Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O artistech

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

52 zastavení s Josefem Hlinomazem  (16)

O artistech

Krom polonahých krasavic, opic,  badatelů  a arcivévodů  byli oblíbeným Hlinomazovým tématem též artisté. Většinou v pruhovaném odění, které napovídá,  že my,  v  podobě  vězeňské bandy, jsme schopni se proplétat  navzájem, a to všemi směry. 
Obraz Artisti s Josefem HlinomazemV jednom z těchto velkých témat  Mistr  zapracoval do  plátna skutečný deštník i s rukojetí, vybíhající z obrazu. Ten mohl malíř Hlinomaz kdykoli popadnout a přitom vysvětlovat své pojetí: "Jak vidíte, pomocí zázračného deštníku mohu vstupovat a vystupovat do obrazu a z obrazu, záleží jenom na tom, zda momentálně prší.
Artisté ovšem pracují nerušeně dál, jednou provždy, nedají se už vyrušit. Akademik Jiří Brdečka ovšem metodu jak vstupovati nebo vystupovati do obrazu a z obrazu teprve vymýšlí. Až na to přijde, vlétneme na to pomocí animovaného filmu a dalších fíglů, na nichž se vědecky pracuje ve Výzkumném ústavu krátkého filmu.
Mnoho doktorů, inženýrů a nespočet CSc a SCs a CSs či SSc se tím zabývá. Ostatní kombinace a permutace těchto magických písmen ponechávám čtenářově fantazii."
Jak vidno, Mistr si z bádání v nesmyslných sférách tropil vždycky legraci, vědu nevyjímaje. Též titulům kandidátů a zasloužilých mistrů a velmistrů nepřišel nikdy na chuť. Přijímal život s humorem a zejména na něj nahlížel z hodně velké výšky. Těmi otrapy v pruhovaných hadrech jsme měli být ovšem všichni, neboť jak je u nás zvykem, moc si nás dovede upravit k svému obrazu, a většina šašků je ochotna, jsou-li o to požádáni, (a třeba i bez požádání) provádět nejrůznější kouzla a převracet se klidně i vzhůru nohama, jak jim to Mistr a zemská gravitace jenom dovoluje.

Co soudil Josef Hlinomaz o artistech doopravdy

Světoví rekordmani obratnosti a šikovnosti! Co si o nich myslet? Žijí tvrdým, řeholním životzem a mají strašně starou tradici. A jsou to většinou potomci taky artistů, protože tohle povolání se dědí po předcích.
A je to studnice komediantství všeho druhu, úzce související s herectvím, zejména komickým. Většina světových klaunů, ale i Chaplin, Frigo, Lloyd a jiní, a u nás Vlasta Burian, byli svým způsobem artisty.
 
Artisté ale, o nichž tu má být řeč, mají jiným lidem nejen nepochopitelnou, ale i neuvěřitelnou pracovní kázeň. Někteří denně riskují život. Také jejich trpělivost je bezmezná a jejich vůle se vymyká jakémukoliv měřítku. Zdá se, že kdykoliv si vzpomenou, přemáhají gravitaci a jejich cílem je ovšem budit senzaci.
A přece, budí ji čím dál méně, náš svět je totiž přesenzačněný a člověk když dneska slyší, že tam a tam je něco senzačního, hotové unikum, obrací se opačným směrem a prchá co nejdál od fantastické podívané. Marně se zabíjí každý čtvrtý automobilový závodník a marně se rve tisíce diváků kolem dvaadvaceti vyděšených fotbalistů. Senzací je to jen pro někoho a jenom na chvilku, neboť někde jinde jiní lidé se rvou pro něco jiného, ještě nesmyslnějšího. A člověk něco vidí nebo o něčem slyší a myslí si, že je to jedinečné a nepřekonatelné, ale již za týden, měsíc nebo rok vidí něco, proti čemu to, co viděl před tím, je dětskou hrou.


     Výřez z obrazu Artisti Výřez z obrazu Artisti
 
A každý sportovec, který chce mít úspěch, musí si počínat stejně řeholně a ukázněně jako artista v cirkuse. Jeho výkon musí být nadlidský a jeho světový rekord bude co nevidět překonán novým světovým rekordem, neboť, jak se ta krerá věc pěstuje víc a víc, vznikají zvláštní odrůdy lidí-skokanů, běžců, plavců, kopajících, puky honících, boxerů, vzpěračů atd. atd., a každá další generace je neuvěřitelně lepší než ta předcházející, a tak to jde do nekonečna.
 
Ale ono je to tak i v umění, ale zase taky jinak. Třeba virtuózové různého ražení, takzvaní perfektní profesionálové, i když popudy nutkající k práci, bývají alespoň zpočátku jiné. Řekne se třeba muzikant. Nekonečné množství disciplin. Například umělec, který hudbu tvoří, vulgárně řečeno vymýšlí, a umělec, který reprodukuje a zase jak reprodukuje a kolik té věci dá ze sebe.
Chce-li předávat ostatním nesmrtelná díla ve svém osobitém pojetí, musí být napřed ještě žonglérem s touž disciplinou, trpělivostí, vůlí a s tím vším, co patří k artistovi a musí i s tělem a svalstvem prodělat tytéž procesy co žonglér, kouzelník nebo někdo, kdo se rozhodl, že přeskočí laťku ve výšce dva metry třicet. Franz Liszt trénoval klavír se závažíčkama na prstech. A teď si představte těch nuancí. Na jedné straně ctižádost a ješitnost a na druhé touha sdělovat objevená tajemství těm, co pro to mají orgán, jemuž bychom mohli říkat vnímák.

     Výřez z obrazu Artisti Výřez z obrazu Artisti
 
A na kolik procent se takový jedinec vyrovná, aby se tak řeklo "duchovně" s pány Bachem a Beethovenem, Smetanou a Dvořákem. A protože bez žonglérů to nejde, jde o artistiku, vznešeně řečeno, s vyšším posláním. Ale tak trochu podobně je to i s herci. Eskamotérství, je-li spojeno s vývojem osobnosti, roste do těžko měřitelných rozměrů. A jsou na tom jako virtuosové neskladatelé. Reprodukují cizí myšlenky, s nimiž se snaží ztotožnit. A tu pojednou někteří začnou zlobit, improvizují a chtějí být autory nebo aspoň spoluautory. A taky jde o to, na kolik procent. A tu ať mi tragédi a charakterové prominou, improvizace je výsadou komiků.
 
Výřez z obrazu ArtistiA tak ti velcí a opravdoví píší hry anebo filmy sami pro sebe, anebo se v cizích hrách stávají autoautory, což je něco jako autor na druhou. Všechno se točí kolem nich, vymýšlejí, improvizují a vládnou. U Vlasty Buriana vůbec nezáleželo na tom, kdo hru napsal a jaké hodnoty hra měla.
On sám byl na jevišti hodnotou a to stačilo. A herec-spisovatel? Moliere, Chaplin, Voskovec a Werich. Tady musí být veliký smysl i pro harmonii, neboť když je veselo, musí být i smutno, anžto takový je život. Proto jednou se zpívá Nebe na zemi a jednou Klobouk ve křoví, neboť tak to v životě chodí.
 
A malíř? Malíři chodí do malířských škol, učí se malířskými žongléry a stávají se akademickými. Ale jen si představte: akademický malíř rRmbrandt, akademický malíř Cézanne nebo Gogh. A malíře, jako byl Tichý a jako je Zrzavý, pravidelně ze škol vyhazují anebo je ani nepřijmou. Jdou pak svou cestou, sami nacházejí vzory, sami rozhodují kdo je ovlivňuje, jenže malují tak, jako nikdo před nimi, jsou sví a mají svůj svět. A z jejich obrazů je lidem veselo, ale i smutno, jako z muziky a z knih a z umění a možná že i z artistů, kdoví. Neboť do třetice, takový je život.

Pokračování....

Výběr a úprava fotografií pro Pozitivní noviny © Olga Janíčková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 07. 2008.