Dnešní produkce knih v Česku, ať již prozaických či básnických, ale i knih všech ostatních oborů, tedy nejen literatury krásné, je nebývalá. Co do počtu vydávaných titulů je nejvyšší v celé historii československého a v posledních letech českého státu vůbec. V roce 2006 vyšlo 17 019 titulů, knih a brožur, včetně překladových, z toho bylo 236 učebnic a 1540 vysokoškolských skript. Ostatních titulů tedy bylo 15 243.
V tomto čísle jsou zahrnuty všechny obory. Věda, historie, cestopisy, životopisy, kuchařky, tituly astrologické, paměti různé a různých a mnoho dalších oborů a podoborů, které by vydaly na celou stránku. Je to číslo téměř magické, když si uvědomíme, že v této malé zemi vychází v průměru 41 knižních titulů každý den.
V roce 2003 to bylo ještě o celou tisícovku knižních titulů více. To musí mít samozřejmě nějaké příčiny a důvody. Podle mne je prvním předpokladem svobodná možnost knihu vydat, což dříve nebylo vůbec jednoduché. Knihy vydávají nakladatelství, jejichž počet u nás, v nijak velké zemi, je také úctyhodný. Za druhé: v českém národě se zrodil jev, že si velká část lidí, větší než dříve a než je obvyklé, myslí, že musí své myšlenky, názory a tvůrčí činnost vyjevit a sdělit ostatním, bez ohledu na to, zda to vzbudí jejich zájem či ohlas. A tak jsou pulty knihkupců a antikvariáty plné knih pamětí, rozhovorů a vzpomínek politiků, herců, královen krásy, astrologů a marketingových odborníků a poradců všeho druhu a zaměření. Třetím důležitým faktorem se stal „ svobodný samizdat“. Jeho rozsah a objem a také zaměření je ve srovnání se samizdatem z období komunistické éry nesrovnatelný. Když nepřijme nakladatelství rukopis ať již z jakýchkoliv důvodů, má autor možnost vydat si knihu sám. Zaplatí nakladateli náklady spojené s touto službou. Tak vychází velké množství titulů a dostanou se díky této službě i na knihkupecké pulty. Mají ovšem trochu jiné osudy. Nedostanou se do propagačních a marketingových kampaní, kritika je opomíjí a tak jejich průnik mezi čtenářskou obec je složitý.

Vedle uvedeného je ještě další možnost. Přijít s rukopisem, ať již s ilustracemi nebo fotografiemi, do tiskárny a nechat si jej vytisknout. Ta knihu nebo publikaci vytiskne s označením „vydáno vlastním nákladem“.
V tomto světě, a také i v našem, je pronášeno a napsáno dost prázdných slov, která naplňují prostor, z něhož vytlačují slova obsahuplná, která mají smysl. Je to střet hodnotného s brakem. S knihami je tomu ne jinak. Kdyby některé vůbec nevyšly, svět a společnost a především čtenáři by o nic nepřišli.

Nic z toho neplatí o knize básní Petry Haasové „SONÁTA“ s ilustracemi Arnošta Bučka. Přestože je její první kniha poezie, je dílo nejen krásné, obsažné, ale navíc přinášející poselství o vážných zamyšlení autorky, z poměrně dlouhého období jejího mladého života. Je to zajímavé srovnání tvorby v průběhu 20 let. Básně, které vznikaly na začátku, jsou datovány letopočtem, jsou abstraktnější, přesto, že jsou v nich slova předmětů, věcí a pojmů, s nimiž se běžně setkáváme. / Nad sebou str.16, Neuvěříš str.37, Maturita str.25, Život str.11/.
Studentka gymnázia zalétala myšlenkami k velkým tématům lidských přemítání. Nekonečno, gravitace, čas, sluneční soustava, bolest. Ztvárňuje je neotřelými alegoriemi a vznikly tak krásné verše s reflexí.
Básně z let nedávných 2005-2007 se zdají být prostší, vstřícnější k čtenáři. Ale je v nich hloubka přemýšlivosti, něžnosti a citu. / A je to o tobě str.21, Do neznáma str. 23, Zkouším…str.39, Fikce 43/.
Petra Hassová je osvícená romantička. Její nitro, srdce i racio utvářejí dohromady talent a protože vlastní vytrvalost a pracovní nadšení, jistě z její dílny vyjdou další hezké knížky. Dokáže vybrat ze svých pocitů a přemýšlení, zkušeností a poznání pel, vůně a barvy světa a lidí, který a kteří ji obklopují. Z jejího rukopisu vznikají krásná dílka.

Umí vybranými slovy a podle pravidel řeči je „ohýbá“, neobvykle řadí a tak cizeluje své obraty, věty a obrazy, které působí potěšení je číst a přemýšlet o nich. Knížka básní, o které mluvím, pod názvem Sonáta, byla pokřtěna na letošním zářijovém knižním veletrhu v Lysé nad Labem. Byli zde dokonce kmotrové tři: Václav Židek šéfredaktor Pozitivních novin, režisér Jan Vízner a nadaná návrhářka a tvůrkyně šperků Jana Piarová.

Název knížky je přiléhavý a koresponduje s obsahem. Sonáta je z oblasti hudby. Skladba instrumentální a sólová. A Petra Hassová je ve sboru básníků a básnířek sólistek a i instrumentalistka, protože nástroje slova, řeči, slovních obrazů a obratů ovládá. Nejen prolistování její knížkou může a jistě přinese řadě čtenářů krásné prožitky a chvíle dobré pohody.
Sonáta Petry Haasové leží na mém nočním stolku a beru ji již po kolikáté do ruky, abych se znovu začetl a popřemýšlel nad sdělením a obsahem jejích básní.