Martina Roe: Sedm strategií (1)

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

             
Sedm strategií jak se vyrovnat s nemocí nebo invaliditou  (1)

1. Nechte si dostatečný čas pro vypořádání se s vaší nemocí.
2. Nejste sami - využijte co nejlépe pomoc podpůrných skupin
3. Udělejte si čas na sebe
4. Zvládněte to tak, abyste se cítili lépe
5. Soustřeďte se na současnost, nepřebývejte v minulosti anebo se nestrachujte o budoucnost
6. Pokuste se zbavit stresu
7. Vy jste tvůrcem svého vlastního štěstí

Nemoc nebo invalidita se u nás může projevit v několika formách. Některé nemoci mají lidé od narození, jiné se vyvinou v průběhu života. Mohou nás překvapit najednou nebo se vyvíjejí několik let, aniž bychom o tom věděli. Lidé jsou všeobecně geneticky předurčeni k nemocím, avšak nemoci mohou být také vyvolány následkem znečištění životního prostředí nebo životního stylu. Vyrovnání se s jakoukoliv nemocí není jednoduché a může trvat hodně dlouho, zvláště když nemoc překvapí najednou.
Představte si, že jste šťastni, daří se vám v životě dobře a jste velmi hrdi na to, co jste dokázali. Máte skvělou rodinu a kruh přátel, až jednoho dne se vám stane něco nešťastného. Onemocníte nebo máte nehodu a už nemůžete užívat života tak, jak jste mohli před nehodou nebo onemocněním. Najednou se celý váš svět zhroutí. Nyní se vyvine plno možných problémů, nebudete již schopni finančně podporovat svoji rodinu, možná ztratíte práci. Jednoduše všechny vaše sny se boří. Toto bude nejtvrdší období a samozřejmě, že se na vás nahrne řada depresivních myšlenek. Avšak s několika změnami budete schopni ještě žít naplno. Následující strategie by vás měly nasměrovat na správnou cestu.

1. Nechte si dostatečný čas na vypořádání se s vaší nemocí

Plně rozumím, jak se cítíte. Celý svět je vzhůru nohama a vy jste uprostřed a nevěříte, že život zas někdy bude stejný jako dřív, takže se budete se špatnou náladou neustále potýkat se svojí nemocí nebo invaliditou. Možná ztratíte své své blízké, protože se s nimi nebudete moci stýkat tak, jak tomu bylo před tím. Ale ve stejnou dobu poznáte ty, kteří to s vámi myslí od srdce. Budou vám totiž oporou a udělají vše pro to, aby vám pomohli. Nebudou vás však stále litovat a vy si budete muset velmi rychle uvědomit, že jestli jediným tématem vašich rozhovorů je nemoc, tak časem i vaši dobrosrdeční kamarádi ztratí zájem.

Je též důležité zvážit, zdali jsou k vám vaši známi upřímní. Ačkoliv to nemusí být na první pohled velmi zřejmé, někteří z nich by vás mohli zneužívat a duševně vyčerpávat. Znám případy, kdy lidé, kteří byli ve velmi špatné psychické kondici, hledali oporu u kolegů, se kterými se dlouho znali a existovala mezi nimi vzájemná důvěra. Tito však roznášeli řeči, kterými velmi ubližovali svým kamarádům a způsobili jim ještě větší deprese, ačkoliv si v tu dobu ještě nebyli schopni uvědomit důsledky svého chování.
Také říkali o mém otci věci, které nebyly pravdivé. Chtěli ovládat jeho rozhodnutí a názor. .I když jsem “byla nad věcí” a myslela jsem si o nich “svoje”, rozhodně pro mne nebylo snadné poslouchat lži o mém otci. Také moji přátelé, kteří si zpočátku nebyli schopni uvědomit pravý stav věci, s nimi posléze přerušili veškeré styky. Nevím, co to je v lidské povaze zraňovat druhé, ale potýkáme se s tím stále. Vysmíváme se například obéznímu člověku, komentujeme jeho stav, doporučujeme mu, že by měl zhubnout...On se o to samozřejmě snaží, nejde mu to ale tak rychle, a ostatní by si to měli uvědomit a nedělat sarkastické poznámky.

Zdeněk Hajný: Hlubina poznání Mít pozitivní mysl není rozhodně jednoduché, ale je důležité mít opět nadšení pro život. Naskytnou se vám pouze dvě volby. Můžete zůstat v depresi a stěžovat si na svoje problémy až do konce života, anebo zvolíte to nejlepší řešení, i když před vás staví mnohé překážky. Všichni víme, že ti pacienti, kteří mají rakovinu a zůstanou pozitivní, žijí mnohem déle než ti, kteří podlehnou depresi. Totéž platí o jakékoliv chronické nemoci nebo invaliditě. Znám případy lidí, kteří se časem upili k smrti. Kdyby zaujali pozitivnější postoj k životu, mohli by ještě dnes užívat ty malé krásné věci, které jim zůstaly. 
Budete ale potřebovat čas na to, abyste se zbavili negativních emocí. Je dobré vědět, že existují lidé, se kterými můžete prohovořit své problémy, jako psychoterapeuti, psychologové, psychiatři, ale i rodina a přátelé. Já jsem sama našla velkou pomoc, když jsem mohla mluvit s lidmi o svých problémech, když jsem onemocněla a věděla jsem, že již nebudu moci dosáhnout svých snů a cílů. Byla jsem vždy velmi ctižádostivá a měla jsem dobré výsledky ve škole. Všichni věřili, že to jednou dotáhnu velmi vysoko. Na základní škole si mě naše třídní učitelka vzala stranou a domlouvala mi, když jsem si místo gymnázia napsala střední ekonomickou školu jako volbu své střední školy. Pamatuji si, že lidé se mnou nesouhlasili, když jsem se rozhodla nestudovat vysokou školu, na kterou jsem byla přijata.

Ale já pro to měla své vlastní důvody. Měla jsem starší rodiče, takže jsem věděla, že by mne nemohli moc dlouho na studiích podporovat, a pak já sama jsem byla žhavá do života. Ale ke studiu jsem se přece jen vrátila poté, co se narodili moji dva synové. S velkou radostí jsem dálkově studovala na univerzitě v Anglii. Chtěla jsem se stát učitelkou cizích jazyků, ale bohužel nemoc mi znemožnila uskutečnit mé ctižádostivé plány. Bylo pro mne velmi složité přijmout tuto skutečnost. Cítila jsem se velmi znechucena vědomím, že se mi nepovede lépe. Musela jsem přijmout skutečnost, že má nemoc je trvalá. Ptala jsem se, proč se to muselo stát právě mně, proč je život tak krutý? Ale dnes již vím, že nemá smysl klást si takové otázky.

Když mně bylo asi 8 let, moje matka jela navštívit se svými přáteli léčitelku, která zjišťovala diagnózu z očního pozadí. Každému stanovila naprosto přesnou diagnózu a doporučila bylinnou léčbu. Já sama jsem nebyla k té paní objednaná, ale když už jsem tam byla, moje matka poprosila léčitelku, zda by se též nemohla podívat do mých očí. Jako malé dítě jsem byla neustále nemocná, užívala antibiotika na záněty uší, angíny nebo zápaly plic, a proto jsem měla trochu strach nebo špatný pocit z toho, co mi paní léčitelka z očního pozadí vyčte. Ta pak pravila, že zatímco jsem v daném okamžiku zdravá, v budoucnosti budu jednou nemocná. Nikdy jsem se těmito slovy nijak vážně nezatěžovala, důležité pro mne bylo, že v současné době jsem byla zdravá. Ale když se má nemoc stala nezvladatelná, uvědomila jsem si, že paní léčitelka měla pravdu a že já s tou nemocí nemohla nic dělat. O tom, že jsem nemocná, jsem věděla již léta, jenže jsem si to nepřipouštěla a chtěla jsem ji překonat snahou dosáhnout cílů, které mne baví. Bohužel jsem nenaslouchala svému tělu a šla jsem dál, i když mě ono varovalo, že mi není dobře a že bych prostě měla zabrzdit a zpomalit ve svých činnostech. Nakonec to tělo zařídilo, že já byla tak nemocná, že jsem vskutku nemohla dělat vůbec nic a tento stav trval nějaké 4 roky. To byla asi jediná možnost, kterou tělo mělo, abych vše přežila. Jediné, co mi zbývalo, bylo nemoc přijmout a začít nový život.

V tomto velmi složitém období mého života bylo vskutku skvělé mluvit. Byla jsem si však vědoma, že zatěžuji rodinu a přátele neustálými řečmi o nemoci, a tak jsem si zařídila profesionální pomoc. Paní, se kterou jsem si povídala, byla kvalifikovaná na to, aby porozuměla mým problémům lépe než kdokoliv jiný. Neustále jsem nemohla pochopit, proč něco tak hrozného se muselo stát mně. Nikdy jsem neudělala nikomu nic špatného, naopak vždy jsem myslela na jiné dřív než na sebe. Ale bylo mi řečeno, že nesmím takto přemýšlet. To je prostě život a nemá smysl pídit se po odpovědi na to, proč tomu tak je. Důležité však je si uvědomit, že nemoc není trest za něco špatného, co jste udělali. Bylo mi též doporučeno, že musím oceňovat vše krásné a dobré, co v životě mám, a já vždy na to myslím, protože mám plno krásných lidí kolem sebe, věcí i zážitků, které mi pomohou zapomenout na veškeré překážky, které mi život přináší.

Proces přijmutí vaší nemoci nebo invalidity může být dlouhý. Je absolutně normální upadnout do deprese, ale brzy si uvědomíte, že litovat sami sebe vás nikam daleko nedostane. Máte ještě život, který můžete užít. Zvažte svoje silné stránky a rozhodněte, co můžete ještě dělat. Nyní není čas na to, abyste se zabývali tím, co se mělo nebo nemělo stát v minulosti, ale soustřeďte se spíš na to, co můžete dělat v budoucnosti. Zvažte všechny vaše možnosti a kvalifikace. Vyhledejte pomoc odborníků, kteří vám s radostí pomohou najít vhodnou práci, kterou byste mohli zastat. Vrátím se k vašim pracovním možnostem v strategii číslo 7.

• Dejte si dostatečný čas na to, abyste přijali vaši novou situaci.
• Mluvte o vašich problémech, jestli je třeba, vyhledejte profesionální pomoc.
• Začněte raději myslet na vaše silné stránky, než abyste se soustředili na vaše slabé stránky.
• Začněte přemýšlet o svých nových pracovních možnostech.
 
 

obraz  Hlubina poznání © Zdeněk Hajný, www.cestykesvetlu.cz

Copyright © Martina Roe

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 01. 2009.