Jméno JIŘÍ TRAXLER je nerozlučně spjato s českou jazzovou a taneční hudbou 30. a 40. let minulého století a setkáváme se s ním na mnoha reedicích nahrávek z oněch let. Nyní ovšem vydává František Rychtařík ve spolupráci s Radioservisem album, které je věnováno výhradně tomuto pánovi, který žije již více než 55 let v Kanadě a před několika dny oslavil neuvěřitelných 95 let.
Na albu nazvaném HOLD JIŘÍMU TRAXLEROVI jsou propojeny gramofonové nahrávky pořízené v letech 1936 – 1944 u nás (a jedna v Berlíně) s úryvky ze záznamu slavnostního večera, který Jiřímu Traxlerovi uspořádali jeho krajané 11. března 2006 v kanadském Edmontonu k 94.narozeninám. Oslavenec zavzpomínal na své hudební začátky, na koncert Orchestru Gramoklubu v sále Unitarie v Karlově ulici, na němž seděli v první řadě Jaroslav Ježek a R. A. Dvorský, na bližší seznámení a spolupráci s těmito pány, na Karla Vlacha i na svůj život v Kanadě. Na otázku, zda by se chtěl vrátit do mládí odpověděl, že by byl rád, kdyby mu bylo znovu osmdesát, protože to by ještě mohl lyžovat, i když už jen na běžkách. A jako důvod své dlouhověkosti s humorem uvedl, že je to tím, že si od mládí svědomitě ničil zdraví. Ovšem pak už vážně dodal, že k tomu určitě přispělo to, že po třiceti letech kouření, s nímž začal už v sextě, s tímto zlozvykem skoncoval.

Na albu je zaznamenáno sedmnáct Traxlerových melodií, z nichž je šest orchestrálek, a v těch ostatních se u mikrofonu vystřídali Inka Zemánková, Jiřina Salačová, R. A. Dvorský, Arnošt Kavka, Allanovy sestry a Lišáci. Píseň O. Maršíka a J. Jasného Patience nazpívala v roce 1944 Hana Vítová za doprovodu rytmické skupiny Jiřího Traxlera. Jsou tu také zařazeny dvě nahrávky, jichž si Jiří Traxler obzvláště považuje – Full Moon´s Music a Noisy Serenade, které v dubnu 1938 natočil Ježkův Swing Band. V ostatních skladbách se vystřídalo několik orchestrů – Gramoklub, R. A. Dvorský, Karel Vlach. Píseň Hádej hadači nahrál pod názvem Peter, Peter německý orchestr Michaela Jaryho. Závěr alba tvoří dvě skladby Hoagy Carmichaela, které hraje Jiří Traxler na klavír, ovšem nahrávky nebyly pořízeny ve stejnou dobu – Star Dust pochází z roku 1936, zatímco Georgia byla nahrána o 70 let později.
V bookletu najdeme vedle seznamu skladeb, úvodního slova vydavatele a faksimilí etiket gramodesek s Traxlerovými skladbami také dopis, v němž Jiří Traxler krásným rukopisem v únoru letošního roku napsal z Edmontonu vzkaz svým posluchačům.
Nejbohatším zdrojem informací o životě a práci Jiřího Traxlera je kniha Já nic, já muzikant, která vyšla v roce 1980 v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, v níž se dočteme také o dalších osobnostech naší jazzové scény v období 30. a 40. let i o politickém klimatu prvých poválečných let. Důležité je i vylíčení odchodu do exilu a následného života v Kanadě, který byl spojen s hudbou, ale také s profesí technického kresliče, jíž se pan Traxler věnoval 24 let.

Nemohu si odpustit vzpomínku na svá dvě setkaní s Jiřím Traxlerem, která považuji za velké štěstí. Poprvé to bylo v divadle Semafor, ještě v pasáži Alfa, kde se při koncertu Swing Bandu Ferdinanda Havlíka objevil Jiří Traxler nejprve v hledišti a pak i na pódiu. Z toho dne pochází jeho podpis ve zmíněné knížce, kterou pečlivě opatruji. A podruhé to bylo v listopadu roku 1996, kdy vyšlo album s nahrávkami patnácti Traxlerových skladeb v podání Sester Havelkových, s nimiž si tu zahostoval i jejich "duchovní otec" Ondřej. Koncert spojený se křtem alba se konal v bývalém Divadle hudby, pan Traxler byl přítomen a já si s ním moc hezky popovídal. Vydání tohoto nového alba mi dává příležitost, abych ho na dálku pozdravil a popřál mu k nedávným narozeninám stále dobré zdraví a neutuchající mladistvý elán, který z nahrávky té loňské narozeninové párty vyzařuje.