| Ve dnech 9.6.–22.6.2007 proběhla v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK v Praze na Slupi každoroční Výstava kaktusů a sukulentů.
Tentokrát měla výstava poněkud slavnostní a zároveň retrospektivní ráz. Důvodem byl fakt, že se jednalo o výstavu jubilejní, a to čtyřicátou. Zároveň již uběhlo osmdesát pět let od založení Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů v Praze.
Možná někoho překvapí, že pěstování kaktusů má již tak dlouhou tradici, ale o rozvoj kaktusářství u nás se zasloužil ve dvacátých letech minulého století cestovatel, botanik a spisovatel Alberto Vojtěch Frič. Ten je pro své nepopiratelné zásluhy v oblasti botaniky ve světě dodnes uznáván, zatímco u nás pomalu upadá v zapomnění. Mezi kaktusáři zůstává jeho jméno stále známé, neboť je objevitelem mnoha zajímavých druhů kaktusů. Kaktusářský spolek v Praze založil v roce 1922 akademický malíř Jaromír Saidl. Hned po vstupu do skleníku vítala návštěvníky číslice 85 sestavená, jak jinak, z kaktusů.
 Základem bylo červené pole z populárního Gymnocalycium mihanovichi, do kterého byly vloženy bíle otrněné kaktusy rodů rebutia, parodia nebo mamilaria, které výše zmiňovanou číslici vytvořily.
Expozice byla rozdělena do několika částí. První z nich mapovala Spolek pěstitelů kaktusů od historie až po současnost. Historie zahrnovala nejen řadu fotografií, ale i ukázku ze soukromých sbírek, jejichž exponáty už něco pamatují.
Čekala nás také zajímavá ukázka toho, co bylo vystavováno v uplynulých čtyřiceti letech. Každá výstava byla totiž zaměřená podrobněji na určitý rod kaktusů, se kterým byli návštěvníci blíže seznámeni. Zástupce mnoha předchozích ročníků jsme měli možnost si prohlédnout pěkně pohromadě. Na některých rostlinách bylo vidět, že vůbec není vyloučena možnost, že mohly figurovat již na oněch historických výstavách. Průřez historií symbolicky končil v současnosti, neboť přehlídku uzavírala ukázka rostlin ze sbírek mladých kaktusářů, kteří zřejmě jednou převezmou štafetu.
Část výstavy, na kterou se vždy těším, je oddíl nazvaný „Půl metru z mé sbírky“. Jak už název napovídá, členové kaktusářského spolku poskytují pro potřeby výstavy zajímavé rostliny ze svého skleníku. Pro milovníka kaktusů je to bez přehánění pastva pro oči, když může sledovat elegantní rostliny s krásnými, dlouhými, barevnými trny nebo dokonce květy. Každý si pak v duchu přeje, aby také dokázal ty své vypěstovat do takové krásy. Dalším přínosem bývá, že je u každé rostliny uveden název. Často se totiž stává, že návštěvník konečně odhalí název rostliny, kterou má již dlouho nepojmenovanou doma ve své sbírce.
Expozice plynule přecházela ve výstavu sukulentů. Zatímco naprostá většina kaktusů je doma v Americe, a pokud se vyskytují někde v Evropě, byly tam vysazeny. Sukulenty, které se u nás pěstují jako pokojové, pocházejí většinou z Afriky nebo z Madagaskaru. Nemusí to tak být vždy, protože sukulentní rostliny (tedy takové, které se naučily nějakým způsobem zadržovat ve svém těle vodu) můžeme najít v podstatě ve všech světadílech. I náš obyčejný netřesk je vlastně sukulent. Na výstavě byly vystavené hlavně zajímavé kaudexální rostliny, které si uchovávají potřebnou vodu ve svém kořenovém systému, tak jako si ji velbloud uchovává v hrbu. Proto mají kořeny všelijak zbytnělé nebo přeměněné ve tvary podobné hlízám. Možná jste již viděli u nás v poslední době populární rostlinu zvanou sloní noha, která si v podobném v útvaru uchovává tekutinu.
Pro odborníky byla zřejmě vrcholem výstavy expozice Ariocarpusů, což je druh vzácných, obtížně pěstovatelných kaktusů. Pro laika se mohou jevit naprosto nezajímavé, protože vypadají poměrně fádně. Jejich tělo má tvar vícevrstvé hvězdy a má zpravidla našedlou barvu, často navíc bývají zatažené pod povrch půdy. Vystavované exponáty byly mimořádné tím, že jejich průměr byl i více než deset centimetrů (do této velikosti roste tento druh mnoho let) a kvetly nádhernými květy.
Zlatým hřebem pro běžné návštěvníky byla přehlídka kaktusů, které získaly nějaké ocenění na výstavách. Vítězné kaktusy byly opravdu nádherné a podobné uvidíte jinde jen těžko.
Celá akce byla pro veřejnost zpestřena volbou nejkrásnějšího exponátu výstavy. Nejkrásnější rostlinu mohl každý zvolit podle svého vkusu, zapsat na lístek a vhodit do nádoby, ze které posléze byli vylosováni vítězové, kteří budou během letošní zářijové výstavy kaktusů odměněni nějakou zajímavou rostlinou. Z hlasování návštěvníků vzešla nejkrásnější rostlina výstavy.
Kdo z diváků měl zájem, mohl si ještě prohlédnout kaktusy, které pěstuje botanická zahrada ve svých sklenících a následně navštívit prodejní část výstavy, kde kaktusáři nabízeli své přebytky. Za rozumnou cenu zde bylo možno nalézt i méně běžné rostliny, které nejsou v obchodech k dostání. Netroufám si odhadnout, kolik z více než šesti tisíc návštěvníků, kteří výstavu každoročně navštíví, je z řad milovníků kaktusů a kolik jich přijde jen tak, jak se říká z ulice. Ale téměř všichni, kteří byli přítomni v době, kdy jsem byla na výstavě já, se po prohlídce nedočkavě vrhli do prodejní části a po nějaké době odcházeli s naditou taškou nebo dokonce s plnou přepravkou a rozzářenýma očima. Ani já jsem nezůstala pozadu a obohatila jsem svou sbírku několika novými přírůstky.
Pokud je vám nyní líto, že jste o této výstavě netušili a nestihli jste ji proto navštívit, nebuďte smutní. Spolek pěstitelů kaktusů a sukulentů pořádá na podzim ve dnech 13.9. – 23.9. 2007 podzimní výstavu. Výstava zpravidla probíhá v době otevíracích hodin botanické zahrady, t.j. denně od 9 do 18 hodin. Pokud se dopravujete MHD, tramvaj číslo 18 a 24 vás zavezou až před bránu zahrady a ze stanice metra Karlovo náměstí dojdete do botanické zahrady Na Slupi asi za sedm minut pěšky. V ceně vstupenky za příjemnou cenu čtyřicet korun (děti, studenti a důchodci polovic, nejmenší návštěvníci mají vstup zdarma) byla nejen návštěva výstavy, ale i prohlídka skleníku s tropickými rostlinami a kvetoucími lekníny v jezírku. Doufejme, že pořadatel neshledá důvod v době podzimní výstavy cenu zvyšovat. |
