Barbro Bursell – Jitka Vykopalová: Válečné kořisti či válečné loupeže? Úvahy 360 let po Třicetileté válce

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

   

Rozhovor s Barbro Bursell*, generální ředitelkou muzea Livrustkammaren** ve Stockholmu o aktuální výstavě o švédských válečných kořistech.
Barbro BursellPlakát výstavy a titulní strana katalogu výstavy

"Lákavé, provokující, těžké – možná právě tato slova popisují nejlépe pocity kolem švédských válečných kořistí a myšlenky, které vzbuzují.

Lákavé, protože se často jedná o drahocenné kulturní poklady s dramatickou historií.
Provokující, protože perspektiva se změnila a to, co bylo považováno tehdy za správné, je dnes válečný zločin.
Těžké z důvodu následných komplikovaných otázek o vlastnickém právu a navracení původním majitelům. Viděno z historické perspektivy, chovali se Švédové během 17. století jako ostatní a plundrovali podle právních principů té doby. Švédsko bylo vědomě na lovu kulturních pokladů a prostřednictvím řady úspěšných válečných operací se dostaly některé z dřívějších nejvzácnějších sbírek do jejich válečné kořisti." 

“Nelze porozumět proč byly umělecké předměty uloupeny jako válečné kořisti, pokud si člověk není vědom funkce, kterou umění a kultura v 16. a 17. století v Evropě měla.
Umění byl propagační prostředek v knížecích službách. Obklopit se krásnými obrazy a portréty příbuzných, uměleckými poklady, knihami a sbírkami mincí a jinými drahocennostmi byl způsob, jak kdejaký kníže mohl ukázat, kdo je. Sbírky mu daly legitimitu, posílily jeho dynastii a daly mu prestiž.
Dobrý kníže byl také i mecenáš pro umění a vzdělání, vědu a literaturu. Proto zahrnovaly evropské knížecí zámky nejenom tzv. Kunst- und Wunderkammern (komnaty umění a divů) a zbrojnice, nýbrž také galerie obrazů a knihovny.
Po boku rozmařilých a bohatých dvorů knížat se nacházely kostely se svými vyučovacími a uměleckými vyjadřovacími prostředky. Kostely byly velkými mecenáši umění a používaly umění k ukázání boží nádhery. Sbírky byly získávány koupí a darováním, dědictvím a věnem, ale během válečných let 17. století také prostřednictvím válečných kořistí. S bohatou kořistí se zvyšovala prestiž vítěze, ale zároveň byl poražený nepřítel tím i ponížen.”

Sbírka zbraní původem z pobaltských republik, nyní ve vlastnictví muzea Livrustkammaren, Stockholm. Foto: G. Smidt Majolikový servis ze 16.st. ze sbírek Rudolfa II. se sestává ze 104 kusů (dříve 132 ks). Foto a vlastnictví: Národní muzeum, Stockholm


• Lákavé, provokující, těžké – tato slova, vypůjčená z vašeho nádherného katalogu výstavy připouští, že nebylo zcela správné zničit nebo uloupit kulturní předměty nepříteli a že dnešníma očima je to možno považovat za válečný zločin. Během tehdejší válečné doby se Švédové obohatili, stali se známými a zviditelnili se ve světě. Švédsko bylo obviněno z krádeže zahraničních kulturních pokladů.
Obzvláště umělecké sbírky Rudolfa II. jsou považovány za krádež na objednávku, byly vzaty na konci Třicetileté války, těsně před tím než Westfálský mír vstoupil v platnost. 

Holaňdan Hugo Grotius, znalec mezinárodního práva v 17.st. Foto:T.Haartsen, vlastnictví:Museum Het Prinsenhof, Delft.Koho míníte, že to považovali za krádež?

To je všeobecné tvrzení, četla jsem o tom.

Ano, jsou tací, kteří si to myslí, ale to není všeobecné mínění, že by to byla krádež. Máte na mysli zde ve Švédsku?


Já mám na mysli, že jak v očích profesionálů, tak v očích běžných lidí je to považováno za krádež; existuje představa o tom, že tyto předměty byly získány nespravedlivým způsobem, a proto by měly být navráceny původním majitelům.

V 17. století, s podporou Bible a právníka Hugo Grotiuse měl vítěz  právo vzít si válečnou kořist. Přirozeně i tak to bylo považováno u postiženého obyvatelstva za krádež.
Já bych ale neřekla, že ve Švédsku je to všeobecné lidové mínění. To si nemyslím. Ale připouštím, že existují tací, kteří si to myslí. 
 

Letos uplyne 360 let od ukončení Třicetileté války, proč jste zvolili otevření výstavy již na konec listopadu loňského roku?

 

Já jsem vůbec nepomyslela na jubileum, že to bude 360 let v roce 2008, nýbrž já jsem si už mnoho let myslela, že bychom měli udělat výstavu o válečných kořistech, protože dostáváme o nich mnoho otázek, nejen na zámku Skokloster, který nám patří. Existuje mnoho různých názorů, a proto jsem si myslela, že bychom o tom mohli udělat výstavu. My plánujeme dlouho dopředu než uděláme nějakou výstavu. Nyní vyšlo otevření na konec roku 2007, ale to pasuje dobře, protože máme živou debatu ve švédských muzeích o navracení nejen válečných kořistí. Byl například kanadským indiánům vrácen zpátky jejich totem, byly vráceny australským aboreginům lidské kosterní pozůstatky aj. Tedy otázky repatriace a navracení jsou velice aktuální. Já jsem ráda, že výstava se uskutečňuje zrovna teď, přišla ve správný čas a bude pokračovat po celý rok 2008 až do konce února 2009.

 

•  Objevují se otázky o navracení předmětů z válečné kořisti pouze v poslední době nebo existují již delší čas a jen tu a tam se vynoří trošku silnější poptávka?

 

Když vyslovím válečná kořist, mám na mysli 17. století, kdy Švédsko mělo velkou moc, nemám na mysli 2. světovou válku nebo něco podobného. Otázky ohledně těch starých válečných kořistí, ty se objevují v pravidelných intervalech, např. v tisku aj. Ale tyto další otázky, ty byly aktualizovány během posledních deseti let, když původní obyvatelstvo začalo hájit svou vlastní identitu a začalo si více všímat, že jsou přechovávány kostry v muzeích. Chtěli je získat zpátky domů a pohřbít ve své vlasti; člověk si je nyní více vědom etnických a etických otázek.
B. Bursell v předsálí muzea Livrustkammaren
Vy jste autorem myšlenky a hlavní odpovědnou osobou tohoto projektu o válečných kořistech. Co vás inspirovalo k vytvoření této výstavy, která bude pokračovat mezinárodní diskusí o tomto tématu? Čeho byste chtěla tímto dosáhnout?

Více znalostí. Prvními myšlenkami okolo této výstavy bylo ukázat, co máme ve švédských sbírkách a vysvětlit, jak bylo pohlíženo na válečné kořisti v té době. A diskutovat, jak se na to díváme dnes. Došli jsme totiž k závěru, že existuje málo znalostí ohledně těchto předmětů. Vyskytuje se jich ve Švédsku určité množství a my víme o nich velmi málo, proto bychom chtěli pokračovat na poli mezinárodních diskusí a pokusit se o zvýšení úrovně znalostí – dozvědět se, co se nachází v různých koutech Evropy; pokud se podíváme na Třicetiletou válku, bylo tehdy mnoho zemí, které válčily mezi sebou, katolíci proti protestantům…válečné kořisti se musí nacházet na mnoha místech. Ví se o tom tak málo. 

Co je příčinou, že všechny válečné kořisti nelze podchytit a zaznamenat důsledně?

 

Mnohokráte se ani neví, že se jedná o válečné kořisti.

 

•  Možná je to zatajováno úmyslně?

 

Já si nemyslím, že by tomu tak bylo ve švédských muzeích, mám spíše pocit, že nebylo v popředí zájmu se těmito předměty zaobírat. Muzea se možná domnívají, že je to trochu trapné téma, těžké na vysvětlování, ale já mohu dneska říci – že se nemáme za co stydět – naše historie tak vypadala, a to můžeme zdokumentovat. Ale nachází se také mnoho válečných kořistí např. ve švédských kostelích (obrazy a liturgické předměty), ty si však s sebou nepřinesly tzv. provenienci (původ), ta někde zmizela, předměty tudíž ztratily svou historii. Často tedy člověk vůbec nic o nich neví.

 

Polské knihy z doby Třicetileté války. Foto: G.Smidt, vlastnictví: zámek SkoklosterJaké další podobné projekty probíhají ve Švédsku? A jaké zahraniční? 

 

Žádné další projekty tohoto druhu ve Švédsku neprobíhají. Ale na mezinárodním poli existuje zajímavý projekt mezi Polskem a Švédskem ohledně knih na zámku Skokloster, které jsou v polštině a které jsme nikdy nemohli přečíst. Nyní máme pomoc polských vědců a chtěli bychom vydat katalog o těchto knihách, jsou to válečné kořisti z Polska, které se tam již vůbec nevyskytují. Jediné exempláře se nacházejí u nás ve Švédsku. To je zajímavý projekt.

 

•  Proč si myslíte, že Švédové vzali tyto knihy z Polska, když byly napsány polsky a nemohli si je přečíst?

Jedním z důvodů by mohlo být, že u panstva bylo považováno za status a prestiž mít elegantní knihovnu, kterou vzali jako kořist pouze proto, že to považovali za pěknou součást zařízení panského sídla nebo zámku. 

 

Inventární seznam knih uloupených Švédy v r.1621 z Jezuitské koleje v Rize.•  Fascinuje mě, že existují velice staré a detailní záznamy o kulturních pokladech, že lidé v dřívější době měli smysl pro něco takového a nejen sbírali umění, ale také si dělali záznamy o původu předmětů, doby vzniku, jejich tvůrcích atd.

 

My ze Skoklostru víme, že Karl Gustaf Wrangel, který vybudoval zámek, měl velký zájem o knihy, koupil mnoho knih; byl velký válečník a přivezl si s sebou mnoho knih také jako válečnou kořist. Četl své knihy, dělal si záznamy a poznámky na jejich okrajích. Lidé nebyli tehdy jiní oproti tomu jak jsme zvyklí dnes.

 

•  Když já si kupuji nebo dostanu nějakou knížku, nedělám si poznámky v knize či o knize, nebo o nějakém obraze si nezaznamenávám, kdy a kde jsem ho koupila a kdo je autorem, ale oni tak činili…
                       

Ano, činili tak. Zde v Královském paláci, v   Livrustkammaren (Královská zbrojnice), existují inventární záznamy o muzejních předmětech  ze 16. století. A proto my u nás dnes víme, které z nich jsou válečné kořisti.

 

•  To je muzeum, tak je to celkem logické, ale inventární záznamy na jednotlivých panských sídlech..?

Ale všichni to nedělali. Na zámku Skokloster však existuje velké množství těchto záznamů.

 

Švédsko bylo v 17. století velice chudou zemí, jak ekonomicky, tak kulturně. Nebylo levnější přizvat k sobě umělce a nechat vytvořit umělecká díla v klidu a pohodě než  pronajímat žoldáky a loupit poklady ve válce?

 

To je dobrá otázka! Já si myslím, že činili obojí. Gustaf II. Adolf zaměstnával dvorního malíře, který maloval portréty jeho královské rodiny. Ale válkou chtěl dosáhnout také jiné věci – chtěl se stát vládcem kontinentu, a s odvoláním na tehdejší zákony přivezl si domů umělecké předměty jako válečné kořisti.

            Z pražských sbírek: J.Massys: Výběrčí daní (r.1514). Foto:G.Smidt, vlastnictví: Národní muzeum ,Stockholm  Z Rudolfových sbírek pochází obraz L.Cranacha st. (r.1530): Adam a Eva. Foto:H.Tornqvist.

  

•  Bylo tenkrát v té době málo schopných umělců, nebo byla díla příliš drahá či vytvoření trvalo příliš dlouhou dobu? Možná to bylo z každého něco…

 Kopie portrétu císaře Rudolfa II. na zámku Skokloster. Originál vlastní Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Foto: G. Schmidt.

Ano, myslím si to také.

  
•  I přes velké boje v Praze r. 1648 a plundrování uměleckých pokladů všeho druhu se Švédům nepodařilo dobýt Staré Město a Pražský hrad. Ale to
zřejmě ani nevadilo, jelikož královna Kristýna, která pokračovala ve válečných taženích ve stopách svého otce, který padl v bitvě, měla největší zájem získat vyhlášené umělecké sbírky císaře Rudolfa II., a ty se nacházely na Malé Straně. Nebylo divné, že tyto poklady nebyly chráněny ze všeho nejvíce, tedy umístěné nahoře na Hradě?


Jak byly střeženy? Nad tím se skutečně člověk podivuje. Na to já nemohu vůbec odpovědět, o tom já nevím, ale to je opravdu také velmi dobrá otázka!

 

•  Píše se a mluví se hodně o švédských loupežích knih, které probíhaly téměř během jednoho celého století. Bylo Švédsko skutečně tak hladové po knihách? V jakých jazycích byly knihy psány? Kam všude se knihy umístily?

 

My jsme byli velice hladoví po knihách, protože Gustaf II. Adolf a jeho následovníci zaktivizovali univerzitu v Uppsale, která sice existovala již dlouho, ale nebyla v ní žádná činnost. Nebyly téměř žádné knihy pro studenty, aby z nich mohli studovat, chtěli proto tedy zavést univerzitní studia a vytvořit sbor schopných hodnostářů. Aby se Švédsko mohlo stát velmocí, bylo zapotřebí mít výkonný aparát s různými úředníky a schopnými lidmi, a k tomu potřebovali knihy. Některé byly napsány latinsky, ale také jinými jazyky. V té době vzdělaní lidé mluvili mnoha jazyky. Nevím sice kolik jazyků ovládal K.G.Wrangel, ale on vlastnil a četl latinsky, německy a francouzsky psané knihy. V té době to možná bylo více mezinárodní.

 

 •  Co skutečně je velmi podivné, že Švédové vedli své války ve jménu božím, byli protestanti, ale pobrali mnoho katolických církevních předmětů jako válečné kořisti a umístili je ve svých kostelích. To je těžce pochopitelné. Byly umělecké předměty tak krásné, že se je neodvážili přetavit nebo..?

 

To je pro mě také hádankou. Třicetiletá válka byla velmi náboženskou válkou a my jsme nenáviděli katolíky jako katolíci nenáviděli prostestanty. Ale to nás nezastavilo vzít si s sebou domů poháry na svatá přijímání a jiné svaté předměty, které máme ve švédských kostelích. Neumím to vysvětlit, to člověk musí vyzkoumat a přeptat se historiků náboženství. My víme, že švédské kostely byly téměř prázdné, nevyskytovaly se v nich žádné drahocenné předměty, ale že byly používány katolické obřadní předměty a že to nevadilo... Porozuměla bych obrazům, ovšem svaté kříže, poháry na svatá přijímání... jsem stejně překvapena jako vy jste, já si myslím, že je to záhada.

 

   Pozlacený stříbrný kalich s perlami a drahokamy z r.1494 původem z Německa, nyní ve vlastnictví Historického muzea ve Stockholmu, foto:G.Smidt  Malý (8,5x8 cm ve složeném stavu) skládací oltář s ikonami ze 16.st. původem z Ruska. Foto a vlastnictví: Historické muzeum, Stockholm  Církevní válečná kořist: Kříž s relikviemi. Původ neznámý. Nynější vlastník: Historické muezum, Stockhollm

Viděla jsem výstavu, vyslechla jsem si vaši přednášku, četla jsem krásný a vypovídající katalog vaší výstavy a žasla jsem... je to nádherné! Jsem Češka a zajímají mě ponejvíce ukradené poklady z Prahy. Byla jsem ovšem fascinována krásnými předměty se stejným osudem také i z jiných zemí. Říkám si často co a kdy se považuje za umělecký předmět? Co je umělecký předmět a co je kýč? Často dílo není oceňováno během života tvůrce, ale po jeho smrti je rázem velmi poptáván. Proč?

 

Jaké těžké otázky mi kladete!  Co je umění? Nemám žádnou dobrou odpověď, myslím si, že umělec musí být oceňován správnými lidmi, aby to bylo umění. Ve Švédsku mluvíme o ”Hötorgskonst” (umění z městské tržnice, která se nachází na náměstí s názvem Hötorget), slyšela jste o tom výrazu?Katalog výstavy "Válečné kořisti" vysvětluje tehdejší válečnou dobu

 

•  Ne.

Hötorget je tržnice ve Stockholmu.

 

Ano, to vím velmi dobře.

                          

Za  ”Hötorgskonst” jsou považovány levné obrazy, které nevzdělaní lidé mohou mít doma na zdi a které nejsou považovány za kvalitní obrazy, naopak, shlíží se na ně s opovržením, jsou něco jako když řeknete kýč. Nejsou malovány zručnými umělci, ale díla jsou oceňována svým publikem, i když nejsou vhodná do salónů; já si myslím, že to záleží na tom, které sociální skupiny se zaobírají tím kterým uměním.

 

•  Pokud člověk pomyslí na umělce z dřívějších dob, nebyli všichni uznáváni během své doby, neprodávali vždy dobře svá díla, přestože později byli oceňováni a požadováni neuvěřitelně moc.

 

Vincent van Gogh je velice dobrým příkladem, stal se guru až dlouho po své smrti, to je velmi tragické, nebyl tehdy oceňován, tenkrát se publiku vůbec nelíbilo, co vytvářel.

 

•  Když díla některých umělců byla tak uznávána, že dokonce i válečníci je vzali s sebou jako válečné kořisti – již tehdy byla tedy považována za umění… Ale v té době se určitě vyskytoval kýč také. Co nebo kdo rozhodoval o tom, zda předmět je umění nebo kýč?

 

Určitě se vyskytoval také kýč, který s sebou člověk asi nevzal. Když jste si prohlížela výstavu, viděla jste fantastické obrazy vysoké kvality ze sbírek Rudolfa II., ale co s sebou přivezli Švédové např. z některých zámků v Dánsku, o těch je mínění, co se kvality týče, nízké, to nemalovali tak šikovní malíři, jsou to téměř až naivní díla, ale byly přivezeny, jelikož to byly královské portréty. 

 

•   Nejedná se pouze o umělecké předměty z dávné doby, ale např. když po druhé světové válce vzala s sebou Rudá armáda z poraženého Německa množství cenných předmětů aj. Výstava "Válečné kořisti" B.Bursell před obrazem Karla XII., který společně s Gustafem II. Adolfem byli považování za dva největší krále-válečníky v dějinách Švédska.(Krigsbyte) má jako svůj cíl nejen ukázat krásné předměty soustředěné pod jednou střechou, ale také vzbudit zájem pro širokou mezinárodní diskusi za účelem zmapování válečných kořistí. Vyjádřila již některá země svůj hlubší zájem o diskusi o tomto citlivém tématu?


Naše výstava jedná o sedmnáctém století, zacházíme až do začátku devatenáctého. Naším záměrem je vzbudit debatu, ale ne zmapovat, co se událo během druhé světové války, to jsou velké, těžké otázky a nejsou to švédské otázky. Ještě jsme zájem o diskusi nezaznamenali, ale když novináři začnou více o výstavě psát, tak věřím, že to vzbudí zájem.

 

•   Není lehké a často je to i nemožné vrátit zpět kulturní poklady původním majitelům. Ale tu a tam se to stává. Např. v r. 1974 předal Polsku tehdejší ministerský předseda Olof Palme a švédská vláda unikátní předmět, který byl vyvezen Švédy v roce 1655. Je to tzv. Polský svitek, 15 m dlouhý obraz představující vjezd arcivévodkyně Konstantiny Rakouské do Krakova r. 1605. Bylo diskutováno také o českých předmětech, např. o slavném meči Jana Žižky, který se nachází ve sbírkách na zámku Skokloster. Jsou také jiné země, které si dělají nárok na dědictví. Bude navráceno něco někomu v nejbližší době? Zmínila jste se, že složku s dokomenty o jednání o dánském královském trůně máte na svém stole.  

Žižkův meč je  ve vlastnictví zámku Skokloster

Myslíte královský trůn s nebesy dánského krále Frederika II.? Dánové ho nepožadují zpátky, chtějí ho mít jako dlouhodobou půjčku; záležitost není ještě rozhodnutá, to je vše, co k tomu mohu říci. Ale je to jediný předmět, který je aktuální, který přišel jako formální přání.

Vím, že když váš prezident Havel měl přijet do Švédska, probíhala diskuse o tom, že by mohl začít požadovat zpátky např. Žižkův meč. Ale to nikdy formálně neudělal, ale v novinách byla taková diskuse a já vím, že Švédsko se na to připravovalo, ale požadavek nikdy nepřišel.

 

•   Může se říct, který předmět z těchto všech,je abslutně nejdrahocennější? Je to Codex Gigas, Ďáblova bible, která je v současné době zapůjčena na výstavě v Národní knihovně v Praze a má neuvěřitelnou návštěvnost?


Nejdrahocennější v jakém významu? Máte na mysli hodnotu v penězích nebo symbolickou hodnotu?

 

•  Obě dvě.

 

To je velice těžká otázka. Existují fantastické obrazy za mnohomiliónové částky, kdyby měly být finančně 75 kg vážící Ďáblova bible, foto a vlastnictví: Královská knihovna, Stockholmoceněny, kdyby byly k prodeji.

 

•  V katalogu výstavy jsem se dočetla, že Ďáblova bible a Stříbrná bible jsou považovány za absolutně nejcennější předměty.
                               

Ďáblova bible má silnou symbolickou  hodnotu a pokud by se měla tato kniha prodat, tedy že by přišla na trh (což nepřichází vůbec v úvahu, ale pokud by se stalo, že by byla ukradena), je možné, že by se našel nějaký bláznivý americký sběratel, který by ji koupil za nějakou miliardu a měl ji ve svém trezoru; věřte, že existují takoví lidé.

 

•   Jaký nejstarší předmět se nachází ve sbírkách švédských válečných kořistí?Stříbrná bible - nádherná vazba knihy z tepaného stříbra. Foto a vlastnictví: Univerzitní knihovna, Uppsala

 

Stříbrná bible, pochází ze šestého století.

 

•   Ďáblova bible je nyní v České republice, ale Stříbrná bible ”je doma” v Uppsale, proč tato kniha není vlastně součástí výstavy?

 

Já jsem ji velice moc chtěla zapůjčit na výstavu, ale obdržela jsem rozhodnutí z Univerzitní knihovny v Uppsale, že:
Stříbrná bible se nikdy nebude půjčovat – nikdy!  Nešlo to, bohužel.

 

•   Co je váš nejoblíbenější předmět ze známých válečných kořistí?

 

Ó, to je dobrá otázka! To je dobrá otázka! Budu chvíli přemýšlet... Který předmět je nejimpozantnější?

Jedním z nejvíce fascinujících předmětů je portrét Rudolfa II., který maloval G.Arcimboldo, který byl dvorním malířem tohoto císaře. Obraz se jmenuje Vertumnus, je fantastický. Není stoprocentní jistota, že je to válečná kořist, ale více pravděpodobně ano.

                           G.Arcimboldo: císař Rudolf II. jako Vertumnus (r.1591). Foto: G. Schmidt, vlastnictví: zámek Skokloster Armillary sphere (r.1585) Foto:G.Schmidt,vlastnictví: Nordické muzeum,Stockholm


Jsem také velice uchvácena – ten předmět je také z Prahy – nazývá se Armirallsfären, (armirálová koule) astronomické hodiny, které jsou postaveny na černé skříňce, ty mám velice v oblibě. Jsou zřejmě vytvořeny na dvoře císaře Rudolfa II. na konci 16. století a jsou to velmi, velmi zvláštní hodiny, které ukazují celý vesmír v té době a hvězdy, s čímž mohl být vykládán horoskop, ukazovaly starý a nový čas, jsou zcela fantastické. Moji naprosto první výstavu jsem udělala právě o těchto hodinách – půjčili jsme je z Nordického muzea, pracovala jsem tam mnoho let.

 

•   Když se člověk dívá na staré krásné předměty, obdivuje se zručnosti tehdejších umělců a řemeslníků, že pouhýma rukama s pomocí jednoduchých nástrojů vytvářeli neskutečně nádherné věci, které by dnešní člověk ani s pomocí techniky nedokázal vytvořit.

 

Ano, zruční řemeslníci, zruční vědci.., člověk je plný obdivu.

 

*****

Bylo velice příjemné mluvit s vámi, Jitko, kladla jste skutečně zajímavé otázky. 

 

Texty v uvozovkách a fotografie historických předmětů pochází z katalogu výstavy Krigsbyte (Válečné kořisti), Livrustkammaren, Stockholm 2007.

** Livrustkammaren je muzeum ve Stockholmu 
www.livrustkammaren.se 
Ve dnech 29-31. 5. 2008 bude probíhat ve Stockholmu mezinárodní sympózium v angl. jazyce na téma: Válečné kořisti - společné evropské kulturní dědictví (War Booty - a common European cultural heritage)

Jitka Vykopalova a Pozitivni noviny děkují Barbro Bursell * za zajímavý rozhovor, který byl uskutečněn těsně před skončením její funkce generální ředitelky a odchodem do penze.

OHLASY NA ČLÁNEK

Ahoj Jitko,
Píšeš velmi poutavě, je to velmi zajímavý rozhovor!
Existuje určitě nezměrná potřeba tohoto tématu ve Švédsku a v Evropě. Mám ohraničené znalosti o ukradených věcech z Třicetileté války, ale vím dobře, že předměty byly odcizovány také i po uzavření mírových dohod; kromě toho moje rodina ztratila mnoho věcí ve prospěch Švédů a velká část z toho je právě na zámku Skokloster.
Jak víš, zabývám se něčím, co je neméně zajímavé a vůbec ne cizí k tomuto tématu, rozdíl je pouze v tom, že se to děje v moderní době a bez války.
Český stát systematicky 70 let kradl mé rodině majetek a stále v tom pokračuje. Jak tato historie bude popsaná v budoucnosti? Nejvíce iritující je, že dějepisné knihy musí lhát; vždyť v opačném případě nám musí český stát vrátit veškerý náš majetek.
Všiml jsem si poznámky o pořádání mezinárodního sympozia na téma „válečné kořisti“.
Já sám se nemohu pouštět do mezinárodní diskuse o této problematice, ale kdo ví, možná se to může spojit dohromady jako stejné téma. Poradím se s odborníky a možná v tom začnu jednat…

Derek Colloredo-Mansfeld, Uppsala, Švédsko
12.2.2008

Milá Jitko,
Vy se překonáváte - jak všechno - tak obsažné a kvalitní vůbec můžete stihnout? Sotva při běžném ruchu domácnosti a občasných návštěvách vnoučků stihnu dočíst jedno Vaše velké interview, už jste tady s dalším, neméně obsažným, zajímavým a pro nás, česky cítící, docela důležitým. 
I když mám stále něco důležitého na práci, nedalo mi to a ze zvědavosti jsem si zaníceně četla Vaše další interview o 30-leté válce a švédských válečných kořistech.
Už je to aspoň 15 či 20 let, kdy jsme se - česká skupina - jeli podívat na zámek Skokloster, kde nás provázel pan František Makeš se svou paní a ukazoval nám část sbírek i knihovny, hlavně se zaměřením na jeho objevy českého umění, o čemž nikdo ze Švédů neměl ani ponětí. Nesmírně zajímavě vyprávěl o svých rekonstrukcích obrazů, o knihách, jak objevil způsob k uchování těchto skvostů. I o tom, že by byl rád, kdyby obzvláště knihy, které Švédi odvezli, byly díky tomu jeho patentu zachovány, neboť v Praze sbírky vyhořely při požáru (už si nevzpomínám kdy a kde), ale on to věděl. Takže jak krásně polemizujete v interview - časy se mění a lidské názory s nimi.
 
Ludmila Koutná, Oxelösund, Švédsko
11.2.2008

Vážení  přátelé,
četl jsem vyprávění, či rozhovor o válečných trofejích, o 360 letech, které uplynuly od třicetileté války.
Tak především Švédsko se nestalo, jak se píše ve švédském informačním katalogu, pověstným svými loupežemi, neboť získávání kořisti bylo průvodním jevem všech válečných tažení, a konec konců ani sběratelství není žádnou novinkou. Dělo se tak již od starověku, a v antice se obchodovalo ve velkém. Vždyť trosky jeruzalémského chrámu byly neseny ve slavném římském procesí po dobytí Jeruzaléma, abych se zmínil o jedné z velkých válečných atrakcí.
Na Švédsko se rovněž brzy zapomnělo, když propukla anglická revoluce. Sbírky pak putovaly na evropskou pevninu, kde je vykupovali ve velkém Habsburkové, kteří na Hradě, rozumí se pražském, zbudovali novou sbírku.
A paní Barbro Bursell, generální ředitelka stockholmského muzea Livrustkammaren rovněž tápe, když se sama přiznává, že má "málo znalostí ohledně těchto předmětů".
Ještě naivnější byl náš exprezident Václav Havel, který propadl iluzi, že nám svět mnoho dluží, ale že nás současně všichni nezměrně milují. Pronesl hned po "velkém cinku" slastné přání, že by bylo krásné, kdyby nám Švédsko ze svých pokladů, naloupených v Praze něco vrátilo. Všichni ve věčné iluzi a občas i nevzdělanosti se totiž domnívají, že na severu existuje cosi jako "šatckomnata", (Schatzkammer), v níž jsou uloženy přenádherné klenoty naloupené v Praze.
Nejsou. Neboť umění cestovalo z kontinentu na kontinent ze země do země, a děje se tomu tak i dnes. Nejprve byli hlavními nákupčími Američané, po nich Japonci, kteří koupili nejkrásnější slunečnice van Gogha, a co nevidět začnou nakupovat arabské emiráty.

PhDr. Slavomír Pejčoch-Ravik
ravik(a)email.cz
4.2.2008

související článek:  Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak to bylo s Rudolfem II. a s jeho sbírkami

Foto © J.Vykopalová a uvedení autoři u jednotlivých obrázků

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 02. 2008.