| ZPOVĚDNÍCI (20) Zita: Spřízněnost duší je solí nad kariérou zlata
středa 9.12.2009
Milý Petře,
vůbec nemáte zapotřebí se omlouvat za zpožděnou odpověď. Vždyť si nejsme povinováni žádným psaním v pravidelných časových intervalech jako kdysi rodičům z prázdninového tábora. Zase to nebyla tak marná povinnost. Donutila nás procvičovat písmena i mozek.
Právě ona dobrovolnost, spontánnost, nepředvídatelnost a koneckonců i občasná nedochvilnost je nevšedním pojítkem našich zpovědí. U některých věcí je zapotřebí řádu, ale u jiných naopak podvědomě cítím, že musí přicházet samy od sebe, ne z chtěného donucení, neboť pak už by ztratily své kouzlo účinnosti.
Procházím smutným údobím svého života, a proto jsem si dala načas s odpověďmi na spoustu Vašich otázek, na něž neznám jednoznačně jasných rozřešení. Ta musíme nalézat především sami v sobě. Vnitřní touha po nich pátrat, nám tímto způsobem otevírá nové obzory.
Dobrým znamením je, že jsme oba na cestě hledání a nacházení, i když je momentálně dost brázděna neblahými událostmi.
U mne je to úmrtí tatínka. U Vás rozchod s milovanou dívkou. Jsou to rozdílné ztráty, ale i ty nás mohou posunout na naší duchovní cestě k většímu zamyšlení nad sebou samým.
Uvědomuji si, že se ocitám na prahu další etapy života, proto musím nabrat vnitřní sílu k tomu, abych byla oporou především mamince.
Kdybychom znali tajemství, jak přirozenou cestou dovést naši mysl do stavu jasnosti a správného nadhledu, tak bychom unikli nepříjemným pocitům i špatným vlivům. (Užila jsem slovo „tajemství“ , ale knihu jsem neměla ještě čas přečíst, tak se omlouvám).
Stále se snažím ukolébávat tím, že tatínkovi je už pěkně, ale mysl se ukolébat jednoduše nedá. Vyžaduje si hodně pozornosti a času. Náš uspěchaný a komerční svět nás vhání do zaběhaných rituálů, ze kterých ani nemáme odvahu vykolejit, protože je to tak pro nás pohodlnější.
Člověk je skutečně složitá nádoba, naplněná den po dni novými vjemy, zážitky, dojmy, událostmi, činy, které nás pohlcují, formují a vytvářejí naše já. Je pouze na nás samotných, jak s takovým různorodým obsahem naložit a následně jej i vytřídit.
Někdo má dar vidět a vnímat věci tak, že dokáže z obyčejnosti udělat malý zázrak. Má schopnost proměnit šeď do neobyčejně barevně zářících tónů, monotónní všednost rozehrát do pestré nevšednosti.
Mně se to také občas podaří, a nemusím přitom dělat zásadní změny ve svém životě a ani necítím potřebu nic zásadního měnit, neboť je jenom na mně, jak vnímám svět. Tudy asi vede správná cesta k trvalejšímu pocitu štěstí.
Jelikož je to ta nejsložitější cesta, směřující do vlastní duše, tak se obávám, že je to trať na celý život. Den po dni můžeme překvapovat sami sebe, den po dni se můžeme divit a objevovat nové vrstvy života. Chce to jen mít chuť, kreativitu a dostatek vnitřní síly!
To je můj současný úkol: nepotlačit v sobě zásluhou smutných událostí všechno tvořivé nadšení.
Snad i negativní věci, dopadající na nás, mají své opodstatnění; kdybychom je neznali a neprožili, neuměli bychom zase naplno prožívat a uvědomovat si okamžiky štěstí v naší přítomnosti, které se jistě zase dostaví a teple nás pohladí, jako každodenní sluneční paprsky.
Štěstí jako takové si lidé přejí při různých příležitostech a povrchně jím plýtvají při gratulacích.
Co se v něm OBSAHOVĚ SKUTEČNĚ UKRÝVÁ, to často netuší. Takzvaných „atributů štěstí“ je nekonečná řada.
V západních civilizacích se uvádí především peníze a úspěch. V pohádkách našeho dětství se také ukrývala formulka: A žili šťastně, dokud neumřeli...
Sám jste napsal, že ačkoli máte úspěch, společenské postavení, přesto to nefunguje!
Vzorec současného moderního pojetí života selhává.
Vaše nynější rozpoložení mysli je cele ovlivněno rozchodem s Janou. Rozumím, jak se musíte cítit, když se Vám představa zbortila jako domeček z karet. Ale jsem přesvědčená o tom, že momentální stav deziluze brzy pomine.
Život lze vnímat jako vlny v moři. Jsou okamžiky, kdy spolu s nimi stoupáme vzhůru a nic nás nezastaví. Cítíme podobnou energii a sílu, která roste do výše, dokud nedosáhne svého vrcholného bodu, aby vzápětí klesla a rozplynula se. Ale přijde opět nová vlna s novou silou, a to je Váš případ!
Trvalý pocit šťastné euforie v pravém slova smyslu nelze zažít, ale lze stále prožívat usilování o jeho dostavení se. Každým okamžikem můžeme štěstí prožít skrze sami sebe tím, že se umíme těšit z věcí kolem nás a sami sebe překvapovat.
Vám to není třeba vysvětlovat. Vy ten dar v sobě máte, jen ho třeba zase probudit k životu. Jen lidé bez fantazie s tím mohou mít problémy. Ale Vás se to určitě netýká!
Jsem také ráda, že Vám mohu psát o svých pocitech tak otevřeně. Těší mě rovněž skutečnost, že je to vzájemná potřeba. Proto si myslím, že spřízněnost duší je solí nad kariérou zlata. (Ačkoli zlí jazykové tvrdí, že nemáme solit, že to škodí zdraví).
Proto se těší na další společné hledání v našich spletitých myslích
Zita
PS pro čtenáře: Pokud si chcete ověřit, že Zita skutečně existuje, zde je její e-mail pro přímou korespondenci s ní: zpovednicezita@seznam.cz |
