| KOLONÁDA
Artrózové klouby zaskřípaly píseň degenerované chrupavky. Ploténky poskočily na rigolové páteři. Dopisní schránka vydala radostnou zprávu. Ano! Byl to poukaz do Karlových Varů.
Vzal jsem připravený kufr s heslem 2001, dva tisíce korun českých a autobusovým expresem se vydal do města odpočinku a zdraví. 
Léčebný dům Líbeznice mne přivítal čistotou, ochotným personálem a skvělou krmí hodnou nejlepších hotelů. Po snídani jsem vzal koupel s Karlovarskou solí, při lehké hudbě jsem popíjel čajíček z jasmínových květů a pak mne přivítala kolonáda plná krásných žen. Česká řeč lahodila mé vlastenecké duši, jsouc v převaze nad trochou ruštiny a němčiny. V kavárnách voněly rakvičky a čerstvá káva.
Kolem Thermalu jsem se procházel a sledoval ty typicky české lázně plné festivalové historie. V hotelu Pupp jsme sedávali s dalšími křížkovými pacienty u hojných večeří, dostupných pro každého. Na kolonádě uprostřed palem jsem potkával slavné politiky a umělce, chloubu našeho národa. Skromně kráčeli a upíjeli z hubiček porcelánových nádob léčivou vodu pramenů.
Šli bez osobních strážců a občas prohodili vlídné slůvko s náhodnými lázeňskými hosty. Za konejšivé hudby Bedřicha Smetany jsem obdivoval vkus mladých krásných pacientek a litoval, že je zasáhla choroba. Překvapovala mě levnost pokrmů, nápojů a dostupnost kulturních podniků pro každého.
VŠE PRO NAŠE PACIENTY – stálo na plakátech. V duchu jsem si spílal, že jsem s sebou vzal tolik peněz, kolik nemohu za tři neděle utratit. Zdravotní sestry i bratři si odmítali vzít všimné a já nemohl dokázat svou velkodušnost. Nikde žádné pochybné podniky a do očí se loudila nálada Johana Wolfganga Goetha. Obyčejní hosté, dělníci, úředníci, zemědělci a obchodníci nalézali v těchto lázních, a nejen v těchto, klid, odpočinek a zdraví.
Díky pojišťovnám a všem přístupné láci. Všechny pomluvy o lázních „pouze pro majetné a cizince,“ mně připadaly jako pusté pomluvy. Letní vánek rozevlál záclony. Právě jsem si hověl v rašelině, před sebou pohár vína, broskve a melouna. Lehce oděná zdravotní sestra mi přinášela na stříbrném podnose pohár s jahodami a s mojí oblíbenou zmrzlinou „moroženóje“. Prskavka v poháru rozprskávala prskající jiskérky. Slyšel jsem hlas sestry: „Pepíku, ty se jednou v té vaně utopíš! Zase jsi usnul! Tady máš čaj a rohlík s ramou. A vylez už! Nastydneš a dostaneš housera!“ |
| KLADENSKÉ VZPOMÍNKY
Město zvážnělo v ranním oparu, probudilo se jako ospalé dítě. ŠIKMÉ NÁMĚSTÍ, oblečeno v nový kostkovaný podzimní kabát, předvádělo prvním chodcům svoji obnovenou krásu.
„Koho budu vidět nad sebou? Kam budou kráčet kroky mužů, žen, školáků?“
Z hospod zavoní gulášová polévka, zástup štěbetajících kluků a holek pospíchá do školy, u loutkového divadle čeká malý psík na příchod své paní, z fary vyšel pomalým a důstojným krokem pan vikář. V polední čas zazní kostelní zvony. Zvěstují do daleka, že je krásný den.
„Co všechno už jsem vidělo a slyšelo! Stávky horníků a dělníků! Májové veselice! Plamenné projevy o třídní nesmiřitelnosti. Pochody okovaných bot okupačních vojsk. Vypnuté hrudi a vyrovnané řady lidových milicí. Veselé trhy s jarní zeleninou a prvními květinami.
Nadšené volání: Porážíme je to jistý, slavný ruský hokejisty! Kolik jalových projevů znělo a mizelo někde dole v ulicích bez šance na návrat.“ Kladenský rytíř se střechy se dívá, v nečase mračen zbroj jej chrání. Nad pány radními s přehledem se dívá, do ulic na lidské červíčky.
Do okna zámecké výstavní síně nahlížejí medvědi na divná plátna plná čar. Sedám si na obrubník s dvojkou červeného před barem Zanzibarem a přemýšlím, co čeká moje náměstí dál. Jaké kroky, jaké činy, jaká budoucnost přejde od shora dolů? Jaké budou tváře těch, co přijdou po nás? Komu budou spílat a koho chválit? Kolik šťastných svateb vyjde z radnice do slunce, deště, sněhu a plískanice?
A stále mne pronásleduje otázka. Mění se město! Mění se lidé? Ať tak, či onak, přál bych jim hezký život na té krátké nejisté cestě, jakou je život. |
