Martina Roe: Sedm strategií (4)

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

             
Sedm strategií jak se vyrovnat  (4)

1. Nechte si dostatečný čas pro vypořádání se s vaší nemocí.
2. Nejste sami - využijte co nejlépe pomoc podpůrných skupin
3. Udělejte si čas na sebe
4. Zvládněte to tak, abyste se cítili lépe
5. Soustřeďte se na současnost, nepřebývejte v minulosti anebo se nestrachujte o budoucnost
6. Pokuste se zbavit stresu
7. Vy jste tvůrcem svého vlastního štěstí

Nemoc nebo invalidita se u nás může projevit v několika formách. Některé nemoci mají lidé od narození, jiné se vyvinou v průběhu života. Mohou nás překvapit najednou nebo se vyvíjejí několik let, aniž bychom o tom věděli. Lidé jsou všeobecně geneticky předurčeni k nemocím, avšak nemoci mohou být také vyvolány následkem znečištění životního prostředí nebo životního stylu. Vyrovnání se s jakoukoliv nemocí není jednoduché a může trvat hodně dlouho, zvláště když nemoc překvapí najednou.
Představte si, že jste šťastni, daří se vám v životě dobře a jste velmi hrdi na to, co jste dokázali. Máte skvělou rodinu a kruh přátel, až jednoho dne se vám stane něco nešťastného. Onemocníte nebo máte nehodu a už nemůžete užívat života tak, jak jste mohli před nehodou nebo onemocněním. Najednou se celý váš svět zhroutí. Nyní se vyvine plno možných problémů, nebudete již schopni finančně podporovat svoji rodinu, možná ztratíte práci. Jednoduše všechny vaše sny se boří. Toto bude nejtvrdší období a samozřejmě, že se na vás nahrne řada depresivních myšlenek. Avšak s několika změnami budete schopni ještě žít naplno. Následující strategie by vás měly nasměrovat na správnou cestu. 

 
4.    Zjistěte, jak si sami můžete nejlépe pomoci, abyste se cítili lépe
 
Znáte sami sebe lépe než váš lékař. Můžete mu nebo jí vysvětlit všechny vaše příznaky, on vás různými testy vyšetří a navrhne léčbu. Ale ani doktor neví o vašem těle tolik jako vy. Některé důvody, jak bylo dříve vysvětleno, mohou spočívat v tom, že ne všechny nemoci se přesně stejně vyvíjejí a různé zdravotní stavy vykazují stejné symptomy, takže časná diagnóza může být obtížnou.
 
Během svého života jsem často trpěla zdravotními potížemi. Kdykoliv jsem při návštěvě lékaře byla vyšetřena, nikdy nedošlo k přesvědčivým nálezům, což bylo frustrující . Až jednoho dne jsem si stěžovala svému strýci lékaři, že se nemohu zbavit chřipky. Třebaže jsem se řídila všemi lékařskými radami, trvalo měsíce, než jsem se uzdravila. Můj strýc naznačil, že bych mohla trpět alergiemi. Jelikož jen velmi málo nemocnic ve Velké Britanii se specializuje na alergie, rozhodla jsem se požádat o velmi drahý rozbor krve. Z výsledků testů jsem však zjistila, že reaguji negativně pouze na srst psů. Doufala jsem, že objevím i jiné látky, na které bych mohla být citlivá. Doma nemáme ani psa, a proto jsem se bohužel nedozvěděla, čeho bych se měla vyvarovat. Vyzbrojena výsledky svých krevních testů, navštívila jsem svého lékaře a požádala ho o doporučení do nemocnice specializující se na alergie. Souhlasil a doporučil mě do Guys Hospital v Londýně. Mé naděje vzrostly, ale výsledky kožních alergickcých testů byly opět normální .
 
Nevěděla jsem, jak si pomoci, abych se cítila lépe. Lékaři ve Velké Britanii po celé dva roky důkladně zkoumali rozbory mé krve, které však nepoukazovaly na žádné problémy funkce mého těla. Proto jsem se rozhodla navštívit imunology v Praze, kde jsem se narodila a vyrůstala. Zde následovaly další testy a já nedoufala, že by se mohlo něco důležitého objevit. Krevní zkoušky však prokázaly, že jsem měla zbytky aktivovaného helikobaktera, bakterie vyvolávající žaludeční vředy, a že jsem alergická na lepek, ryby, ořechy, rajčata, prach, pyl a plísně. Později jsem se ptala svého anglického lékaře, proč nebyl zjišťen helikobakter. Smutně pouze poznamenal, že zatímco testy zjistily dobrou funkci mého těla, bakteriologický rozbor nebyl nikdy proveden. Jak jsem jen mohla, snažila jsem se zachovávat dietu prostou všech uvedených potravin, ale nebylo to snadné. Věřila jsem, že po dodržování správné diety by tu přece jen byla malá možnost, aby tělo dokázalo překonat alergie. Mnoho lékařů a sester mě varovalo, abych dodržovala bezlepkovou dietu navždy, neboť citlivost na lepek je prý celoživotní. Nedávno jsem podstoupila krevní testy na lepek, aby se zkontrolovalo, zda na něj neustále reaguji negativně, a rozbory prokázaly, že ho mohu znova zařadit do svého jídelníčku. 
 
Mnohokrát lékaři nebyli schopni stanovit mou správnou diagnózu navzdory tomu, že jsem jim důkladně popisovala své skutečné potíže. Ve svých dvacátých letech jsem měla problémy s akné mnohem horší než v dospívání. Došlo to tak daleko, že jsem musela být léčena, neboť mé uhry byly infikovány. Výsledky mých alergologických testů jsem donesla kožní lékařce ve snaze upozornit ji, že mé tělo se nesnadno zbavuje toxinů - což by mohlo spolu souviset. Nesouhlasila se mnou a usoudila, že mé boláky jsou šířeny bakteriemi, jak doloží jednoduchý test. Podle ní by léčení mělo být snadné. Po výsledcích testů lékařka již nemluvila tak přesvědčivě, její diagnóza byla vyvrácena. V dalších třech letech jsem podstupovala různá léčení akné. Můj stav se však naopak zhoršoval a na konci jsem měla ještě těžší problémy s kůží než před zahájením léčby. Mé kožní problémy se výrazně zlepšily pět let poté, co jsem přestala navštěvovat kožní oddělení.
 
Můj příběh ukázal, že v některých výjimečných případech rady profesionálů nemusí být nutně prospěšné. Také jsem zjistila, že někdy různí lékaři se nejsou schopni dohodnout na stejné diagnóze. Včasné zachycení nemoci je důležité, může vám i celé rodině ušetřit mnoho zbytečných starostí, někdy dokonce i zachránit život. Je proto vhodné, abyste se sami snažili najít co možno nejvíc informací o svém individuálním problému. Snad pak bude doktor brát vaše připomínky vážněji. Nezapomeňte též na právo prokonzultovat svůj zdravotní stav s jiným lékařem. Alzheimer například patří k nemocím, kterou doktoři často nezaregistrují včas. Proto britská vládna poskytne 150 miliónů liber k vyškolení doktorů, aby lépe rozpoznali začáteční příznaky.
 
Alternativní terapie pomohou sladit vaši energii a s pomocí lékaře vyberete terapii, která by vám nejvíc pomohla. Klinika možná nabízí kurzy, které vám pomohou zvládnout některé alternativní techniky svépomocí. Lékaři, zabývající se akupunkturou, studují dlouhá léta a opravdu schopnými specialisty ve svém oboru se stanou až po letech praxe. Přirozeně to nebudete sami schopni tak ovládat. Můžete se ale mnoho dozvědět o akupresuře nebo reflexních bodech a tyto informace pravidelně využívat. Zjistíte, který bod přesně odpovídá kterému orgánu vašeho těla a která místa byste měli stiskávat, jak často a v jakých intervalech, abyste dosáhli největší možné úlevy.
 
Já sama se snažím pravidelně praktikovat akupresuru nebo reflexologii a jsem zcela udivena, jak citlivé či bolestivé jsou oblasti, které stlačuji a to mi naznačuje, že souvisí s orgány mého těla, které nefungují příliš dobře. Jsem také nadšena, že se ze mě v tomto ohledu stala trochu odbornice. Cítím, že to zabírá díky citlivosti reflexních bodů a mohu poučit ostatní, jak si sami mohou pomoci. Jestli se vám stiskání citlivých bodů na vašich nohou nezamlouvá, můžete s výhodou použít toho, co poskytuje příroda. Stačí se procházet v ranní rose na boso po trávě nebo chodit po písečné či kamenité pláži. Asi se mi to lehce říká, když žiji u moře, ale něco takového jako pláž si můžete pořídit sami, jak se dočtete na konci tohoto odstavce. V minulosti, kdy lidé nenosili boty a neexistovaly tvrdé povrchy, jejich nohy byly masírovány stejným způsobem, jak funguje léčba reflexologií. Potřebujete velkou bednu s malými oblázky a každý den na nich přešlapujte 5 až 10 minut. Začněte s minutovými intervaly a postupně je zvyšujte až na 10 minut, jestliže vám to bude příjemné. Našlapování na malé kaménky je velmi.účinné, neboť aktivujete všechny reflexní body ve stejnou dobu. Existuje celá řada možností, jak si pomoci podobným způsobem a já doufám, že se vám podaří najít něco, co vám bude vyhovovat. 
 
Když vás vybízím ke studiu vašich zdravotních problémů, neznamená to, abyste se jimi zatěžovali. Mám přítelkyni, jejíž manžel mi prozradil, že si každý den velice pečlivě kontroluje, zda se jí neobjevila boule na prsou. Přirozeně lékaři radí ženám sledovat prsa na časné znaky rakoviny asi jednou měsíčně, ale častější kontrola je přebytečná.
 
*   Poučte se z knih nebo kurzů, jak můžete zlepšit svůj zdravotní stav (mnoho místních lékařských správ organizuje také lekce pro laiky, jak se postarat o své dlouhodobé zdravotní potíže).
*   Budete-li lépe informováni o vašem zdravotním problému, pomůže to lékaři určit správnou diagnózu.
*   Vyzkoušejte doporučené techniky, které by mohly pomoci vašim potížím.
*   Soustřeďte se na svépomocné techniky, které na vás nejlépe zabraly –  a řiďte se všemi doporučenými předpisy, například dělejte pravidelné přestávky v bylinné léčbě.

Pokračování...
Další díly najdete zde

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 02. 2009.