ZPOVĚDNÍCI (6) Zita: BUĎME SAMI SEBOU...
Rubrika: Exkluzivně
|
|
| ZPOVĚDNÍCI (6) Zita: BUĎME SAMI SEBOU... pátek 26.6.2009 Milý Petře, opravdu mě Vaše loutna nenechala usnout poté, kdy jsem si v nadýchaných voláncích doběhla nedočkavě k modré schránce pro něžně modrý dopis a všemi smysly jsem se jej snažila prozkoumat dříve než jsem jej otevřela... Zatímco prozaická Zita asi po páté restartuje zavirovaný počítač, cenné minuty plynou a virtuální zpovědi se tajemně vznášejí ve značných výškách! Konečně... konečně sestoupily ke mně (mizerný počítač) a poodhalily dál Vaše nitro, Vaše názory na ženy, jak se jich spíše straníte, protože se bojíte dalšího zklamání. Uzavíráte se před nimi do ulity, dokonce utíkáte před krásnou kolegyní, namísto abyste se těšil z její krásy a života :-).  Také jsem měla obdobné tendence před pěti lety se stranit mužů, takže Vás docela chápu, ale věřte, to není řešení. Navíc se Vám asi nepodaří objevit „nemluvící duchaplnou krásku“, leda že by byla opravdu němá. A nyní je mi naprosto jasné, že my dva se prostě nemůžeme sejít! Přišla jsem (dost pozdě) na to, že všechny své rozpaky před kýmkoli, ukrývám za spoustou slov. Představte si Natašu Gollovou a její roztomilou upovídanost... tak taková jsem já, matinko..., ale umím i krásně mlčet, třeba i 15 hodin - to když maluji:-). Jsem hodně kontrastní člověk a kontrasty mi do cesty přináší život... když mám pocit, že jsem šťastná, tak se leknu, že to štěstí si budu muset vzápětí vykoupit, jako tolikrát před tím... Ale také jsem se zařekla jednou provždy, že se radostem postaveným do cesty, bránit nebudu. Je to hloupost žít v askezi s jakousi nadějí na vykoupení... život je příliš krátký na to, abychom si dovolili plýtvat radostmi a štěstím. Štěstí může mít tolik krásných podob a dnes se mě tak úsměvně dotklo: Přiběhla jsem do školy na devět a v závěsu za mnou běží malá páťačka, kterou mám na výtvarku, doběhne mě před mým kabinetem a udýchaně vyklopí: „Paní učitelko, jedině vy mě můžete už zachránit... Nemám pravítko s ryskou, že ho spolu pohledáme?“ Tak jsme hledaly, protože kabinet i učebnu mám zavalenu opravdu vším možným i nemožným a děti to vědí... Po pěti minutách jsem našla pravítko trochu ulomené, ale s ryskou! Místo děkuji mi skočila kolem krku: „Já Vás mám tak ráda...“ A to jsou ty okamžiky, které mě ve škole drží. Těší mě být dětem oporou a ony mi to vracejí. ŠKODA, že si to neuvědomoval můj muž a o mou oporu moc nestál, spíše naopak. Ale už se nad tím netrápím, nic si nevyčítám, protože náš rozchod byl záchranou pro nás oba. Vůbec jsme se k sobě nehodili a každý z nás očekával od toho druhého úplně něco jiného. Já jsem toužila po povzbuzení v práci, pochvale, toleranci a značné dávce svobody, jako vodnářka tělem i duší se není čemu divit... I keltský horoskop mě v tom utvrzuje, že jsem svobodomyslný člověk, ale i hodně tvůrčí. Můj muž zase toužil po zaběhaných stereotypech, a já jsem z nich často utíkala, protože každodenně se nudit před obrazovkou anebo věčně stejných hovorech o tom, jak jsou všichni kolem protivníci - to člověka po dvaceti pěti letech fakticky unaví! Cítila jsem se vyčerpaná, všechna moje energie byla pravidelně vysávána s takovou důkladností, že jsem se přestávala vnímat jako žena a ztrácela jsem v sebe úplně důvěru. Těšila jsem se pouze z klidu, který občas nastal, pokud jsem byla pasivní. Svůj žebříček hodnot si člověk plně uvědomí, až projde jakýmisi peripetiemi života a stále ho posunuje právě podle těch zkušeností, které jimi získává. Já si pamatuji, že už kdysi na základní škole jsme měli vytvořit stupnici hodnot a bylo nám správně napovězeno, že zdraví bychom neměli opomenout. Byla to pro nás tenkrát spíše fráze než skutečná hodnota, neboť jsem bývala dokonce moc ráda jako dítě nemocná - nemusela jsem do školy a často jsme „marodili s bratrem“ (on skutečně a já proto, že jsem toužila se o něho starat). Maminka mi sáhla na čelo, bylo jí jasné, odkud vítr vane, ale doma mě pro jistotu nechala aspoň jeden den. To byly nádherné chvíle strávené čtením a vymyšlenými příběhy! Dnes beru zdraví jednoznačně jako nejvyšší hodnotu, díky níž mohu plně dělat svou práci a ta je mi skutečným koníčkem, ať už maluji nebo učím. Obojí je velkou radostí ,tak jako mé děti a opravdoví přátelé, které mám kole sebe. Věřit si je v životě také důležité, stejně jako určitá pokora, kterou jste zmiňoval. Zůstat skromná a vědět, že jakýkoli úspěch není vrcholem, nýbrž pokračováním v cestě za dalším poznáním, které nemá hranic... Mít fantazii a vidět věci pozitivně. Neodradit se neúspěchem, pokud zvládám překážky, stávám se silnější bytostí. Mít radost z dávání, ne pouze z braní. Prožívat naplno přítomnost, jedině tak se naplní naše sny v budoucnosti. S tím „moudřením“ u sebe jsem na vážkách, často se moudře nechovám, občas ztřeštěně; chování v žádném případě neodpovídá mému věku... Ale uvědomuji si spoustu příčin a následků, jak vnímat „moudře život“. A tak jedna moje moudrá rada závěrem: Buďme vždy sami sebou, neboť přetvářka nás pouze udělá někým jiným a to není dobře...:-) Milý Petře, naše hodnoty jsou podobné, ale na holý pupek vám mohu přísahat, že jsem neopisovala! Doufám, že moje výmluvnost zase Vám neodebrala husí brko (to díky těm zmiňovaným pralinkám na kůži) z rukou, a že se mohu brzo těšit na další překvapení v podobě zpovědní záplavy Vaší duše. Zita PS pro čtenáře: Pokud si chcete ověřit, že Zita skutečně existuje, zde je její e-mail pro přímou korespondenci s ní: zpovednicezita@seznam.cz |
| Příště: ZPOVĚDNÍCI (x) Petr: .... Další díly ZPOVĚDNÍKŮ |
| ZPOVĚDNÍCI: OHLASY na téma STŘEDNÍ VĚK |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 06. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Jan Krůta |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Ivan Rössler |
 |
Josef Fousek |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Ivo Šmoldas |