Známý divadelní a filmový herec Jiří Krytinář, kandidát na senátora v podzimních parlamentních volbách 2008, vystoupí v sobotu 10.května a v neděli 11.května 2008 pro své příznivce v Teplé u Mariánských Lázní, kde bude jako vždy rozdávat pozitivní energii a dobrou náladu. V této souvislosti jsem mu položil několik otázek, na které mi neformálně odpověděl na výstavišti Zahrada Čech v Litoměřicích. Je v jednom kole: Divadlo, film, zájezdová představení a k tomu ještě výjezdy za voliči. Dosud se pohyboval v Praze a ve Středočeském kraji. |
♦ Jirko, proč Karlovarsko?
„Byl jsem pozván na jarní zahradnický veletrh, který tradičně pořádají v areálu zahrady v Teplé u Mariánských Lázní. Byl jsem tu už vloni na podzim a moc se mi tady líbilo. Krásný, i když trochu drsný kraj „polidšťují“ jeho příjemní obyvatelé. Moc se tam těším.“
♦ Co máš v Teplé na programu?
„V sobotu dopoledne a v neděli odpoledne vystoupím na pódiu s malým zábavným programem, kterým chci potěšit všechny návštěvníky veletrhu. Spolu s Petrou Haasovou pro ně máme přichystané i malé překvapení. Pochopitelně zde budeme vystupovat „pod praporem“ Pozitivních novin a Nové tiskárny Pelhřimov jako poděkování a výraz úcty za podporu v mé senátorské kampani. V sobotu uspořádáme na stánku časopisu Receptář besedu s návštěvníky zakončenou autogramiádou. Ve chvílích volna chci navštívit Mariánské Lázně. Po dvou operacích kyčle jsem si lázní užil až dost, ale „Mariánky“ ještě neznám.“
♦ Proč právě na stánku Receptáře?
„Dny otevřených dveří jsou největší zahradnickou akcí v Karlovarském kraji. Sejdou se zde nejen milovníci květin, bylinek a okrasných rostlin, ale také chataři, chalupáři, kulináři… Receptář u této slavnosti nemůže chybět. Spolupracuji s ním již dva roky, hlavně při jeho výstavních prezentacích a na kulturně doprovodných programech. Moje spolupráce není formální. Vyučil jsem se hodinářem a tohle řemeslo „chovám“ jako svého koníčka, takže se s návštěvníky mám o čem pobavit. A navíc, což se málo ví, jsem nadšeným kulinářem. A Petra se zase zajímá o japonskou a orientální kuchyni, takže i ona má na stánku Receptáře co nabídnout.“
♦ Slyšel jsem, že jsi byl pozván i do slavného tepelského kláštera?
„To je pravda. Tak jako v srpnu 1821 představený tepelských premonstrátů opat Reitenberger pozval na návštěvu slavného Johanna Wolfganga Goetha - dokonce pro něj poslal do Mariánských Lázní nóbl kočár - tak i mne současný administrátor kláštera páter Ján Augustýn Kováčik, když se dozvěděl, že tu po dva dny budu v sousedství na zahradě, pozval k návštěvě. Je to pro mne velká pocta. Kamarád Vlastík Šindelář mi potvrdil, že v klášteře je co k vidění. Těším se na mimořádnou knihovnu, na chrámové varhany a především na setkání s řeholníky, kteří, s velkým úsilím zanedbaný klášter postupně dávají do pořádku.“
♦ Když jsi vzpomenul „knížete básníků“ Goetha, víš, že, kromě kláštera v Teplé a Křížového pramene v Mariánských Lázních, tato kouzelná místa navštěvoval i z jiného důvodu?“
„Petra mi ten příběh vyprávěla. Jednak o něm hodně ví a pak možná i proto, že je máj - měsíc lásky. Snad abych si uvědomil, kam jedu a co mne tam eventuálně čeká. Ale bez legrace: Jako herce mne přitahuje a dojímá skutečný příběh pojednávající o dvaasedmdesátiletém Goethovi, který se zde v roce 1821 při svém léčebném pobytu vášnivě zamiloval do tehdy sedmnáctileté baronky Ulriky z Levetzova. Oba se setkali ještě v dalších dvou lázeňských sezónách. Říká se, že nechybělo mnoho a… mohla být svatba. Ulrika byla poslední Goethovou láskou. Je zajímavé, že se už nikdy neprovdala.
Lásce v každé její podobě a bez ohledu na věk nebo věkový rozdíl fandím. A nejen v máji. Až Petra o Goethovi a Ulrice napíše knížku, možná si ji nějaký filmový režisér vybere za předlohu. Rád bych si v takovém filmu zahrál. Třeba postavu ochránce krásné Ulriky, protože s podobnými rolemi mám bohaté zkušenosti - naposledy v muzikálu Angelika.“
Text a foto: Milan Richtermoc |
Petra Haasová - Jiří Krytinář Kocour na smetaně
Měli jsme kocoura Mourka. Byl to statečný rek a rád lovil krysy. Bohužel se mu to vymstilo a jedna velká jej škaredě pokousala na hřbetě. Všichni si mysleli, že je s Mourkem ámen, ale já jsem to nevzdal. Vzal jsem jej do ústraní a zahájil domácí léčbu. Nejdříve jsem mu záda polil slivovicí, za což mě vděčně pokousal a podrápal. Nedivím se mu, rána už pěkně hnisala. Potom jsem mu na hřbítek napatlal ichtyolovou mast, vymačkal šťávu z jitrocele a celého jsem jej zabalil do náplasti. Když na to dnes vzpomínám, tenkrát mi bylo asi devět, sám bych se za to pokousal. Ale to vděčné zvíře mě mělo přesto moc rádo.
Jeden čas nám dělal velkou starost. Maminka povídá: „Jestli ten náš Mourek nemá nějakou nemoc. Nežere a přesto tloustne.“ Nezávisle na Mourkově tělesné konstituci vznikla v naší rodině rozepře. Maminka mě a bráchovi začala vyčítat, že jí chodíme do sklepa na smetanu. Měli jsme ve sklepě řadu krajáčů s čerstvým mlékem, na kterém se krásně usazovala smetana. Tu maminka sbírala do jiných nádob a tloukla z ní máslo. Jenomže ta smetana se jí zčistajasna začala ztrácet. Mně ani Pepka by v životě nenapadlo ujídat ze sklepních krajáčů, protože jsme moc dobře věděli, že by se na to přišlo. Byla to záhada. Krajáče byly přiklopeny pokličkami a přesto se z nich smetana pravidelně vypařovala. Maminka byla den ze dne zachmuřenější a máslo se vytrácelo z našeho jídelníčku. Bylo nám to s Pepkem divné, tak jsme se rozhodli, že si na tu záhadu posvítíme. Schovali jsme se u sklepního okénka a čekali, co se bude dít. Byla to detektivní štrapáce na pár hodin, ale vyplatila se nám. Náhle jsme spatřili Mourka, jak si důstojně vykračuje mezi kopřivami přímo ke sklepu. V rohu u dveří začal hrabat a záhy nám zmizel z dohledu. Pomalinku jsme se za ním plížili a objevili pod dveřmi díru. Ta nemohla být čerstvá. Opatrně jsme otevřeli dveře a naskytla se nám zajímavá podívaná. Mourek seděl na jednom krajáči, víko bylo odsunuté. Balancoval na pokraji nádoby a pravou packou v pravidelných intervalech nabíral smetanu. Mlaskal a měl podivně zastřený pohled. Spokojenost sama – a k tomu zapatlaná. Smetanu měl až na špičce ocásku a nevnímal svět kolem sebe. Potichu jsme došli pro maminku, aby viděla na vlastní oči pravého pachatele a mohla se nám omluvit za všechna vyřčená příkoří. Máma spráskla ruce. To se Mourkovi ještě nestalo. Nevítaná návštěva u jeho hodů. Vylekal se a žbluňk!! Už byl v krajáči. Teď se pro změnu vylekala maminka a běžela vysvobodit mlsného kocoura z jeho mokré pasti. Věříte, že od té doby se nám smetana neztrácela? Až do doby, kdy na ni dostal chuť Pepek. |