou. Existuje ovšem mnoho žen, jež ve svých oborech dosahují znamenitých

Jana Kremanová - Zdeněk Pošíval: Déja vu

Studovala jsi Akademii výtvarných umění, ale netuším, cos preferovala: malbu nebo restaurátorství? Co pak v praxi převažovalo? | To nebylo otázkou mé vůle nebo chuti, ale důsledkem určité situace. Po roce 1968 jsem pochopitelně nevstoupila do KSČ a tím pádem neměla žádné výhody. Navíc můj manžel chtěl dělat jakýsi hochkumšt, a když pochopil, že to nejde, rezignoval a rozhodl se nedělat raději vůbec nic.

Petr Feyfar - Zdeněk Pošíval: Pozitivní energie čerpaná ze stoje na hlavě

Dodnes netuším, proč je na DAMU tak náročný tělocvik pro veškeré posluchače. Chápu, že je potřebné, aby posluchači herectví uměli jezdit na koni, dovedli plout v kánoi anebo zvládnout šerm, ale uniká mi, proč se to museli učit na klasifikovaný zápočet i posluchači dramaturgie. Na katedře režie se šerm docela hodil, v praxi jsem tu znalost párkrát využil a choreografii soubojů si dělal sám. Jenomže ve škole jsem vyfasoval jako protivníka právě dramaturga, s nímž jsem měl na semestrální zápočet předvést souboj Cyrana s d´ Valvertem, včetně mluveného textu.

Silvie Hessová - Zdeněk Pošíval: Dáma s houslemi

Trávil jsem víkend na chalupě rodičů Silvie Hessové, bylo jí tehdy asi šestnáct let, a já se zeptal, proč se nechystá na vyhlášenou pouťovou zábavu na Křemešníku. Odpověděla mi: „Strejdo, já bych šla tancovat, až bych brečela, ale nedá se nic dělat, musím cvičit…“