Břetislav Kotyza: Odkaz pekaře
Rubrika: Literatura – Pohlazení
A dodnes, přestože poučen, zůstávám v okouzlení.Ano, dříve prý bylo všechno lepší…
Proč ale pan Kuneta zůstal podepsaný v mé paměti, v mém srdci, v mém osobním BioPočítači je to, že on svoje rohlíčky nejenom pekl a prodával, ale sem tam i rozdával. Rozdával nám, tehdy dětem, k naší velké radosti.
V dnešní sexystické době bych se domníval, že může býti i pedofilem, lákaje děti na rohlíky. On však svoje rohlíčky, obzvláště vypečené, rozdával i jiným. Dospělým. Nevím, zda podle potřebnosti sociální či jiné.
Až později, mnohem později jsem pochopil a zapsal si do své lidské vybavenosti (teplá kaluž kdesi uvnitř, kde se množí zárodky poezie), že on, pekař, dělal radost především sobě. Dívaje se na radost těch, kterým ji sám způsobil. Takové malé Perpetuum Mobile Radosti.
| ÚTRŽKY HOVORŮ „...miluji setkání na cestách útržky hovorů z davu s neznámými usedám k neznámému stolu a zapomínám semknout ústa i hodinu návratu Mluvím jen řečí své mámy jen ze slovníku zdravím — Dobrý den — Když ale spolu tlacháme na otázky ve stoje v bistru na chodníku pod NotreDame či v průchodu metra na Arbat nikdo z nás nepotřebuje hesla z knížky Svých pět peněz známe nazpaměť...“ Tak mlčíval při tabáčku postarší pán děda ze sousedního vchodu Až dnes vím že i mlčky lze vyznat lásku | BEZEJMENNÁ Brázda k brázdě uléhání rýhami dlaně naznak dlouhému loži polí kanafasem jest Keře šípků vysvlékání čistotou cudností panny rdí se Skrývaje oči, jen škvírou prstů bráním se oslepnutí Toužím vidět nevidět |
| A PTÁCI PROČ… neptají se zda smí zobat z cizího stolu A ptáci proč nepřijmou ruku podanou plného krmítka výměnou za létání Za právo zemřít prudkostí letu Z očí do očí Mlčky Bez doteku |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 12. 2006.
