Milan Markovič: Snažím se držet krok

Rubrika: Literatura – Fejetony

             


 SNAŽÍM SE DRŽET KROK, ALE…
 
Jsou vynálezy, které člověk rád akceptuje a dřív či později zařadí mezi svoje běžné vybavení. Ale jsou i takové, které sice rovněž chce mít ve svém vlastnictví, hned jak jen trochu klesne cena, ale už je neakceptuje s takovou radostí. Jde totiž o produkty vědy a techniky, které nás nutí vyřadit z používání to, co nám dosud celkem dobře sloužilo.
 
Příkladů je více, ale nejvíc asi poslouží tradiční gramofon, přičemž nemám na mysli nějaké vykopávky, co do šelakových desek ryly silnou kovovou jehlou. Tu jehlu bylo třeba po dvou třech zážitcích vyměnit a už ji víc nepoužít. Desku, samozřejmě, také. Za opravdový klenot však dodnes považuji precizní hifi přístroje s tichým řemínkovým pohonem anebo ještě preciznějším direct drive. Vzrušovalo mne, jak jemně bylo možné nastavit otáčky podle stroboskopu a jak do detailů šlo vyvážit ten nejjemnější přítlak diamantového hrotu, aby to ta deska vůbec nezpozorovala a přitom hrála jako o život!
 
No a potom přišla cérečka. Samozřejmě, že je to pokrok, ale co s těmi úžasnými přístroji? Co s tou kopou elpíček? A kde je ten zážitek z osobního ovlivnění technického zážitku?
 
Podobně dopadly psací stroje. Těch příšerných tvrdohlavýchconsulů a jim podobných není žádná škoda, ale co ty úžasné continentaly, remingtonky a underwoodky? Ne, nejsem nějak extra muzeálně založený, líto je mi i dnes už zbytečných investicí do nejmodernějších strojů s kulovou hlavou, nemluvě už o mašinách elektrických, krátce před jejich vyhubením velmi zdokonalených. Nuž, ale kdo mohl tušit, že přijdou počítače…
 
Korunu všemu nasadily digitální fotoaparáty. Ještě i můj nezničitelný Zenit-E, dokonale odolný vůči ohni, vodě i jadernému úderu, odpočívá hříšně nevyužitý i se svými německými výměnnými objektivy, protože přišly digitály. A fotoaparát je jen zlomkem z toho, o co jsme přišli. Hotové divy jsem dokázal dělat se cloněním, vykrýváním a jinými grify se zvětšovákem Magnifax II, blokuje prostorné WC redakce Učitelských novin v tajemném šeru oranžového filtru. Dnešní superpřístroje jsou schopné skrýt ve svých hořčíkových útrobách expozimetr, všechny objektivy a dokonce i to WC, což je sice úctyhodné, ale poezie zbavené. A přitom vůbec netuším, kam se poděl ten čas, který jsem získal odbouráním celé té archaické manufaktury… 

Ze slovenštiny přeložila Marie Zieglerová

www.markovic.sk

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 01. 2009.