Břetislav Kotyza: Jakpak je tam u vás doma…?
Rubrika: Literatura – Fejetony
| E-mail, mail, mejlík, ale také familiárně "Emil". Elektronická pošta, kterou jsme zařadili do běžného užívání. Bez přípravy, ze dne na den a jaksi samozřejmě. Doposud nevím, jak „To“ funguje, co je toho příčinou, ale vím, že „To“ je rychlé, prý bez hranic, ale také bez emoce: Ozvalo se pípnutí jiné vymoženosti - mobilního telefonu (přenosný kapesní zcizitelný útratný neodbytný návykový), a bylo mi smluveným obrázkem oznámeno „doručení zprávy pro uživatelskou adresu“. Přivítal bych raději barevnou pohlednici z cizích vzdálených krajů (jsou ještě „cizí vzdálené kraje“?), velbloudy, pyramidy a krasavice v sárí, těším se na velkou poštovní známku s razítkem Post Office úřadu odněkud až až z velmi daleka... ale na skleněné desce monitoru mého papučového Písí trčelo jadrné, byť gramaticky nedokonalé oznámení: - Su tady v Singapúru na letišti, kolem je lidí jak na prvního máje, nikoho ale neznám, nikomu nerozumím. Musím vám napsat, abych se tolik nebál, že se ztratím. Ahoj naši - A podpis. Odesláno z letištní haly, z volně přístupného Internetu. Za malou chvilinku „To“ přeskákalo půl světa, jak prozradila hodina, minuta a vteřina odeslání. A mohl jsem obratem odpovědět odesílateli... Ale jak jsem se tak zasnil nad zánikem poštovních panáčků se zlatou trumpetkou, koněspřežkou s tolik žádaným kobylincem, telegrafem slečny poštmistrové a jejím služebním bakelitovým trabantíkem, atd. Jak jsem si v duchu kreslil mapu světa, kde všude jsem dosud nebyl a již nebudu, jak jsem tak staromilsky mudroval, letadlo odletělo i s panem inženýrem matematických věd, co se na letišti v Singapure rozpomněl na sladkost naslouchání mateřskému jazyku. Dosud mám od pana inženýra zapsánu definici Jednotky sladkosti mateřského jazyka: Kolika lidem rozumíš při vstupu do lokálu restauračního zařízení, takovým číslem lze označit Jednotku sladkosti jazyka. Při vstupu do hospody u nás doma, (rozuměj, bez vyznačení české, moravské či valašské národnosti), slyším všechny hosty a rozumím i těm, kteří si v koutě lokálu špitají u svého kafe. Absolutní známka! Ve Světě vnímám v restauraci jen anonymní šumrování, někdy jen stěží rozumím otázce personálu. Záporná známka hodnocení, pocit odcizení, frustrace. A hle: E - mail, mail, mejlík, ale také familiárně Emil, nabízí možnost zeptat se v reálném čase, v tutéž chvíli otázky i odpovědi, od stolu restaurace v daleké cizině: Jakpak je tam u vás doma…? Kdyby jen pro tuto dětinskost – vítej mezi námi, Elektronická Pošto! PĚT HODIN Pět hodin cesty letadlem Je to dnes daleko anebo blízko? Právě tak daleko ve své zvědavosti pozoruji z okna na hotelu ženu v domě přes ulici (promiňte, jsem nezvaný host) jak smaží cibulku na oleji... Pět hodin cesty letadlem v hotelu Urart, v Jerevanu a já čekám na zvolání své mámy - umýt si ruce a ke stolu darebníci - PS. Dopsáno. Chci odeslat elektronickou poštou. Odmítnuto. Zřejmě jsem někde chyboval. Vrátím se k poštovním holubům.  |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Miroslav Šesták
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 08. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Milan Lasica |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Stanislav Motl |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Jiří Menzel |
 |
Vladimír Just |
 |
Zdeněk Pošíval |