ZPOVĚDNÍCI (13) Petr: Stáří je podle psychologů pro většinu lidí zlatým věkem

Rubrika: Exkluzivně

 
ZPOVĚDNÍCI
   

Exkluzivní internetová kronika těchto dnů, v níž se navzájem osobitě zpovídají dva zralí padesátníci - Zita a Petr - a odhalují tak čtenářům celou řadu problémů lidí středního věku na pozadí svých vlastních životních osudů. Příběhy našich zpovědníků se odehrávají na neviditelné hranici mezi každodenní realitou a lehce mystifikující literární fikcí.
Autor "zpovědníka" Petra je postavou veřejně známou, neboť se za ní skrývá vydavatel Pozitivních novin Pavel Loužecký, zatímco autorka "zpovědnice" Zity si přeje zůstat v anonymitě. Budiž jí to v zájmu zpovědního tajemství dopřáno....

Předchozí díly ZPOVĚDNÍKŮ

ZPOVĚDNÍCI (13)  Petr: Stáří je podle psychologů pro většinu lidí zlatým věkem
pátek 18.9.2009


Milá Zito,
Váš tenisový loket mě zarmoutil o to více, že já na něj vážně netrpím, takže se zatím nemohu přidat do Vašeho „Klubu loketářů“. Počítačová myš v mé ruce je stále v symbióze s mojí hlavou, takže mi nedělá potíže strefit se do písmenek na monitoru, a já pevně věřím, že tomu tak ještě dlouho bude.

Ptáte se, jakého že jsem znamení, abyste si mohla vyvěštit, zda bychom si padli do noty. Vězte tedy, že mé znamení má býčí rohy. Však také s oblibou tvrdívám, že jsem silný jako býk a také tak chytrý :-)
Takže – drahá vědmo – do toho. Jsem zvědav, co vzejde z Vašich nezaujatých úvah.

Přiznám se, že já těmto astronomicko-duchařským hrátkám moc neholduji.
Když jsem totiž naposledy četl svůj horoskop, tak jsem se o sobě dozvěděl, že „mám silnou, impulzivní a vášnivou povahu, vím, co chci a dokážu to získat po dobrém či po zlém“.
S tím bych tedy rozhodně polemizoval, protože získávat něco vášnivě po zlém je opravdu proti mému nejvnitřnějšímu přesvědčení.
Když mě pak ale horoskop tvrdošíjně přesvědčoval, že „jsem svévolný, tvrdohlavý a nezávislý, že se obvykle v životě brzy dostanu do víru dění a daří se mi zdolávat veškeré nástrahy nebo rozbíjet okovy“, pak se musím jen shovívavě usmívat. To přeci mluví o úplně jiném joudovi, protože kdyby tomu tak opravdu bylo, asi bych rozbil okovy svého manželství mnohem dříve, a jeho nástrahám se včas moudře vyhnul tím, že bych se vrhnul do víru někoho úplně jiného, než byla moje bývalá žena.

Můj horoskop dále pravil, „že se dokážu vzepnout přímo na zadních, ukořistit sousto a v mžiku utéct, často aniž by si toho kdo všiml“.
No takovou blbost už jsem dlouho neslyšel. Já si totiž připadám spíše jako nudný leguán, co stojí pořád na jednom místě, fascinovaně civí na svět kolem sebe, a místo toho, aby raději pohnul hlavou (ne-li rovnou tělem), tak jen nepřirozeně koulí buvlami ze strany na stranu a se zvědavostí sobě vlastní sleduje, odkud se na něho vyřítí nelítostný predátor, aby ho na místě s chutí zakousl.

Na druhé straně však musím dát horoskopu za pravdu v tom, že „není snadné se mnou vyjít, a kdokoli, kdo se mnou uzavře sňatek, bude mít práce až nad hlavu.“
To podepisuji. Otázkou však je, proč se mnou bude mít dotyčná osoba práce až nad hlavu, respektive je-li to skutečně zaviněno mnou nebo spíše díky její nesnášenlivé povaze, že?
No a další „..skopové výplody“ snad ani raději nebudu komentovat: Prý „budu držet manželku pod zámkem (nebo bych to snad udělal, kdybych mohl), zatímco já budu putovat za novými světy a dobývat je; většinou s úspěchem“. Chacháááá :-)
Také jsem se dozvěděl, že „myslím jednou částí mozku a cítím druhou, a proto rozum nemá žádný vliv na moje emoce v lásce, žárlivost nebo nenávist, a že mě to všechno může zaplavit natolik, že nebudu mít ani pomyšlení na nic jiného.“
Tak to bude nejspíš pravda, protože těch čtrnáct nádherných dnů v Portugalsku, strávených s Janou, nemyslela má první půlka mozku vůbec (jinak bych tam asi nebyl), zatímco ta druhá byla nadržená k prasknutí.

Jelikož „jsem prý rozený dramatik“ (bože, to je snad moje nová role?), „mohu dosáhnout úspěchů jako herec nebo řečník“ (hmmm, já, který si nepamatuji vůbec nic!), protože „můj šarm je bezprostřední, ale pokud si nedám pozor, bude veškerý talent využit jen na jevišti jakéhosi malého světa, do něhož vejdu.“
„Nejsem prý také kritický vůči svým divákům a stejné uspokojení mi přinese venkovské obecenstvo jako metropolitní scéna. To prý ale neznamená, že bych byl jen venkovským hercem, protože mám údajně velké nadání; stačí jen, když rozvinu své ambice natolik, abych svůj dar patřičně využil.“

No, já si teď – díky tomu horoskopu - fakt připadám jako zneuznaný oblastní herec, který sedí na zábradlí vysokého mostu zády k vozovce a s obrovským kamenem přivázaným na krku přemýšlí, zda má pustit nejdříve ten bavan a nechat se jím strhnout do hlubiny, nebo skočit zároveň s ním, a cestou k zemi přemýšlet, proč si ho vlastně uvázal na krk. :-(

Ovšem naprosto do kolen mě srazil závěr mého horoskopu:
„Přes touhu po osobním uznání prý nemám žádné ambice vybudovat si kariéru a musím ustavičně překonávat napětí, které se mě snaží zavést zpět a přimět mě k odchodu a naprostému uvolnění. Zvláštní obrat prý způsobí, že se napětí změní v netečnost místo aktivity, a že budu mít sklony k použití umělých prostředků na uvolnění napětí a úniku.
Alkohol, drogy a povzbuzující léky pro mě údajně představují nebezpečí, a mám se proto od nich držet co nejdál. Pomohou mi prý jenom zapomenout na to, co skutečně chci, a na co se snažím zapomenout, abych o to nemusel usilovat.“

Jinými slovy jsem se tedy taktně dozvěděl, že mě čeká kariéra málo ambiciózního alkoholika.
No, a abych si to tak nebral, tak mě nakonec můj horoskop blahovolně poklepal do ramenou řka, že „mám mimořádné duševní nadání, a že chápu věci téměř bez sebemenšího úsilí“.
V obavách, abych třeba pýchou nezblbnul, dal mi horoskop vzápětí opět mile po držce klíčovým konstatováním, že „rozsah mých intelektuálních úspěchů je omezován pouze mojí pílí.“

Já, který – pěkně prosím - pracuje deset až dvanáct hodin denně, v sobotu i v neděli, pro jehož přístup k práci nebylo dosud vymyšleno odpovídající slovo, neboť workoholik je proti mě synonymum pro ničemného zahaleče, který se většinu dne dloube v nose a ani pořádně neví, co je to práce?!?

Sama jistě uznáte, milá Zito, že horoskopy vážně nemohu mít rád. Nejsem žádný Jáchym, který se řídí tím, co někdo jiný kdysi kdesi hodil do stroje. Naopak jsem si jist, že ten, kdo píše tyto fantasmagorie, si počíná tak, že postaví vedle sebe náhodně deset lidí, chvíli s nimi pokecá, pak o každém napíše něco pěkného a naopak něco hnusného, následně to promíchá jako žetony v osudí osudu a sepíše to pod sebe v tom pořadí, v jakém je vyndává. Vydavatel mu pak za tento blábol vysolí pár stovek a všichni jsou spokojeni.

Bože, to jsem se zas rozčílil.... Mám toho zapotřebí? – při své kráse a inteligenci? :-) Ještě že jsem momentálně zamilovaný... Moje láska by na to nejspíš pravila: „Neřeš banality! Ty se vyřeší samy tím, že si jich prostě nebudeš všímat.“ Velká pravda.
I to jde ovšem s věkem. Čím jsme starší, tím více přemýšlíme. Většinou zbytečně. Jak já závidím mladým tu jejich přirozenou bezstarostnost. S ničím si nelámou hlavu, všechno je „cool“.

Nedávno jsem četl nějaký článek, v němž bylo konstatováno, že čím jsou lidé starší, tím jsou prý šťastnější. Zjistila to jakási studie osob ve věku do 95 let. Asi tomu nebudete věřit, ale autoři této studie tvrdí, že navzdory starostem v důsledku nemocí, nedostatku financí, změnám v sociálním postavení a umírání známých a příbuzných, je – podle psychologů – pro většinu lidí stáří zlatým věkem.

Právě psychologové totiž dospěli na základě svých vědeckých bádání k závěru, že starší lidé jsou všeobecně schopni velmi dobře využívat času, který mají ještě k dispozici, neboť se již naučili vyhýbat situacím, v nichž by pociťovali stres nebo smutek.

Dalším zajímavým zjištěním je, že u starých lidí se prý daleko méně častěji než u mladých vyskytují dlouhodobé negativní nálady. Starší lidé jsou odolnější vůči osobní kritice a mají daleko více schopností ovládat své emoce než mladí lidé. A to díky vědomí, že mají k dispozici jen omezený čas. Chtějí ho tedy využívat co nejlépe, a proto se vyhýbají situacím, které by způsobily, aby se cítili nešťastní. Naučili se také, jak analyzovat a chápat úmysly druhých lidí, což jim umožňuje vyhýbat se stresovým situacím. Skvělé, ne?
Zaujala mě rovněž myšlenka, že příliš mnoho mladých lidí si myslí, že stárnutí je proces, který nutně znamená nemoc, invaliditu, neschopnost se pohybovat a větší závislost na jiných.

Přesně takové informace jsou, podle mého mínění, doslova živou vodou pro seniory. Tohle by se jim mělo co nejčastěji připomínat, aby si to sami začali uvědomovat.
Ale připomínat by se to mělo nejen jim. To přeci platí pro jakýkoli věk. A ten náš – střední – je pro podobné úvahy jako stvořený.
My si musíme začít už teď uvědomovat, že to nejlepší ze života je ještě před námi, a že bychom si měli konečně začít užívat plnými hrstmi všeho, čeho jsme dosáhli, že bychom měli doslova využívat dosaženého stavu moudrosti, svých znalostí a zkušeností k tomu, abychom žili v pohodě, bez stresů a chmur na našich čelech. No nemám pravdu?

Mějte se moc krásně a vyřizuji pozdravení Vašemu tenisovému loktu. Ať jde do háje... :-)

Petr

Příště:  ZPOVĚDNÍCI (14)  Zita: ....                                                 Další díly ZPOVĚDNÍKŮ

ZPOVĚDNÍCI: OHLASY na téma STŘEDNÍ VĚK
Exkluzivní internetová kronika těchto dnů ZPOVĚDNÍCI je určena i pro vás, čtenáře Pozitivních novin. Chceme, aby tento seriál opravdu žil a dýchal lidskými příběhy ze skutečnosti, aby ho lidé vnímali nejen jako určitou literárně-mediální hru, ale hlavně jako inspiraci pro své vlastní životy. Aby zde nacházeli různorodost pohledů na věc, moudrost, filozofii, úsměvy, poučení i zábavu.     

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 09. 2009.