| Pavel Loužecký | Praha hnědým sklíčkem viděná | | 
| - Nevím jak vám, ale mně se to stává téměř neustále. Jdu po městě a vidím všechno kolem sebe - jako bych tu stál před sto lety.
Dívám se po domech, do arkýřů, na průčelí a na střechy, nahlížím do průjezdů a do kašen, pozoruji vývěsní štíty obchodů a hledím jen tak Pánu Bohu do oken, a všechno kolem připadá mi najednou takové hezčí, jakoby čistější a upřímnější.
Přestávám vnímat motory aut, Babylón řečí a smích kolemjdoucích, a nechávám se unášet svou představivostí.... Tak tenhle dům tady určitě nestál, na to vypadá příliš mladě, ale tohle podloubí určitě pamatuje středověk, a po támhle těch kostkách možná chodil Jan Neruda, a tady mohl sedávat Karel Čapek ...
A jásavé barvy výkladních skříní náhle mizí jedna za druhou, možná že už i ta auta mi začínají připadat nějak hnědě zestárlá, protože místo nich vidím nablýskané fiakry a v nich ctihodné pány v cylindrech s krásnými dámami ve večerních róbách, jak se vezou do svých paláců ze slavnostní premiéry ve Stavovském divadle. Támhle u kostela stojí stále zamilovaný jinoch, a starou pavlačí se nese hubování domácího nezbedným dětem, jen co se do nich vejde.
► CELÝ ČLÁNEK | | Václav R. Židek | SÁM VE VÍRU ZDYMADEL | | 
| - Nejsem kritik z povolání ba ani psaním recenzí na knihy neživím se, leč v tomto případě výjimku z pravidla činím a rád píšu těchto pár vět ke zmíněné knížce.
Čím začít u dílka značně mnohotvárného? Václav je známý propagátor vytrvalostního plavání ve vodách mírně řečeno nemálo studených. Už fakt, že knihu píše z pohledu vlastních zážitků a s pozorností všímavého vypravěče, je pro knížku velkým kladem. Ještě větším kladem je, že přes pěkně a jasně formulovaný text, který převyšuje standard literatury faktu, Václav nezapře, že není literát profesionál, takže nepodléhá nástrahám teorií o formě a textu věru svěže zelená se jako strom života. Na rozdíl od vypravěčů osudů někoho jiného udržuje si Václav nadhled nad popisovaným děním i sebou samým, s odstupem času různé peripetie moudře pěkně zařazuje do kontextu, vyhýbá se černobílému vidění, o kterém si jiní autoři myslí, že se čtenářům zalíbí.
V některých pasážích začíná být netrénovanému čtenáři v teple domova skoro zima a nevěřícně se dočítá o úskalích, které Václavem propagovaný a zde blíže popisovaný sport přináší i velmi zdatným a zkušeným borcům.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Jitka Dolejšová | O krtkovi bez kalhotek | | 
| - Na zahradě u naší chaty se zabydlel krtek. Ryl si svoje cestičky, kde se mu zlíbilo. Nejradši však na záhonech, kam mamka s láskou sázela kytičky a zeleninu. Maminčina pýcha tak trpěla a maminka také. Nadávala jak – jo, kdyby špaček. Jako aspoň pět špačků dohromady. Že prý chudinky děti (to jako já a bráška) budou muset jíst kupovanou zeleninu a jistě se to projeví na jejich zdraví a kdesi cosi.
► CELÝ ČLÁNEK - Mně krtek nevadil. Představovala jsem si ho v jeho modrých kalhotkách, jak se ohání svou lopatičkou a pilně celý den pracuje, večer se doma stulí pod modrobíle pruhovanou peřinu a sladce spinká…
Maminka pořád hubovala, a tak tatínek sháněl odborné knížky a radil se se sousedy, jak na krtka. - „Nejlepší bude nalít do chodbiček nějaký jed“, radil soused, kterému jsme přezdívali „Kruťák“. Měl už třetí manželku, jednoho nemožného geniálního syna, anglický trávník a v dílně malou chemickou laboratoř. Všechno živé, co mělo víc jak dvě nohy, nebo naopak nemělo nohy žádné, ničil chemickými zbraněmi, a tak na jeho dezinfikovanou zahradu ani ptáci nelétali – jako by se domluvili.
- Tatínek poděkoval za radu, ale neřídil se jí. Nechce krtka přece zabít, jen se ho šetrně zbavit.
| | Petra Nachtmanová | MAŘENKA A SCHODIŠTĚ | | 
| - Člověku se to tak někdy o deštivém dni přihodí. Chodí mezi zamračenými lidmi, usmívá se, krade jim vyhaslé tváře a místo nich jim na obličej nasazuje panáčkující lasičky a při tom, jak ještě rozmotává kolemjdoucí pomatené nohy, si ty svoje nevědomky zaplete do pomlázky.
- Pomlázka je sice dobrá věc, pár šlehnutí zakroucenými proutky a jak se krev rozproudí. Energie pak vydrží na celý rok. Jenže, kdo kdy viděl pomlázku vystupovat do schodů?
- Nikdo! A proto dnešní cesta vzhůru nevypadá vůbec snadně.
- Sotva otevře dveře vinohradského činžáku, bručí jak medvěd: „Panenko svatá! Nadělit mi 110 schodů! Vždyť už jsem stará bába!“
- „Kdo je tady starý? Kdo si neprávem stěžuje?“
- „A na starý kolena jsem se zbláznila, slyším šeptání zdí.“
- „Mluvíme, když neříkáš pravdu.“
- Mařenka mávla rukou.
- „Vy uličnice, dobře mě znáte. Nejsem vůbec stará! Natruc životním zákonům si klidně se vzrůstajícím věkem mládnu. Jenže dnes? Co vám mám povídat. Příliš mnoho lidí potřebovalo našít na pusu úsměv, polaskat slovem a naučit se dívat na ukryté krásky. Schody mi dají zabrat, i když je mám jinak ráda.“
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Jan Schwarz | Čisté radosti | | 
| - Určitě se mnou budete souhlasit, když vám řeknu, že radost je jeden z nejkrásnějších a taky nejžádanějších pocitů v životě, zakoušet opravdovou radost znamená prožívat nepopsatelnou rozkoš a uspokojení; radovat se můžeme ovšem z čehokoliv, dokonce z cizího neštěstí, Hitler se radoval, když se mu podařilo ovládnout Evropu, arabští teroristé netajili svou radost při sledování televizního záznamu pumového útoku na jeruzalémské ulici, po jehož ničivém výbuchu umírají lidé, srbští vojáci se radovali z vypálení vesnice kosovských Albánců, každá radost se tedy může změnit i ve špatnou, škodolibou, odpuzující a nemorální zvrhlost.
- Teprve Tolstoj mě přesvědčil, že čistá radost z konání dobra je jediným skutečným štěstím v životě; stal jsem se proto nadšeným lovcem čistých radostí; možná nevíte, o co přesně jde, a přiznám se, že jsem to dlouho taky netušil, ale od chvíle, kdy jsem dočetl příběh obchodního cestujícího Nata Jessela, který ve slavném románě Jana Šmída putuje s textilním zbožím po samotách Arizony a Utahu v doprovodu lvice Eileen, jsem zatoužil na vlastní kůži prožít podobné a stejně čisté radosti mého života.
► CELÝ ČLÁNEK
| -
- Vladislav Neužil: Poznámka pod čarou
- Tak už došlo i na mě. Ani nevím, jestli jsem se na výběr „mých favoritů“ těšil, nebo jestli jsem žil v obavách, jak si s tímto úkolem poradím. Ale když jsem byl osloven, abych „favority“ vybral, byl jsem potěšen a bral to spíše jako poctu.
Podíval jsem se na počet příspěvků od různých autorů a skoro jsem tomu ani nechtěl věřit. Archiv bohužel a vlastně bohudík skutečně nelže. Do konce května letošního roku bylo zveřejněno v PN přes 900 příspěvků patřících do různých rubrik. - No, a teď si vyber! Hned jsem se vrátil k titulní straně, abych zjistil, co se na mně vlastně chce.
Sláva, nebude to tak zlé a nemusím číst všechny uveřejněné články. Pravda je, že jsem všechny články z různých důvodů ani nečetl. Pro výběr „mých favoritů“ platí naštěstí pravidlo: vyber příspěvek, který Tě nejvíce oslovil a hovoří Ti z duše… - Pak už nebylo těžké vybírat z článků, které jsem četl, které mě oslovily a potěšily.
- Nemyslím, že bych se měl k jednotlivým příspěvkům vyjadřovat, a asi bych to profesionálně ani nesvedl. Chtěl bych mým výběrem pouze upozornit na tyto příspěvky ty, kteří je snad z nějakých důvodů nečetli nebo přehlédli.
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
