Takový Žalman (truvér naděje)

Rubrika: Publicistika – Doporučení


Truvéři naděje. Žije jich mezi námi mnoho. Ale pouze ti vyvolení stávají se pro nás nosiči světla. Těžko říct, kdo ze dvou aktérů knihy TAKOVÝ ŽALMAN (truvér naděje) je spíše oním nosičem. Bez nadsázky lze říct, že oba: nestor folkové hudby Pavel Žalman Lohonka i autor knihy Michal Huvar. Je přece nanejvýš záslužné zaznamenat genezi života a tvorby výjimečného člověka. 

Ačkoli domácí manéž “lehké múzy” oplývá nejednou individualitou hodnou uznání knižní monografie, je právě tato forma pohledu způsobně odmítanou popelkou. Proč? Nevím. Jen se mohu domnívat. Předkládaná práce by však ráda alespoň malou měrou napomohla ke změně. Na půdorysu stavu mysli písničkářových blízkých rodinných příslušníků, kamarádů z období dospívání, někdejších i nynějších spolupracovníků, přátel, kolegů a posluchačů (a za neodmyslitelné pomoci dobových materiálů a dokumentů) se pokouší vysledovat v průběhu půl století života běh a ohlas díla hudebníka, skladatele, textaře a zpěváka Pavla Žalmana Lohonky, čelné osobnosti trampské, folkové a countryové scény.

Michal Huvar

Úryvek z knihy:

Věříte v Boha? Věřím, že všichni lidi věří – v něco. I ten, který o sobě prohlašuje, že ne. V něco musí věřit, jinak by spáchal sebevraždu pátý den po narození, v okamžiku, kdy začal vnímat.
Děti věří v rodiče, ve školu, v to, co je bezprostředně obklopuje. Později se víra rozrůstá, proměňuje. Někdo se upne na víru v Boha nebo v Krista, protože ho považuje za největšího, nejmocnějšího, druhý se přimkne k nejbližší osobě.
I má víra, mé přesvědčení, má důvěra prodělaly vývoj. Věřil jsem v kamarády z učení, v trampy, v muzikanty. Poslední dobou je pro mne podstatná víra v sebe sama, v blízkého člověka, kterého mám rád, v to, co dělám. Dříve jsem tyhle záležitosti nebral dvakrát vážně. Až přijde čas, možná budu věřit, že odcházím z tohoto světa s pocitem naplněného života.
Neopouští mne ani víra pokaždé v lepší budoucnost. V otázce náboženské jsem husita, ale do kostela nechodím. Zatím ho nepotřebuji.
Víře nechávám volný průběh. Žijme vždy ale s ní tak, aby dobro v člověku převládalo. Co se rodí z násilí, není dobré. Budete-li mít víru v sobě, doba ji ve vás sama probudí. Proto dokonce pochybuju, jestli je třeba studovat teologii. Mám-li rád Ježíše Krista, tak se přeci nepotřebuju školit na universitě.
Nechme víru volně plynout. O ní a o naději je třeba psát, neustále je lidem opakovat a připomínat, jinak zlo a arogance budou mít navrch.

Knihu doplněnou vzácnými osobními fotografiemi najdete v nakladatelství Carpe diem

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 03. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.