| Na stránkách Pozitivních novin je nedostatek publicistiky, konstatoval nedávno ve své výzvě k autorů vydavatel. Pozitivní noviny se prý, alespoň podle hlasů některých nespokojených čtenářů ba dokonce i samotných autorů, stávají literárním serverem, tedy čímsi co pomalu ztrácí kontakt s každodenní realitou.
Pozitivní noviny potřebují nová publicistická témata, která by reflektovala současné dění ve společnosti, a to pokud možno pozitivním způsobem s dostatečnou erudicí a objektivitou.
Proto jsem si položil otázku: Co vlastně stojí za zveřejnění nebo-li publikování? Témat se z mého pohledu nabízí celá řada, ale jsem schopen zaručit, že budou zpracována náležitým způsobem?
Dnes je zcela běžné, že se kdokoliv vyjadřuje k čemukoliv. Mnohdy stačí jedno letmé nahlédnutí do naučného slovníku a odborník je na světě, a nutno podotknout, že to je ta lepší varianta zrodu „mudrce“. Nechci-li tedy kázat vodu a pít víno, měl bych udělat důkladnou předpublikační inventuru témat a oddělit od sebe to o čem bych psát chtěl od toho, o čem psát mohu. Další otázkou je, zda-li to o čem psát mohu někoho zajímá.
Od začátku tohoto roku vypukla ve všech oblastech sociální péče malá revoluce. Vzhledem k jejímu průběhu a stupni organizovanosti by si možná zasloužila přívlastek „malá říjnová“. V lednu totiž začal platit dlouho připravovaný a s obavami očekávaný zákon o sociálních službách. V žádném případě se nechci pouštět do výčtu jeho předností či nedostatků nebo se stát zasvěceným průvodcem mezi jeho paragrafy. Nejsem ani úředník, ani právník, jsem jen otec dospělého postiženého syna, kterému má příspěvek na sociální péči nabídnout možnost důstojnějšího, samostatnějšího a plnohodnotnějšího života.
Jestli se tak opravdu stane, zatím nedokáži posoudit, neboť únor dospěl ke svému závěru a my, podobně jako mnozí další, zatím žádný příspěvek na péči garantovaný zákonem a slibovaný státem nedostali. Od ledna se také v mnoha sociálních zařízení změnily výše úhrad za poskytnuté služby. Jasněji řečeno, došlo v převážné míře k jejich navýšení. Nové s sebou opět přineslo důvěrně známé staré – bezradné a neinformované úředníky, těžkopádně fungující až nefungující zúčtovací systém, zoufalé a naštvané žadatele, vítězně se tvářící politiky, pro které vše dokonale „šlape“, a to především jejich zásluhou.
Prosím čtenáře, aby výše napsané nebral jako pokus o stížnost, neboť stěžovat si v pozitivních novinách na negativní situaci v sociální sféře života společnosti by bylo pláčem nejenom na nesprávném hrobě ale i hřbitově. Výše napsané lze použít jako pádný argument pro podporu pozitivního tvrzení: Jsme již opravdu dobří při výrobě polotovarů a zákon o sociálních službách je solidním polotovarem, který skýtá řadu možností a bylo by rozhodně chybou je nevyužít. Na polotovary můžeme narazit na každém kroku, je jich jako hub po vlahém letním dešti. Pryč už jsou, zaplaťpánbůh, doby zmetků a totálních nedodělků. Naše snažení se ubírá správným směrem, neboť dobrý a kvalitní polotovar je nezbytným předpokladem pozdějšího mistrovského díla. Navrhuji, abychom o polotovarech více konkrétně diskutovali a hledali společná řešení pro jejich přeměnu v díla hotová. Adoptujme si každý nějaký ten polotovar, škála je široká a pestrá. Mým favoritem je jednoznačně zákon o sociálních službách a rád se s každým podělím o své dosavadní praktické zkušenosti. |
