Publicistika – Rozpravy ZP

Michal Zelenka - Zdeněk Pošíval: Jak být managerem v utajení

MICHAL ZELENKA - produkční, producent, promotér. Narozen 4. 4. 1948, vzdělání střední s maturitou. Od roku 1968 nezávislý producent a manažer hudebních a divadelních souborů. Framus Five a Michal Prokop, Blue effect (Modrý efekt R. Hladíka), Collegium Musicum M. Vargy. Divadlo Ateliér, Karel Černoch, Josef Dvořák a Jiří Císler, Hana Hegerová, Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová a Jiřina Jirásková, Petra Janů (Pro-rock, Bumerang, Express a Golem), technický ředitel velkých mezinárodních show (One night on Broadway a The best of Broadway, SRN, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Francie, Itálie)

Alexandra Juráčková - Zdeněk Pošíval: Vím dopředu, jaký to bude, a doufám, že se to nestane

Jak ses dostala k manažerství a ergo kladívko navíc ke Karlu Krylovi? Nikdy ses o tom nezmínila. | Já jsem se nejdřív dostala ke Karlovi a tím pádem k manažerství. Byl kamarád mých rodičů, a když přijel v listopadu 1989 na pohřeb matky, bydlel u nás doma. Pro mě to byla neuvěřitelná doba, a i když je dneska v tónu tvářit se, že se vlastně nic převratného nestalo, já na tu dobu nikdy nezapomenu. Byla pro mě jedním z nejúžasnějších zážitků života.

Jiří Rückl - Zdeněk Pošíval: Sklář a jeho rod

Narodil jsem se v roce 1940 v Nižboru do rodiny sklářských průmyslníků, pokračovatelů rodu Rücklů, kteří do Čech přišli pravděpodobně ze Švýcarska, nebo severní Italie zhruba před 300 lety. Zde jsem chodil do obecné školy, byl členem později zrušeného Junáka, ale také prožil padesátá léta, která rodinu po znárodnění v roce 1945 těžce postihla.

Rut Kolínská - Zdeněk Pošíval: Žena Evropy

Když byla Rut Kolínská v dánské Kodani jmenována ŽENOU EVROPY, pocítil jsem na jedné straně nesmírnou radost a hrdost, na druhé straně mě zaplavilo rozčarování, že taková pro národ ohromující zpráva proběhla v tisku bez náležitého ohlasu. Soudím tak i podle toho, že o české ŽENĚ EVROPY ví jen málo tuzemských lidí a dost dobře nechápu, proč v nesporně pozoruhodném případě setrvala většina tisku v mlčení.

Marie Blandová-Lorencová - Zdeněk Pošíval: Zapřisahlá venkovanka z metropole

M. Lorencová studovala na DAMU o ročník níž než já, po absolvování pracovala výhradně mimo Prahu (až na jedinou výjimku) a hostovala v tzv. »oblastních divadlech«. Cokoliv jsem od ní na jevišti zhlédl, mělo nadprůměrnou úroveň. Politická situace v zemi se dotkla i jejího soukromého života, ať již při pracovních potížích jejího manžela, tak i obtížemi častého hostování v bůhvíjaké geografické vzdálenosti od domova.

Václav Pačes - Zdeněk Pošíval: Můj první divák

V rodině se skutečně počítalo s tím, že půjdu studovat medicínu. Můj případ je však pro tehdejší dobu typický. Můj otec byl v roce 1948 asistentem profesora Jiráska na chirurgii na Lékařské fakultě UK: tam se v únoru utvořil akční výbor, který ovládli komunisté, jak se to obvykle dělo. Při jakémsi hlasování otec, který byl vtělený demokrat, vystoupil proti tomuto akčnímu výboru.

Jana Indrová - Zdeněk Pošíval: O bohu, zdraví, vínu a veliké lásce

O moravské vinárně poblíž mého bydliště jsem se již zmínil a psal v Rozpravách v jiné souvislosti, totiž, že jsem do ní zabloudil náhodou, a vida!, nyní tam občas zaskočím úmyslně, i když si bůhvíproč říká »vinotéka«. Asi módní eufemismus, či co. Čepují se tu vynikající vína, na jaká nikde vůkol nenarazíte. A taky si říkají »klub«: za desetikorunu vstupního poplatku jsem se stal členem, mám na to průkazku, ale přiznávám: chodím tam i kvůli paní vinárnici…

Karel Makonj - Zdeněk Pošíval: Loutkovitost máme v sobě

Rozhodně nejsem příklad náhodného setkání se svým celoživotním oborem. Svému oboru jsem se věnoval již od dětství, snad i proto, že loutkové divadlo se často setkává s dětským divákem. Tím jsem byl díky otci a jeho rodinnému divadélku taky, ale velmi brzy jsem přesedl z židle v hledišti „na stojáka“ za oponou. Již na národní škole jsem založil své první loutkové divadlo (se spolužáky), ještě předtím jsem divadlem a cirkusem mučil své příbuzenstvo, v 6. třídě jsem vedl dramatický kroužek.

Jiří Melíšek - Zdeněk Pošíval: Spisovatel nejenom duší...

»Jiří Melišek (1932), absolvent oboru dramaturgie na FAMU, (Filmová fakulta Akademie múzických umění), po dokončení studia pracoval v Redakci zábavy v Československém rozhlase. Po roce 1968 se živil jako scenárista. Podílel se celkem na šesti celovečerních filmech, z nichž nejznámější je zřejmě Lipského snímek Ať žijí duchové. Z televizní tvorby pro děti byly nejpopulárnější seriály Robot Emil a Robot Emílek, z devadesátých let si pamatujeme seriál Slavné historky zbojnické.«

Honza Beneš - Zdeněk Pošíval: Strůjce diskotéky v českém údolíčku

Když se na mne počátkem sedmdesátých let všechno normalizačně valilo a hrnulo a já ztrácel naději, že mi režim dovolí vrátit se k režijní práci, objevila se zčistajasna nabídka z jedné agentury. Její dramaturg se mě zeptal, zdali bych si troufl na vytvoření divadelní inscenace s tématem předmanželské výchovy. Nejprve jsem to považoval za blábol, prostě nesmysl, aby činohra poklesla do nějaké osvěty, na druhé straně to znamenalo šanci.

Ivana Šimánková - Zdeněk Pošíval: Dálková sdílení

Jednadvacáté století změnilo radikálně způsob komunikace. Pokud v nepříliš vzdálené době neměl člověk možnost přímého a potřebného osobního kontaktu, musel se spoléhat na zdlouhavou korespondenci prostřednictvím poštovní služby a kurýrů, nebo na neosobní dálnopisy, faxy či na nepříliš spolehlivé spojení telefonními dráty a kabely. Dnešní spojení lze operativně zajistit téměř okamžitě mobilním telefonem.

Milan Bowery Hofmann - Zdeněk Pošíval: Potlach s Čechoameričanem

Poznali jsme se ze vzájemné korespondence mnohem dřív, než došlo k okamžiku, kdy jsme si stiskli pravice. V době obnovy svobody v naší zemi se lidé začali nostalgicky vracet k původním a často již zapomínaným hodnotám a zvykům. Mezi ně patřila i westernová tematika, která se dokonce rozrostla do zřetelného boomu. V totalitě byla tato zájmová orientace zapovězena, jako venkoncem všechno, co v nějaké pozitivní podobě připomínalo Severní Ameriku.

Petr Kolínský - Zdeněk Pošíval: Zpívající scénograf

Měl jsem v životě velké štěstí na scénografy, neboť žádný z nich nebyl takovým tím výtvarníkem, co vám navrhne kulisy, aby na tom jevišti vůbec něco bylo a jevilo se to dekorativně. Správný scénograf je totiž tvůrčím umělcem, jenž dokáže spolu s režisérem vyložit hru jako určité poselství. Když jsme s Petrem začínali spolupracovat, byly jeho děti mrňouskové nebo chodily

Josef Kobra Kučera - Zdeněk Pošíval: Lidi, mám vás rád, některé!

V Malostranské besedě hrávalo provizorně naše Divadlo Na forbíně, ale než se stačilo přestěhovat do vlastních prostorů, byl jeho provoz normalizátorem na hodinu zakázán a jeho vedení rozpuštěno. Včetně mé osoby. Přihodilo se to dávno, před čtyřiceti lety. V malebném malostranském kulturním zařízení však působilo více souborů, spolků a skupin: bylo jakýmsi druhým domovem pro spoustu dobrých lidí. Některé z nich jsem stačil pozvat do těchto Rozprav (R. Radostu, I. Doležala, M. Kovaříka) a dnes jsem nalákal k rozprávění dlouholetého kamaráda, který rovněž patřil a stále patří k výrazným duším tohoto domu.