JSEM UMANUTÝ, říká Ludvík Hess, autor babyboxů.

Osobu Ludvíka Hesse nelze přehlédnout. Jak vzrůstem, tak objemem, ale především pro způsob, jak nakládá se svým vyměřeným časem v souladu se svými možnostmi, ale vždy ve prospěch "těch druhých". Setkali jsme se, byť jen virtuálně, kvůli literatuře, a pokračovali až k dnešnímu Internetovému rozhovoru. Ludvík Hess je renesančním člověkem. Stojí za to, přemluvit jej k rozhovoru. 

•  Otázky vašeho dětství vynechejme. Že jste vždy chtěl být sedlákem a v dobrém významu slova sedlákem jste, je řečeno na vašich webových stránkách. Mne však zajímá Ludvík Hess redaktor a vydavatel literárního časopisu Divoké víno. Hess, chovatel koní, včetně senior centra pro své přestárlé koníky - bývalé šampiony, a Hess autor a neúnavný realizátor myšlenky babyboxů v České republice. Jak se to rýmuje? Intelektuál, sedlačisko a humanista v jedné osobě.
Začneme Divokým vínem. Čtyřicet roků nepřetržitého trvání literárního časopisu ve vaší redakci - to je obdivuhodná výdrž. Svědčí to o vztahu k literatuře a také o dobrém vztahu s autory. Jsou dnešní autoři a jejich literatura jiní, a v čem jiní, než před léty? Sledujete dění na literární scéně? Je podle Vás literatura dnes jen osobním koníčkem jednotlivců, anebo literatuře zůstal alespoň zbytek společenské funkce?

Proboha, šetřete velkými slovy. Ujišťuju vás, že žádnou z pochval si nezasloužím. Skutečně platí jediné - jsem umanutý. Nenechám se od své práce odradit. Proto vydávám Divoké víno nikoli čtyřicet, ale čtyřicet čtyři let. Dobrý vztah k autorům? Doba osobní vztahy nahradila internetem a emailovou korespondencí. Osobně znám Karla Sýse, Jirku Žáčka, Jardu Holoubka, Petra Cincibucha, Pavla Vernera. Pravda, za těch čtyřicet čtyři let jsem osobně poznal asi dvanáct básnířek. Všechny byly líbezné, hladkých lící a nejen jich... Společenská funkce literatury? Téhle otázce ani nerozumím. Nezřídil jsem senior centrum pro přestárlé koně, jenom u mne dožívají ti, kteří se u mne narodili.

•  Koně jsou v dnešní době chápání na přelomu mezi archaickou libůstkou majitele stáje a potřebností k zachování koní alespoň v zoologické zahradě. Vědomě pomíjím úděl koně jako živého sportovního nářadí... Ve vašem případě se vztah ke koním vyvíjel asi jinou cestou.
Co vás ke koním přivedlo a co vás u koní drží? Uveřejnil jste, že dříve koně živili vás, nyní živíte vy své koně. Lze tomu rozumět doslova?

Ke koním na kladenské Sletiště mě přivedl můj dědeček jako malého kluka. Pokračování do dneška už je zase jen předmětem mé umanutosti. Ano, živili mě do revoluce. S přelomem režimů stouply absurdním způsobem náklady a neuvěřitelným klesly ceny - hodnota - koní. Dostihoví koně - angličtí plnokrevníci - jsou v Čechách de mode. 

     

•  Přiznávám, že vaše myšlenka a realizace babyboxů v České republice ve mně zatajila dech. Babyboxy jsou nejdůležitějším bodem našeho rozhovoru. Nebyl to přece váš úkol, ale stalo se to vaším posláním. Obtížnost překážek naší české byrokracie, otázky sociálně-právní, praktické otázky realizace a všudypřítomné peníze. Přesvědčit odbornou i laickou veřejnost a sponzory.
A jistě také osobní otázky o budoucnosti babyboxů a budoucnosti zachráněného života dětí. Neznámých "našich - vašich" dětí. Nevzdal jste to - 19. září 08, bez většího zájmu veřejnoprávní televize, jste spolu s místními politiky otevíral již třináctý babybox v České republice.
Jak vznikla a jak pokračuje myšlenka babyboxů? Byl jste vždy vítán se svým komplikovaným projektem? Viděl jste již, při zachování potřebné anonymity, človíčka zachráněného pro život prostřednictvím své myšlenky? Co tomu říká společnost? Co tomu všemu říkají doma u Hessů? Diskrétní otázka, bez nároku na odpověď...

Na počátku zřizování babyboxů byly odpůrci hojní a já jim za to děkuju - přinesli projektu velkou publicitu. Hlavně bývalé ministryni zdravotnictví Miladě Emmerové, té za odpor vděčím nejvíc, neboť argumenty její a ministerstva byly nejasociálnější.
Jedno děťátko jsem si pochoval, pak už jsem chování programově přenechal jiným - náhradním rodičům. Co říkají u Hessů..? Jsem tam jen já a koně. A ti řehtají souhlasně. Hlavně když jim sypu oves.

Děkuji za rozhovor
Břetislav Kotyza

www.babybox.cz /  www.hess.cz  / www.divokevino.cz