Jitka Dolejšová: Jen si tak trochu žvejknout…
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
Žvýkačka, malý kousek rozžvýkané různobarevné hmoty – kdo by ji neznal? Dnes ji koupíte prakticky všude, ale v dobách minulých se o ni lidé doslova prali. A když už ji získali, na noc si ji odkládali, aby ji ještě i druhý den mohli použít. Jeden čas bylo dokonce módní nosit žvýkačku za uchem a všude platilo: Kdo měl žvýkačku, byl prostě Někdo! …od Adama Archeologové našli nedávno při výkopech v severozápadním Finsku použitou žvýkačku starou pět tisíc let. Jednalo se o fosilizovanou tuhou březovou hmotu, v níž se dochovaly otisky lidských zubů. Březová kůra působí totiž mj. jako lék na zanícené dásně. Již staří Řekové… Ale vážně: Opravdu již staří Řekové žvýkali mastixovou gumu - pryskyřici získávanou z kůry keře Pistacia lentiscus. Z čerstvých řezů se uvolňuje vonná látka, která tuhne v takzvaný mastix. Řecké ženy využívaly vlastností, které se cení na žvýkačce i dnes: pomáhala jim čistit zuby a dezinfikovala ústní dutinu. Mayové si svoji žvýkačku vyrobili ze šťávy z gumovníků, Indiáni žijící v oblasti Nové Anglie (severovýchod Spojených států) žvýkali mízu jehličnatých stromů (nejčastěji smrku nebo borovice). Noví bílí američtí přistěhovalci je záhy napodobili, ztvrdlou pryskyřici sbírali a domácí žvýkačku vylepšili přidáním včelího vosku. Rostoucí obliby pryskyřicové žvýkačky využil John B. Curtis a jeho bratr, kteří ji v roce 1848 začali vyrábět ve velkém a prodávat. Žvýkačku si dal patentovat (v prosinci 1869) William Finley Semple, sám ji ale nikdy nezačal vyrábět pro prodejní účely. Omylem k vynálezu Fotograf a vynálezce Thomas Adams se v té době věnoval především výrobě pneumatik. Pokusil se vulkanizovat kaučukovou šťávu, leč nějak se mu to nepovedlo. Tímto omylem však objevil novou žvýkací hmotu a brzy poté, co zjistil, že jeho nový výrobek jde v obchodu na odbyt, si nechal v roce 1871 patentovat stroj na jeho výrobu. Ochutil hmotu o lékořicovou příchuť a dal jí název Black Jack (Černý Jack). Z hrudkovité podoby se nová žvýkačka změnila v tyčinku a brzy se objevila také žvýkačka Tutti-Frutti s ovocnou příchutí. Adamsovy žvýkačky se staly také historicky prvním zbožím, které se začalo v Americe prodávat v prvních automatech v New Yorku roku 1888. Máta peprná Američan William J. White, prodavač pražené kukuřice z Clevelandu, zjistil, že kukuřičný sirup je vynikající základní ingredience pro dosažení rozmanitých příchutí. Sirup smíchal s chicle (šťáva z rostliny Manilkara zapota, tropického stále zeleného stromu pocházejícího ze Střední Ameriky) a vytvořil tak příchuť máty peprné. Ještě dnes je máta peprná obsažena asi v 50 % žvýkací gumy prodávané v USA. Světoznámý pojem Wrigley ![]() Se žvýkačkami je neodmyslitelně spojeno jméno Williama Wrigleyho juniora, který na jaře roku 1891 přišel z Filadelfie do Chicaga. Tehdy mu bylo devětadvacet let a měl v kapse jen pár dolarů. Zato velmi toužil postavit se „na vlastní podnikatelské nohy“. Onen ctižádostivý chlapík, původním povoláním bankéř, byl už v mládí zaujat tím, jak děti získávaly pryskyřici ze stromů a upravovaly si ji ke žvýkání. Sám pak začal mísit pryskyřici s chutnými šťávami některých rostlin. Nakonec dokázal vyrobit takovou směs, která měla sladkou chuť a navíc osvěžila dech. Mezitím pracoval u svého otce (který byl výrobcem mýdla) jako obchodní cestující. A právě zde se začala rodit legenda jménem žvýkačka. Wrigley junior totiž k mýdlům svého otce přidával jako „bonus“ svoje žvýkačky. Netrvalo dlouho a lidé kupovali mýdla jen kvůli těmto prémiím. Wrigley uplatňoval svůj obchodnický talent i při prodeji kypřících prášků. Ke každé plechovce s práškem do pečiva daroval zákazníkovi dva balíčky žvýkaček. I tato nabídka se setkala s obrovskou odezvou. Zdálo se, že „žvýkací prémie“ bude žádanější než výrobek, ke kterému byla přidávána. Na tento okamžik mladý Wrigley čekal. S energií jemu vlastní se pustil do dobývání „žvýkačkového“ trhu. Tak byla v roce 1891 založena firma Wrigley. Během dvou let pak do obchodů putovaly první značky žvýkaček Wrigley – Wrigley's Spearmint a Wrigley's Juicy Fruit. Wrigley mohl uplatnit i další svou schopnost - propagoval své výrobky a díky reklamě dokázal z Wrigley's Spearmint udělat nejoblíbenější žvýkačku v USA. Žvýkačka v boji i v míru Žvýkačka byla využívána i v armádě jako prostředek, který pomáhá udržet člověka bdělého, čilého a současně uvolňuje stres. Byla rozšířena hlavně ve Spojených státech. V období obou světových válek patřily žvýkačky ke zboží, které tvořilo pravidelné dodávky bojujícím vojákům. Ve 2. světové válce používali vojáci americké armády žvýkačky i jako neoficiální výhodnou měnu a projev dobré vůle. Žvýkačky „se fasovaly“ i v novodobějších válkách – korejské, vietnamské nebo během válečného konfliktu v Perském zálivu. Dodnes je žvýkačka součástí dodávek americkým posádkám na vojenských pozicích, základnách i bitevních lodích. Jak přišla žvýkačka do české krajiny V roce 1906 poslal pan Adolph Glaser, český průmyslník a majitel továrny na cikorku a cukrovinky ve Velimi, svého důvěrníka do Ameriky, kde již byla výroba žvýkací gumy v plné ![]() Orion a Figaro aneb „Je ti vedro? Kup si Pedro!“ V listopadu roku 1936 vyrobila pražská Orionka první žvýkací gumu, která dostala jméno Hanka, později však musela být žvýkačka přejmenována, kvůli ochranné známce, na název Peny. Po ![]() Od gumy ke žvýkačce K výrobě žvýkaček je potřeba gumový základ, cukr nebo náhražka cukru, obilný sirup, změkčovadla, dochucovací látky. 1) Gumový základ je rozpuštěn při teplotě vyšší než 100° C, pak se filtruje a pomocí centrifugy se ještě oddělí od nežádoucích látek. 2) Stále ještě horký základ se přelije do nádrží, ve kterých se mísí s cukrem či náhradním sladidlem. Právě množství cukru či sladidla určuje, jak bude žvýkačka křehká. 3) Přidá se glukóza, kukuřičný sirup, dále různá změkčovadla, barviva, příchuti a konzervační látky. 4) Nakonec se vzniklá hmota nalije do forem a zchladí. Přibližně po 24 hodinách se žvýkačky ještě nalakují, ponoří do lázně z tekutého cukru, popřípadě obarví a pokryjí vrstvou vosku (polštářkové žvýkačky). 5) Žvýkačka je hotová, může se balit. Žvýkání ve společnosti? ![]() Žvýkání by mělo být jemné a nenápadné. Vulgárně působí žvýkání, když se pootevírají ústa, nebo když se žvýkačka převaluje mezi zuby. Tabu je vyplivnutí žvýkačky na veřejnosti. Za to ostatně hrozí pokuta (např. v Praze až ve výši 30 000 Kč). V takovém Singapuru to mají ještě těžší - za prodej žvýkaček a jejich žvýkání se uděluje minimálně sedm ran holí. To znamená přeražená záda a jiné zdravotní následky. Co všechno žvýkačka dokáže: • navozuje příjemné pocity; • je formou určité relaxace; • uvolňuje napětí z nervozity a neklidu, odstraňuje stres; • pomáhá snižovat riziko vzniku zubního kazu; • osvěžuje dech a čistí ústní dutinu; • posiluje obličejové svaly; • pomáhá udržet pozornost (to možná vysvětluje, proč se jí tolik daří ve školním prostředí); • pomáhá s hubnutím nebo s odvykáním kouření. Do úplného výčtu bychom ještě mohli zařadit schopnost žvýkačky táhnout se z pusy skoro do nekonečna a vytvářet bubliny (když se to s ní umí), a dále nepřehlédnutelné umění lepit se, ulpívat, držet se a nepustit. V blízké budoucnosti však má na trh přijít žvýkačka nepřilnavá, tak uvidíme. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 12. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Vladimír Just |
![]() |
Jiří Menzel |
![]() |
Blanka Kubešová |
![]() |
Miloslav Švandrlík |
![]() |
Jiří Suchý |
![]() |
Dáša Cortésová |
![]() |
Jaroslav Vízner |
![]() |
Ivan Kraus |