Fejetony naší Evy
Nechte si poradit

Čas od času se člověku přihodí, že ho někdo osloví na ulici. Možná, že vám se to stává, protože jste krásní, mladí, neodolatelní a jste zváni do kina, na kafe či přímo na rande. My, kteří již nejsme až tak mladí (což ovšem nevylučuje krásu a přitažlivost!) si musíme, pokud možno bez hořkosti, přiznat, že jsme zastavováni ze zcela jiných důvodů. Někdo nám něco nabízí, o něco nás žádá a také nám chce nezištně poradit. Rady jsou vždy zajímavé a jejich spektrum je obzvlášť pestré. Poradci bývají mladí, dynamičtí, kreativní, empatiční, fundovaní. Což volně přeloženo znamená, že srší neuvěřitelnou energií, jsou neodbytní, přesně vědí, jak se momentálně cítíte a své věci opravdu rozumějí. Dozvíte se, kterého mobilního operátora zvolit a proč, jaký bankovní produkt vám naplní duchnu tisícovkami tak, že ji, spolu s fotografiemi svých dětí a vnoučat, nebudete muset stěhovat do domova důchodců. Další informací, bez které se vážně nemůžete obejít, je, že za rohem otevřeli kosmetický salón, vysvětlí vám, jak je důležité o sebe pečovat, jak nezbytná je tato péče pro vaše sebevědomí a vůbec určitě si zasloužíte trochu toho rozmazlování. Každý z nich zodpoví všechny vaše otázky a to bryskně, s úsměvem a se sympatií, kterou věnuje pouze  v á m.

Ale pozor. Může vás potkat i to štěstí, že vás osloví člověk, který nenabízí něco tak přízemního, jako jsou tlakové hrnce, pojištění nebo čistící prostředek. Člověk, který vám přináší radostnou zprávu o tom, že jste to právě vy, kdož jste hodni přistoupit k jeho víře. Podrobně vám vysvětlí, proč se té jejich vyšší moci zalíbilo právě ve vás, jak s tímto poselstvím naložit, jak a kterou cestou ho následovat. Úžasné.

Na všechny tyto rádce – sympatické, otevřené, úslužné (nikoli však servilní) jsem si vzpomněla ve chvíli, kdy jsem četla návod k použití pro přenosný telefon. Neměla jsem potuchy, o jak složitou záležitost se jedná. To, že umím číst, nezaručuje, že čtenému porozumím. Přesto, že jsem v návodu i na tlačítcích přístroje rozpoznala shodné symboly, požadovanou službu se mi nastavit nepodařilo. Návod jsem si přečetla několikrát a pak mi to došlo. Pro jistotu jsem si pročetla i návod k použití žehličky s vyvíječem páry a k automatické pračce. Všechny mělo něco společného. Byly psány v několika jazycích, obrázky byly rozmazané nebo tak maličké, že se na nich nedalo prostým okem nic podstatného rozeznat. A jejich styl napovídal, že byly z originálu otrocky přeloženy bez hlubší znalosti toho či onoho přístroje, a nebo naopak – návod byl zpracován odborníkem, který, žel, nemá hlubší znalost jazyka. Pro uživatele různých „udělátek“ to znamená najít někoho známého, který tomu či onomu rozumí. Ale řešením pro příští generace by mohla být odborná péče ve školách. Třeba se už v hodinách literatury učitelé nad Máchovým Májem žáků neptají, co tím či oním veršem chtěl básník říci. Jestli ne, navrhuji, aby se takto ptali nad návody k použití. Koneckonců, kdo poezii hledá, ten ji najde.

Závěrem bych pro stejně tápající uvedla názor jednoho z mých známých. „Návody k použití nečtu. Prohlídnu si obrázek (lupu doma mám). Základem fungování každého přístroje je energie. Většinou je to energie elektrická. Takže přístroj zapojíš a tlačítko, které ho uvádí do chodu taky poznáš (viz obrázek, ne!?). Ty víš, co hlavně od toho aparátku očekáváš. Takže žehlíš, posloucháš muziku, mixuješ, pereš, telefonuješ. Praxe ti ukáže, jaké další možnosti využití přístroj má. A když neukáže, tak je jasné, že je vlastně vůbec nepotřebuješ. Návody k použití jsou většinou jen pro zlost. A ještě k tomu je tisknou na úplně nepoužitelný papír.“