Smírčí kříže jsou středověké památky, vytesané obyčejně z velkého kusu žuly. Patrně připomínají místo, kde došlo k hrdelnímu zločinu, místo, které se stalo součástí pokání. Zločinec musel vytesat a postavit kamenný kříž, časem jim lidé začali říkat žulové baby.
Ve Středočeském kraji prakticky nejsou, najdete je hlavně na Vysočině a v severních Čechách. Ale jeden je nedaleko města plného tajemství a záhad, nedaleko Kutné Hory. Strmé stoupání z návsi obce Kaňk, vlastně cesta za historií a tajemnem, po několika stovkách metrů končí na vrcholu stejně zvaného kopce. Jednoho z těch, který je součástí tříhřbeté hory. Vedle vrcholu hluboký důlní propad, ukazující středověké štoly, mizí v nepoznaném podzemí; lemuje ho nenápadná lesní cesta. Ve smíšeném, snad stoletém porostu, se náhle objeví přikrčený smírčí kříž. Ve své skromnosti majestátně krásný a jakoby monumentální objekt, který by mohl vyprávět. O lomu, ze kterého pochází, o tom proč byl vytesán a právě zde postaven.
„Smírčí kříže, mohu-li tak říci, sbírám. Neznamená to, že bych si je stěhoval nákladním autem domů. Má sbírka je vlastně teoretická, protože ty záhadné památníky minulosti hledám, fotografuji si je, zakresluji do map a snažím se o nich co nejvíce zjistit,“ vypráví historik Josef Vondra. "Ten na Kaňku jsme s manželkou našli vlastně náhodou. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by tady mohl nějaký stát. Když už jsme ho, poněkud překvapeni, objevili, následovala logicky klasická fotodokumentace. Fotografoval jsem si tu krásnou skulpturu já, fotografovala ji i žena. Každý vlastním aparátem.“
„Smírčích křížů máme nafotografováno po celé republice snad čtyřicet. Jenomže vždy bez technických problémů.
Na Kaňk jsme se hned další týden vrátili a vše zopakovali. S naprosto stejným výsledkem. Pochopil bych nějaké radioaktivní záření, nebo magnetické pole, které by mohlo na film negativně působit. Jenomže to by zničilo celou kazetu, a ne pouze její část. Je to opak situace, když před rokem v jihlavském podzemí natáčeli dokument o jeho historii, a na filmu se jim objevily naprosto nevysvětlitelné postavy, které nikdo z přítomných neviděl…“ dodává PhDr. Vondra .
„S rodinou na vrchol Kaňku nechodíme. Když jsme tady ve vesnici koupili chalupu, snažili jsme se poznat okolí, ale tam na kopci nám vždycky bylo nějak divně,“ uvažuje Jaroslav Jursa z Prahy.
„O tom kříži samozřejmě víme, ale v jeho blízkosti jsme často měli docela depresivní pocity. Nejen dospělí, ale i děti . A ty jsou prý mnohem citlivější na všelijaké nepochopitelné vlivy. Jedinkrát jsme tam s sebou měli našeho vlčáka. Jinak výborný pes a hlídač se u kamenné báby zježil, začal kňučet a nikdo ho nedostal dál. Museli jsme se s ním vrátit na chalupu.“
Josef Vondra se obrátil na Společnost pro výzkum paranormálních jevů, a ještě letos se společně pokusí zjistit, proč se nepodařilo smírčí kříž vyfotografovat, a proč někteří lidé v jeho blízkosti cítí nepopsatelné negativní síly. Zatím jsem místo navštívil se senzibilem. Ten pochopitelně odhalil spoustu podzemních anomálií, ale to prý v žádném případě nemůže vysvětlit sílu, která zabránila vyfotografování středověké kamenické památky.
Poslední experimenty ukázaly, že smírčí kámen se nerad fotografuje klasickým způsobem. Snímky digitálním aparátem se podařily. Ovšem až na druhý pokus …
foto © Pavel Pávek
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 08. 2006.