Milý deníčku...
Šílenci v ulicích a sněhokoule padající střemhlav z oblohy. Už bych se nedivila, kdyby namrzlým vzduchem jezdily vrány na bruslích. Stále to však směle očekávám. Zvláště od doby, co meteorologičtí panáčci všude prezentýrují vééélikou fujavici a sněžení k tomu.
Kamarádovi jsem onehdá vyhrožovala, že jeho basu použijeme coby sáňky, až se sejdeme u Kolince-Podolí. Při poslední návštěvě místního ranče jsme se brodili po kolena blátem, tudíž při případném pádu hrozilo, že budeme vypadat jako hnědé slizké koule. Letos tomu prý má býti jinak a máme užít větrů a sněhů. Tak tedy uvidíme, co nám duchny, po obloze jdoucí, nadělí.
Když je vidím putovat nad svou hlavou, břicha plná čehosi, co hrozí přistát na našich hlavách a zádech, dumám nad tím, co to asi bude. Třeba se najednou nahoře rozepne mračný zip a dolů po ledových skluzavkách přitančí mrazíci. Budou mít jiskřivě bílé kabátky a čepičky s bambulkami pletené z jinovatky. V rukách píšťalky, na které budou hvízdat ostrý kvapík, abychom se přidali k podupávání a tím se zahřáli. Jakmile dohrají, ukloní se a tiše zmizí za první závějí. Pak si přitáhnu bundu víc k tělu, těsněji uvážu šálu a červený nos i uši mi budou zářit na dálku. Oči získají odlesk jiskřícího zmrzlého sněhu a budu se těšit na první vyhřáté zádveří, kde mě uvítá hrnek plný horké tekutiny, který budu moci obejmout zmrzlýma rukama.
Zatím na mě za oknem koukají unavené šedé mraky, které přemýšlejí nad tím, jaký dárek pro nás dole přichystat. Dnes večer si sbalím do batohu teplé prádlo a do placatky doleju slivovici. Zítra vyrazíme s několika dalšími stejně postiženými osobami na westernový ranč, abychom tam poseděli, popovídali, zahráli a zazpívali. Dokonce bude Pyjama párty, tombola a volba nejkrásnějšího pyžámkového modelu. Vítěz bude odměněn hurónským řevem a Pidlomem*. Hrát se bude MAXI-čéče, nezlob se. Někteří stateční dokonce druhý den vsednou na kůň a pojedou na vyjížďku šumnou Šumavou. Takových víkendů bývá jak šafránu. Je dobré je sbírati a jimi se těšiti co perlami na šňůrce kol bělostné šíje se vinoucí. A pokud vskutku mrazíci poctí kraj onen návštěvou svou, budou vítáni. Jen u krbu jim místo nenabídneme, aby v přítomnosti naší déle dlíti mohli.
A tak tedy „vzhůru dolů“ do Kolince-Podolí a tentokrát všem kterýmkoli výletníkům a výletnicím přeji, ať je nohy v sněhu nebolí:-)
Jana Pilátová http://pilatka.webgarden.cz
*Pidlom jest proto Pidlomem, že potrefená organizátorka víkendu na ranči, se jmenuje Pilátová:-) |