| Pavel Loužecký | Už se zase kochám … | | 
| - „Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore…!?“
Tahle známá věta z ještě známějšího filmu se pro mě stává den za dnem stále více přitažlivější a návodnou. - Jak tak s postupujícími roky lehce ztrácím svoji workoholickou jiskru a s hrůzou připočítávám křížky na svém kontě, uvědomuji si každý den, jak je ten mrcha život vlastně nespravedlivý.
- Než člověk získá nějakou praxi a základní zkušenosti, uběhne dvacet let ... ani nemrkne.
- Než vychová jedno – dvě – tři děti, uběhne dvacet – třicet – čtyřicet let ... ani nemrkne.
- Než se dostane do stádia, kdy je schopen bez problémů zajistit rodinu a nastolit slušný životní standard, uběhne deset - dvacet – třicet let ... ani nemrkne.
- A já jsem - při tom všem - právě s hrůzou zjistil, že jsem si vlastně zatím nic moc neužil: jen samé učení, práce, starosti, problémy, každodenní koloběh nezbytných úkonů ….
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Josef Fousek | BEZ CENZURY / 11 / | | 
| - Blues okna do nebe
- (1990)
-
- Haló pane kouká vám z okna splín
- možná že z dýmů co mlčí u mašin
- a vaše oči snivý do dálek běží tmou
- co ze lží mají závoj a strašně smutný jsou
-
- Haló pane jen já vím jak vám je
- slepý koleje nejsou propustkou do ráje
- jsou jako tichý řeky co břehy míjejí
- a odnášejí s sebou poslední naději
-
- Z náruče sebevrahů tíseň se prodává
- noc nemá nikdy konce a člověk nespává
- nádražím chodí stíny bez lístků bez jména
- Na kolej nevstupujte pokladna zavřená
► CELÝ ČLÁNEK
| | Jaroslav Kovaříček | Chvála stáří | | 
| - Nemohu se ubránit dojmu, že v moderním světě převládá kult mládí. Na tom by nebylo nic špatného, mládí je radostné životní období a dívat se na mladé tváře je pro mne zajisté příjemnější, než dívat se do zrcadla. Problém je pouze v tom, že mládí je prchavé a proces stárnutí nelze zastavit. Ve jménu mladosti bývají starší lidé snadno přehlíženi. Sehnat novou práci po padesátce není snadné. Strach ze stárnutí vhání především ženy do rukou chirurgů, kteří se jim operativně snaží zahladit znaky normálního stárnutí, často s nepěknými zdravotními následky. A když šedesátiletá žena získá chirurgickou cestou vzhled mladičké slečinky, je to jen povrchní klam, který při pečlivějším pohledu vzbudí spíše rozpaky a trapnost. Ano, najdou se i starší lidé, kteří v honbě za ztraceným mládím dovedou ze sebe udělat trapné šašky. V jednom krajanském plátku četl jsem pozvánku na disko pro mladé i mladě se cítící. A tak tam starší dámy a pánové v ohlušujícím rachotu pahudby poskakují jako kůzlata a ještě jsou na sebe pyšní jak se dovedou mladě cítit. Nu, ve svém věku už by snad měli vědět, že takové disko není projevem kulturního chování a ničit si tam sluch se hodí spíše těm mladým lidem, kteří provádějí hlouposti jen z nedostatku rozumu a zkušeností.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Stanislav Moc | Ahoj mámo | | 
| - Někdy se mi zdá, že je přece jen něco, co by se dalo popsat jako národní povaha. Rozumějte, že jako jsme ovlivněni nejen prostředím, v kterém jsme vyrůstali, ale i jeho historií a zkušeností generací, které nám předcházely. A tudíž, že jsme jiní i povahově, než ti, kteří v tom nevyrostli. Takže by se dalo spekulovat, že i komunisté se v jistém ohledu chovali především jako Češi. Lépe řečeno, chápali ten jejich internacionalismus více po našem, po česku. Tedy, že se přiživěj na úspěchu druhejch! Mysleli si, že jako když se opravdu přimkneme k tomu ruskému dubisku bude už na věky hej. A bude nás najednou mnógo a každej si dá setsakra pozor, aby s námi jednal jak až doposavad s Čechy většinou jednáno. Bohužel, přimknutí se k někomu nikdy českou tradicí nebylo. Byl to jen český sen. My jsme se vždy přimkli nedobrovolně a to většinou až po pořádném výprasku. Naší neodiskutovatelnou tradicí však je se pak zatvrdit a být v opozici. Jsme holt tvrdé palice a nezapomínáme. Nejsme samozřejmě jediní, kdo se tak ve vypjatých situacích chovají, některé znaky paličatosti jsou všeobecně lidské a hraje v nich podstatnou roli psychologie nejen národní, ale především člověčí. Na druhou stranu ta národní psychologie určuje rozdíl v řešení.
► CELÝ ČLÁNEK
| | B.Kubešová - V.Židek | Mecenáši vítáni! | | 
| - ■ Spisovatelka a dramatička Blanka Kubešová se před několika týdny vrátila z ČR. Vím o ní, že se jen tak nesvěřuje, a tak jsem si s rozhovorem raději pospíšil. Zajímalo mě, jak na ni působila domácí politika? Pokud vím, nejsou to jen občané doma, také zahraniční Češi se dnes cítí poněkud nesví z nečinnosti policie a justice, z narůstání zločinnosti a korupce a hospodářských deliktů, ale vás, jestli jsem tomu dobře rozuměl, trápí ještě něco jiného?
- Ne, že by mi na duši neleželo to, co jste vyjmenoval. Ale je tu ještě něco, co možná na první pohled tolik nekřičí, ale co je docela jistě neméně důležité. Možná o to víc, že se to vplížilo zejména mezi mladší generaci nenápadně a takřka bez povšimnutí. A jestliže na to někdo čas od času přece jen upozorní, jsou to hlasy v poušti.
Je mi smutno ze stavu, který panuje v české kultuře. Před vstupem České republiky do EU nás někteří politici rádi strašili ztrátou národní identity. Ráda bych upozornila, že té se zbavujeme sami třeba tím, jak ledabyle a macešsky zacházíme s vlastním jazykem. - ► CELÝ ČLÁNEK
| -
- Zdeněk Reich: Poznámka pod čarou
- Jsou úkoly snadné, obtížnější a potom úkoly obtížné. Do této poslední kategorie patří vybrat z bohaté studnice Pozitivních Novin pět autorů a pět článků od těchto autorů, které se mně nejvíce líbily. Těžko, přetěžko se vybíralo, vždyť těch autorů a dobrých článků je tolik a zdá se být do nebe volající nespravedlností toho či onoho vynechat. Vybral jsme tedy tyto autory a jejich články.
- Pavel Loužecký: Už se zase kochám… Není mnoho co k tomuto moudrému článku dodat. Snad jen to, že vyvolal milou představu pana Hrušínského v postavě lékaře z úspěšného českého filmu.
Josef Fousek: Bez cenzury 11 - Zde byl opět problém, jak z toho množství příspěvků vybrat ten jeden jediný, vždyť celý ten soubor básní, od jedničky až po tu jedenáctku je výtečný. - A protože žiji už mnoho let v Austrálii, nedalo mně to, abych se dále nezmínil o dvou krajanech, kteří žijí na stejném velkém ostrově.
Jaroslav Kovaříček: Chvála stáří – tento článek přinesl zpět vzpomínku na mnohé večery, které jsme s Jaroslavem ztrávili nad sklenkou dobrého australského červeného vína (mimochodem, Jaroslav je velkým znalcem tohoto výtečného moku) a diskutovali věci mezi nebem a zemí. Často jsem také poslouchal jeho hlas na vlnách ABC Classical Music, kde po mnoho let připravoval a uváděl hudební pořady. Lze říci, že jeho zásluhou česká hudba zdomácněla na této stanici a dodnes nemine dne, aby se neozval na ABC nějaký ten Dvořák, Janáček či Smetana. Také vím, že Jaroslav napsal několik sbírek básní, snad nám nějakou poesii pošle do Pozitivních Novin.
Stanislav Moc: Ahoj mámo – Vím, že budu obviněn, že fandím místním autorům, ale mám rád styl, kterým Stanislav píše, rád čtu jeho knížky, z nichž některé vyšly ještě před rokem 1989 v exilových nakladatelstvích a dnes si našly cestu i do nakladatelství v republice. -
- I dva poslední autoři, které jsem vybral, nežijí v České republice, i když tam často zavítají. Bedlivý čtenář patrně upozorní, že jsem překročil daný limit pěti autorů, ale bude mít pouze částečnou pravdu. Lstivě jsem totiž vybral článek, který vděčí za svůj vznik dvěma autorům, Blance Kubešové a Václavu Žídkovi – článek Mecenáši vítáni. Oba dva nejsou jistě čtenářům Pozitivních Novin neznámí, vždyť Václav vlastně stál u kolébky těchto novin a Blanka Kubešová přispívá do nich již dlouhou dobu. Oba dva mají na kontě vydané knihy, Václav knihu „Ve víru zdymadel“ a „Kolju“ a počet knih Blanky Kubešové už dávno překročil půl tuctu.
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
