Publicistika – Rozpravy ZP

Jaroslav Pachner - Zdeněk Pošíval: Kanadský fyzik & jaderné elektrárny

V září roku 1968 odešel do Kanady, kde na University of British Columbia ve Vancouveru získal doktorát (PhD) v oboru plasma/termojaderné fyziky. Pracoval v řadě význačných organizací, včetně slavných Chalk River Nuclear Laboratories, (kde byl například první jaderný reaktor mimo území USA), v jaderné divizi elektrárenské společnosti Ontario Hydro, u Kanadského jaderného dozoru, a v OSN/MAAE (Mezinárodní agentuře pro atomovou energii OSN) a posléze i na Ministerstvu zahraničí Kanady.

Ivana Šimánková - Zdeněk Pošíval: Dálková sdílení

Jednadvacáté století změnilo radikálně způsob komunikace. Pokud v nepříliš vzdálené době neměl člověk možnost přímého a potřebného osobního kontaktu, musel se spoléhat na zdlouhavou korespondenci prostřednictvím poštovní služby a kurýrů, nebo na neosobní dálnopisy, faxy či na nepříliš spolehlivé spojení telefonními dráty a kabely. Dnešní spojení lze operativně zajistit téměř okamžitě mobilním telefonem.

Ing.Miloslav Křížek - Zdeněk Pošíval: Ten, jenž nemá rád bezvětří

K nejkrásnějším vzpomínkám z dětství patří zšeřelá místnost, praskající oheň v kamnech a táta předčítající mi ty nejkrásnější dobrodružné knížky. V těchto chvílích jsem nebyl pouhým posluchačem, ale patnáctiletým kapitánem, korzárem, případně jsme se s Robinsonem snažili přežít na pustém ostrově. Vyvolalo to ve mně celoživotní touhu ta místa navštívit, případně zkusit zde žít.

Miloslav Klíma - Zdeněk Pošíval: Od mravenečka k magnificenci

Jsme spolužáci z Divadelní fakulty AMU*, ale o čtyři roky mladší Míla chodil jen o ročník níž a studoval dramaturgii. V mé absolventské inscenaci v DISKU dokonce statoval: připadá mi docela legrační, že dnes již vážený pan prorektor kmital tehdy po scéně při hře bratří Čapků Ze života hmyzu jako nemluvící mraveneček, nosil baňku jako rekvizitu a tvářil se odpovědně i srdnatě.

PhDr. Eva Mišíková - Zdeněk Pošíval: Tvořit znamená zabíjet smrt

Narodila se v Káhiře a část dětství prožila s rodiči v cizině. Vystudovala FFUK - obor překladatelství - francouzština, ruština. V letech 1980–90 působila v hudebních a divadelních skupinách spíše »podzemního« charakteru (např. Noc pod ubrusem, Dybbuk, Hudba Praha, Skuhrohra), později jako redaktorka (Český rozhlas - literární vysílání, deník Metropolitan a Telegraf). Po roce 1990 organizovala české kulturní festivaly ve Francii a tamtéž se zúčastnila i jazykových a pracovních stáží.

Marek Pošíval - Zdeněk Pošíval: Svatba staršího syna

Nebývá zvykem dělat »interview« s vlastním potomkem, jenomže v Rozpravách jde o zcela jinou formu povídání a nezastírám, že mi dalo dost práce a námahu onen rozdíl synovi v Kanadě vysvětlit tak, aby na neobvyklý způsob komunikace přistoupil. A také se dá namítnout, že otevírat témata patřící do rodinného důvěrného kontextu není takříkajíc »košer«, přesto věřím, že mnohé z toho, co bylo vysloveno, přesahuje intimní či soukromé zájmy.

Pavel Kovářík - Zdeněk Pošíval: Muž nejedné dovednosti

Nedávno jsme se potkali po mnoha létech a mě udivilo, že na rozdíl ode mne příliš nezestárl a pořád vypadá stejně, byť se mi přiznal, že s chutí pije irskou whiskey, ze sportů pěstuje jednou týdně bowling, při němž si dokonce i zakouří. Když to vyprávěl, kýchal a kašlal, kapesník z ruky nepustil. Trpí prý jarní alergií. Zavalil mě sice pohřebními řečičkami, ale zdálo se mi, že jinak kypí zdravím.

Jindřich Hron - Zdeněk Pošíval: Nostalgický špacír

Dnes bych rád představil člověka, který vyryl nejednu brázdu do žírné půdy nejenom na poli, neboť zanechává pozitivní vrypy do paměti lidí. Převzal po svém otci potřebu sepisování zápisků ze života rodné obce a její historie. Říkává se tomu kronika. On z nepatřičné skromnosti odmítá své dílo zrovna takhle nazývat, ale jak se říká, co je psáno, to je dáno. Na Rozpravy přišly ohlasy také z ciziny: byly zaslané ze švédského Stockholmu, z kanadských měst Toronta, Ottawy a též z Bostonu i New Yorku v USA. I z Bratislavy, když už je řeč o zahraničí.

Jaroslav Čvančara - Zdeněk Pošíval: Dvě řádky stop

Dnešní název je jednou z repertoáru písní countryové skupiny TAXMENI, protože mi pasuje k převažujícím tématům rozprávění s dnešním hostem. Poznal jsem ho jako šéfa zmíněného hudebně vokální tělesa ještě v době, kdy se muselo nuceně přejmenovat na Krajánky: soudruhům bývalo proti srsti pojmenování názvem, jenž zněl cizokrajně. Po roce 1989 jsme chvíli spolupracovali, skupina se zúčastnila veliké jihočeské akce, nazvané WESTERN PARADE VOLYNĚ 1993.

Vlady Bernaskova - Zdeněk Pošíval: Animo mé kamarádky z Modeny

Ten obrázek napravo namalovala a věnovala mi kamarádka, jež dojíždí do Česka z italského města Modena, kde žije natrvalo, byť pochází se Starého Města pražského. V Praze občas navštěvuje svého bratra, jenž se zase vrátil z dlouhodobého pobytu v americkém městě Chicago, a donedávna sem hlavně jezdila za dneska již nebohou maminkou.

Jaroslav Hrubý - Zdeněk Pošíval: Poněkud skryté zázraky

Přestože dnešního hosta znám teprve od neplánované červnové návštěvy, těším se z tohoto osobního a neobyčejného setkání: výrazně mi připomnělo často opomíjenou pravdu, že kulturní hodnoty nevznikají toliko z usnesení úřadů či politicky motivovaných orgánů, ale hlavně a především z veliké vůle, iniciativy, kromobyčejné snahy a talentu jediného odhodlaného člověka.

Ludvík Klobása - Zdeněk Pošíval: Soudy, nikoliv poslední

Kdysi jsem napsal esej o tom, kterak se na nedělní snídani v Karlově studánce lázních podivovaly lázeňské sousedky u stolu, že mám na sobě sváteční oblek s kravatou a jedna z nich překvapeně prohlásila: „Propána, snad se nechystáte do kostela?“ Odpověděl jsem, že ano a že odjíždím na bohoslužbu do Bruntálu. „Božínku můj!“ spráskla ruce druhá paní a s neobyčejně zklamaným a trochu i znechuceným povzdechem dodala: „A vypadal jste tak inteligentně!“

ThDr. Zdeněk Soušek - Zdeněk Pošíval: Říkáme si »bratře«

Poznali jsme se na pohřbu mé pelhřimovské tetičky a při karu jsme si začali povídat. Povídáme si dosud, jakmile se k tomu naskytne příležitost nebo potřeba. Tím nemyslím své občasné návštěvy rodného města, ale docela hojnou a častou korespondenci. Svým způsobem je mým laskavým poradcem ve věcech historických i teologických, (ovšem on by napsal theologických).

Zdeněk Pošíval: Jak být čtrnáctiletým

Adam Mišík je květnový leteňák (narozen 7. května 1997 v Praze), povahou býk. Jde si od malička za svými sny a některé z nich se mu daří viditelně realizovat. Vystřídal několik základních škol a v té poslední (sv. Voršilek) hodlá své základní vzdělání ukončit. Pečlivým výběrem motýlků, kravat a sak pro každou slavnostnější příležitosti, školkovými besídkami počínaje, již od útlého dětství svému okolí naznačoval, že být na scéně mu sedí.