Publicistika – Rozpravy ZP
Miloš Robert Radosta - Z.Pošíval: Duše jednoho domu
Za našich mladých let byl sport nedílnou součástí našich her. Nebyl skoro žádní auta, mezi chodníky jsme hrávali s tenisákem tak zvané »jednodotky«, ani jízdě na kole nic nepřekáželo, bývala zamrzlá Vltava a dalo se bruslit až k jezu. Já si oblíbil lehkou atletiku a díky známostem jsem se přihlásil do Sportovní školy ÚDA a získal tam základy.
Ivan Doležal - Zdeněk Pošíval: Westerny, thrillery, Porta a my
Znovuobnovený Rodokaps získal novou podobu z toho důvodu, že od počátku nevznikal jako replika toho původního, prvorepublikového. Někdy v polovině ledna 1990 mi telefonoval Kapitán Kid, že za ním přišli dva mladí nadšenci, kteří za totality vydávali takový trampský samizdat, aby jim poradil a pomohl tento občasník začít vydávat oficiálně, protože by to už mohlo vyjít.
Josef Kubíček - Zdeněk Pošíval: Tajuplné pravidlo sedmého roku
Čtenáři Pozitivních novin si mohli povšimnout, že do »Rozprav« nejsou zváni herci, neboť většina mých známých a přátel z tohoto oboru je již dostatečně populární a známá svými názory, postojem k realitě i soukromým životem. Herci jsou veřejností chápáni jako obecný majetek, čtenáři bulváru o nich často vědí víc než oni sami o sobě; bývají jim věnovány všelijaké medailonky i nepřetržitá pozornost lovců senzací a skandálů.
Jan Baum - Zdeněk Pošíval: Vánoční rozjímání aneb S kantorem na půlnoční
Vánoce mám rád takové, na které pamatuji z dětství a podobné těm, které jsi ty zažíval na chalupě. Patří k nim zasněžená krajina, která, bohužel, v posledních létech chybí. Dále zvláštní, jakási slavnostní atmosféra Štědrého dne a netrpělivé očekávání večera, kdy se sejde celá rodina, místnost je provoněná vánočním cukrovím a tradičním jídlem - rybí polévka, kuba, čočka, smažený kapr a bramborový salát.
Karel Makonj - Zdeněk Pošíval: Loutkovitost máme v sobě
Rozhodně nejsem příklad náhodného setkání se svým celoživotním oborem. Svému oboru jsem se věnoval již od dětství, snad i proto, že loutkové divadlo se často setkává s dětským divákem. Tím jsem byl díky otci a jeho rodinnému divadélku taky, ale velmi brzy jsem přesedl z židle v hledišti „na stojáka“ za oponou. Již na národní škole jsem založil své první loutkové divadlo (se spolužáky), ještě předtím jsem divadlem a cirkusem mučil své příbuzenstvo, v 6. třídě jsem vedl dramatický kroužek.
Miriam Kantorková - Zdeněk Pošíval: Vichřice s něžnou duší
Je téměř neuvěřitelné, že se tak živelné a takříkajíc plnokrevné herečce podařilo unikat bulváru a nemít přitom za sebou ani žádné skandální odhalení. Tím nechci říci, že by si bulvár nedokázal najít a znectít i neviňátko: znám několik žen, jež se samy bulváru nastavují, neboť učinit něco kloudného ani nedokážou. Existuje ovšem mnoho žen, jež ve svých oborech dosahují znamenitých
Eliška Peroutková - Zdeněk Pošíval: Malířka něžné básnivosti
Dnešní rozpravy jsou o Elišce Peroutkové, scénografce a malířce, o její účasti na divadle a hlavně o tom, proč si vybrala jako předmět své umělecké tvorby ilustrování básní, jež ji zároveň inspirují pro její volnou obrazovou tvorbu, a také o jejích nesměle smělých pokusech literárních i o lecčems ze života.
Jana Kremanová - Zdeněk Pošíval: Déja vu
Studovala jsi Akademii výtvarných umění, ale netuším, cos preferovala: malbu nebo restaurátorství? Co pak v praxi převažovalo? | To nebylo otázkou mé vůle nebo chuti, ale důsledkem určité situace. Po roce 1968 jsem pochopitelně nevstoupila do KSČ a tím pádem neměla žádné výhody. Navíc můj manžel chtěl dělat jakýsi hochkumšt, a když pochopil, že to nejde, rezignoval a rozhodl se nedělat raději vůbec nic.
Petr Feyfar - Zdeněk Pošíval: Pozitivní energie čerpaná ze stoje na hlavě
Dodnes netuším, proč je na DAMU tak náročný tělocvik pro veškeré posluchače. Chápu, že je potřebné, aby posluchači herectví uměli jezdit na koni, dovedli plout v kánoi anebo zvládnout šerm, ale uniká mi, proč se to museli učit na klasifikovaný zápočet i posluchači dramaturgie. Na katedře režie se šerm docela hodil, v praxi jsem tu znalost párkrát využil a choreografii soubojů si dělal sám. Jenomže ve škole jsem vyfasoval jako protivníka právě dramaturga, s nímž jsem měl na semestrální zápočet předvést souboj Cyrana s d´ Valvertem, včetně mluveného textu.
Silvie Hessová - Zdeněk Pošíval: Dáma s houslemi
Trávil jsem víkend na chalupě rodičů Silvie Hessové, bylo jí tehdy asi šestnáct let, a já se zeptal, proč se nechystá na vyhlášenou pouťovou zábavu na Křemešníku. Odpověděla mi: „Strejdo, já bych šla tancovat, až bych brečela, ale nedá se nic dělat, musím cvičit…“
Jiří Stanislav - Zdeněk Pošíval: Návrat na česnekové pole
Později mě požádal, abych se mu mrknul na nějaké monology, jež si připravil na herecké zkoušky: stal se v divadle elévem a vzápětí udělal přijímačky na brněnskou JAMU. Začal studovat. Málem mi zmizel z očí, ale brzy se objevila v novinách jeho fotka, kterak nese transparent s nápisem VÁLKA JE VŮL. Po srpnové okupaci emigroval do zámoří, věnoval se pantomimě, občas napsal nějaký dopis a dokonce poslal šek na podporu stávky při výročí Palachovy oběti.
Jaroslav Pachner - Zdeněk Pošíval: Kanadský fyzik & jaderné elektrárny
V září roku 1968 odešel do Kanady, kde na University of British Columbia ve Vancouveru získal doktorát (PhD) v oboru plasma/termojaderné fyziky. Pracoval v řadě význačných organizací, včetně slavných Chalk River Nuclear Laboratories, (kde byl například první jaderný reaktor mimo území USA), v jaderné divizi elektrárenské společnosti Ontario Hydro, u Kanadského jaderného dozoru, a v OSN/MAAE (Mezinárodní agentuře pro atomovou energii OSN) a posléze i na Ministerstvu zahraničí Kanady.
PhDr. Eva Mišíková - Zdeněk Pošíval: Tvořit znamená zabíjet smrt
Narodila se v Káhiře a část dětství prožila s rodiči v cizině. Vystudovala FFUK - obor překladatelství - francouzština, ruština. V letech 1980–90 působila v hudebních a divadelních skupinách spíše »podzemního« charakteru (např. Noc pod ubrusem, Dybbuk, Hudba Praha, Skuhrohra), později jako redaktorka (Český rozhlas - literární vysílání, deník Metropolitan a Telegraf). Po roce 1990 organizovala české kulturní festivaly ve Francii a tamtéž se zúčastnila i jazykových a pracovních stáží.
Pavel Kovářík - Zdeněk Pošíval: Muž nejedné dovednosti
Nedávno jsme se potkali po mnoha létech a mě udivilo, že na rozdíl ode mne příliš nezestárl a pořád vypadá stejně, byť se mi přiznal, že s chutí pije irskou whiskey, ze sportů pěstuje jednou týdně bowling, při němž si dokonce i zakouří. Když to vyprávěl, kýchal a kašlal, kapesník z ruky nepustil. Trpí prý jarní alergií. Zavalil mě sice pohřebními řečičkami, ale zdálo se mi, že jinak kypí zdravím.