Návštěva chrámu

Rubrika: Literatura – Fejetony

Současný člověk je zaplétán do jemných, rafinovaně spřádaných sítí, uměle vytvářených pseudopotřeb a přání. Nelze žít bez tamtoho a už vůbec ne bez tohoto. Tamto nás činí komunikativnějšími, ono zas mobilnějšími. Toto vytváří chvíle pohody a to další - pocit bezpečí - nekončící proud manipulací a lákavě zabalených dezinformací přinesl do našeho všedního života nové rituály. Hromadně navštěvujeme moderní „snové sály“, kde máme možnost se obdivně klanět technické kvalitě a dokonalosti.
Náš dospělý postižený syn, jehož vášní je poslech cédéček všech žánrů, začal vyžadovat pravidelné návštěvy blízkých super a hypermarketů, neboť se zde vždy najde nějaký ten pult se zlevněnou hudební produkcí. Minulý týden bylo otevřeno další „poutní místo“ s výmluvným názvem „Svět elektroniky“. Takže, když synek začal vyžadovat další dávku nákupních emocí, rozhodli jsme se elektronický svět plný inzerovaných divů navštívit. Bylo nám  jasné, že to není příliš rozumný nápad, jelikož zásoby lákavě zlevněného zboží nebyly ještě zcela vyprodány, a tak zástupy koupěchtivých poutníků mohly být v sobotu odpoledne  početné. A byly. Dovnitř jsme se dostali za pomoci místní bezpečnostní agentury, která regulovala pohyb v jednosměrných „chrámových“ dveřích. Prodejna připomínala dokonalé bludiště. Regály se zbožím byly rozestavěny tak dovedně, že existovala prakticky jen jedna průchozí trasa, která  měřila několik stovek metrů, ne-li kilometrů, a provedla vás kolem všeho, co bylo možné koupit. Uprostřed se nacházelo oddělení s CD a DVD nosiči, kde jsme ke své úlevě objevili i několik zlevněných titulů. Syn si vybral dechovku „Kozlovanku“ a vítězoslavně se chtěl odebrat k pokladně, neboť rád vybírá a rád i platí. Nám se ulevilo. Venku vysvitlo příjemně hřejivé podzimní sluníčko, vše se zdálo být téměř dokonalé.
 
Když jsme ale po deseti minutách podruhé míjeli plazmové televizory a po patnácti byli zastaveni u vchodu s tím, že tudy se pouze vchází, začala se naše duševní pohoda pozvolna vytrácet. Syna opouštěla trpělivost, chtěl platit a poslouchat, nás orientace. Nevěděli jsme zkrátka kudy kam. V první chvíli mě napadlo využít nějaký prázdnější regál jako rozhlednu, ale všechny v našem nejbližším okolí byly dokonale plné. Byl jsem tedy nucen povyskočil, abych zjistil alespoň základní směr, kde se pokladna může nacházet. Při dopadu na zem upoutalo mou pozornost silné červené olemování pomyslného chodníku, který byl na koberci prodejny. „Půjdeme po červené“, rozhodl jsem v náhlém záchvěvu naděje. Třeba červená zastaví naše zoufalé bloudění.
Naposledy jsme pozdravili plazmové televizory, které na nás již důvěrně mrkaly obrazovkami, protáhli se soutěskou mezi domácími kiny, pak dvakrát odbočili doleva kolem fritéz a mikrovlnných trub, následně zahnuli prudce doprava směrem na ledničky, mrazničky a vysavače. Poté jsme zaslechli vysvobozující pípání elektronické pokladny. Syn paní pokladní hrdě odevzdal vybrané cédéčko s patřičným finančním obnosem, ta mu na oplátku podala fakturu s několika kopiemi, čestným prohlášením a licenčním ujednáním. Byli jsme venku a ten normální obyčejný svět byl rázem nějaký hezčí, barevnější, voňavější nebo se nám to alespoň v tu chvíli zdálo. A pak, že nakupování nepovznáší ducha.   

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 11. 2006.