|
• Prozradí nám nejkontroverznější česká spisovatelka, zda při psaní svých knih HRAČKA (prozaický debut), MICHAEL2007 (poezie) a OTROK (román) dávala zcela přirozený průchod svojí otevřenosti, nebo se přistihovala při pochybách, jestli to či ono již není nad rámec přijatelnosti pro většinu českých čtenářů? Anebo to byl dokonce cílený záměr: zbořit zkostnatělou pseudomorálku naší společnosti, vyburcovat ji k pochopení a přijetí člověčenství?
Za všemi knihami se skutečně asi skrývá jistá snaha bořit, jak Ty říkáš, zkostnatělou pseudomorálku dnešní společnosti, nebo přinejmenším provokovat a pokládat čtenářům dotěrné a nevhodné otázky:
Hračka se svým obsahem ptá, kde je hranice kýče a co se od něj očekává, a svými sexuálními scénami vzrušuje nebo popuzuje. V popředí stojí ženská intimita, popis ženského vnímání sexu a touhy a také odvrácená strana ženské manipulace.
Michael2007 je knížečka sama pro sebe – vzbuzuje buď neskutečné nadšení a nebo je odložena s naprostým nepochopením. Vzácným (a upřímně řečeno, mnou očekávaným) výsledkem uvedení Michaela na knižní trh jsou osobní reakce těch, které kniha oslovila.
O něco málo později vznikla jakási křehká komunita, tiše spolu hovořící o věcech, které nejsou každým okem viditelné a každou rukou uchopitelné. Tato komunita vykazuje neotřesitelnou soudržnost a pomalu, ale jistě se rozrůstá.
Román Otrok je pak už opět tou komerční strunou (tentokrát ovšem napnutou k prasknutí), která brnká na ty nejtemnější lidské pudy a emoce. A pokud mám přiznat, zda jsem se bála či nebála reakce čtenářské veřejnosti – tak jsem se bála. V několika neprospaných nocích se mě zmocňovala hrůza co bude, až se Otrok objeví na pultech. Ale řekla jsem si: Když chceš provokovat, tak musíš i ty se svou kůží na trh. Kdo chce mít odvážné čtenáře, musí sám být odvážný. Nemyslím si, že bych byla schopna napsat něco ještě “ostřejšího“, než byl Otrok. Přestože je jedno téma, které by mohlo čtenáře provokovat ještě víc. A není to sex. Je to PRAVDA. Pravda pálí jako žhavé železo a lidi mají potřebu ji komentovat. Není mnoho těch, co ji hledají, ale hodně těch, co o ní mluví.
 • To, že byly obě prozaické knihy komerčně nadmíru úspěšné, není jen tak samo sebou. Bez vložení investic a důmyslné strategie by to asi tak snadno nešlo. Nebo snad šlo?
Je to souhra několika činitelů současně. Kniha musí být čtivá, ale pokud za sebou nemáš etablované nakladatelství nebo skvělé kontakty či příznivce mezi odbornou veřejností (myslím tím ty, kteří se dlouhodobě pohybují v oblasti literatury a knižního trhu v České republice), šance na to, že by si tvého debutu někdo všiml, je poměrně nízká. Pokud jsi zcela neznámým začínajícím spisovatelem a máš to štěstí, že si tvůj rukopis zařadí do edičního plánu nějaké nakladatelství, ještě nemáš vyhráno. Jen se podívej jak vysoký je počet knižních titulů, které každý měsíc vychází. A proto může být chytře zvolená mediální kampaň onou výhrou v loterii. Jenomže to chce opět finance, kontakty a velké osobní nasazení. • Že jsi žena činu, je patrné z každého Tvého pohybu, pohledu. S tou hřivnou ses narodila, nebo je to důsledek procesu sebepoznávání? A vůbec, co si myslíš o tom, zda a jak můžeme dosáhnout vnitřní svobody nebát se překročit svůj vlastní stín?
S tou hřivnou jsem se, myslím, narodila :-). A dosažení vnitřní svobody je pro mě definováno několika slovy: chci, rozhodnu se, věřím, otevřu se, činím, jsem odpovědný, nesu následky, jsem slušný k jiným, ale nekompromisní. Vnitřně nesvobodní lidé jsou průměrní, schovávají se za masu a její názor, přešlapují na místě a jediné, co možná umí, je ze strachu rychle utíkat.
• Kdo se chce o Tobě něco dozvědět, tomu stačí, aby navštívil Tvé webové stránky. Vnímavý pozorovatel z nich odvodí mnohé. Nepochybuji však, že si před svými i našimi čtenáři zachováváš svá tajemství. Nicméně - v seriálu ZPOVĚDNÍCI jsme nastolili téma "krize středního věku" - jak toto období, střední věk, vnímáš Ty sama? Ptám se jenom proto, že jsem si jistá Tvojí pozitivní odpovědí :)
Já bych si tou pozitivní odpovědí zase tak moc jistá nebyla. Pokud je krizí středního věku také to, že vnímám, že mě sem tam píchne tady a zítra zase jinde, pak už ji mám. Ovšem zásadnější je můj problém „syndromu šimpanze“, jak říká moje přítelkyně Milson. Jsem obklopena přáteli a spolupracovníky s věkovým průměrem kolem 28 a skvěle si rozumíme. Díky tomu, že jsme neustále spolu, mám pocit, že je mi tak kolem třicítky. A stačím jim ve všem, jen víno „odbourávám“ asi trochu pomaleji :-). Jenomže, když se podívám do zrcadla, kouká na mě obličej nějaké cizí divné ženské…, snad nějaké mé starší sestry.
Milson mi říká: „Nediv se, jsi gorila, která už dlouho žije v tlupě se šimpanzi a tak si holt po čase myslí, že je šimpanz. Ze zrcadla na tebe ovšem pořád kouká ten tvůj gorilí obličej.“ :-)
Je v tom hodně nadsázky, spousta fantazie a hromada humoru, ale ten pohled do zrcadla mi opravdu říká: „Hele, holka, neměla bys náhodou už mít krizi středního věku?“ A já zděšeně odpovídám: „Já? Vždyť je mně, proboha, sotva třicet.“ Tak to vidíš.
• Jak je to s tou otevřeností doopravdy? Ve společnosti se s tebou čas od času objevuje podstatně mladší muž, šušká se, že je to tvůj milenec. Legalizuješ ho anebo je to dobře střežený klenot?
Je otázkou, do jaké míry souvisí mladí muži, objevující se se mnou ve společnosti, s mou otevřeností. Řekněme tak: před veřejností chci i já mít své dobře střežené klenoty, a nemusí se týkat jen milostného života. Mé blízké okolí o mně ovšem ví všechno.
• V jedné ze svých básní "definuješ" krystalickou podobu lásky. Jde o vlastní zkušenost či autorskou nadsázku? Nabízí se myšlenka, že se báseň týká právě nějakého toho půvabného mladého muže. Romantika, o které bezpochyby sní každá žena. Básně zrcadlí realitu nebo touhu vidět věci jinak, lépe. Hmm? Ta pozemská stránka věci 30. 10.
/ Michael2007
"Láska je slaná vůně POTU"
(tak jsi to napsal)
Ale tak to není!!!
Láska je letmý polibek při rozednění.
Láska je sladká touha rozechvění.
Láska je světlo očí, dotek těla.
Láska vstoupí, aniž směla a ve vteřině rozřeže tě.
Všechno dá ti v jedné větě -
napřed ze dna vyzvedne tě, k branám ráje přitiskne tě...
později, když zavrhne tě -
zabije tě.
(... a ty jsi smutný,
sám,
na bílé posteli,
jako sníh
čerstvě napadaný.
Duši máš krvavou
a vedle nikdo,
kdo omyl by ti rány...)
Já mám s láskou krásné zkušenosti. Romantické a vášnivé. Nemohu si na ni stěžovat. Fascinuje mě, jak je dynamická a pohlcující. A naštěstí tu bolest, kterou já z lásky znám, bych pojmenovala jako nadějně smutnou… Nikoli smrtící. Snad mě život nebude chtít přesvědčit o opaku. A, ano, tato báseň byla napsána pro jednoho krásného mladého muže a je součástí skutečného příběhu. Působí možná až kýčovitě, jenomže, promiň, není snad láska – zvláště ta sladká a roztoužená, ta v počátcích – jeden z největších kýčů na světě?
Miluji romantiku a o kýči tvrdím, že v přiměřené míře je nádherným osvěžením našeho života.
Nicméně spousta mých milostných básní je také velmi smutná a beznadějná. Přátelé v legraci říkají, že se v nich buď páchají sebevraždy nebo se vraždí. Je to asi tím, že ve mně lidské zoufalství vyvolává extrémně silné emoce. A ty se pak reflektují v básních. Proto se (preventivně) dívám jen na filmy s happyendem, nesleduji televizní zpravodajství a odmítám číst noviny. Útok na „dvojčata“ v New Yorku v září 2001 mě například úplně paralyzoval. Ani ne tak strachem, ale neskutečným smutkem z toho, jací jsme.
• Bez poezie by byl život nesnesitelný. Kdo tvrdí opak, ví o něm ještě málo. A nezáleží přitom na věku. Za jakých okolností (prapůvodně) se zrodil Tvůj nápad s almanachem?
Prapůvodně mě popudila poznámka zástupce jednoho z význačných knižních distributorů: „Ale, paní Lauerová, vy na nás s poezií, ta se už dnes skoro neprodává. Vždyť ji nikdo nečte.“ K této skutečnosti se přiřadil fakt, že jsem už delší dobu přemýšlela nad tím, jak podpořit českou ženskou poezii. Takže nastal okamžik, kdy jsem si řekla: teď a nebo nikdy. A nastalo mnoho měsíců mravenčí práce.
Paradoxní je však skutečnost (a teď si prosím stěžuji a křičím nahlas, ať je to hodně daleko slyšet), že zatímco ze strany distributorů byl po vydání o almanach poměrně slušný zájem, od čtenářů se dozvídám, že ve velké většině kamenných knihkupectví almanach není k dostání. Na otázku, zda jim almanach mohou v prodejně objednat, jim prodavač odpoví, aby to zkusili v jiném knihkupectví, nebo si almanach objednali na netu. Poezii čte hodně seniorů a ti se s internetovými knihkupectvími moc nekamarádí. Takže budou ve svých sedmdesáti pobíhat po knihkupectvích tak dlouho, až narazí na prodejnu, kde naši poezii mít budou. To mě opravdu mrzí.
• Přestože pro mě byla přímo šokující Tvoje nabídka prezentovat se v almanachu bezplatně a navíc získat autorský výtisk zdarma - což je mezi obdobnými záměry výjimečné - považuji to za velmi dobrý strategický tah, který by měl po zásluze přinést úspěch. Jak hodnotíš zviditelnění almanachu na 16. mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy Praha 2010? Mimochodem - název KRÁLOVNY SLZ A OSTRUŽIN - přiléhavý a výstižný :)
Považovala jsem za slušné nabídnout zúčastněným básnířkám autorský výtisk zdarma. A také jim nabídnout možnost zakoupit pro své nejbližší výtisky za zvýhodněné ceny. V naprosté většině se má nabídka setkala s nadšením. Většina z básnířek si uvědomuje postavení poezie na českém knižním trhu a nelehký úkol nakladatelů zařadit básnickou sbírku do svých edičních plánů. Kdo se na českém knižním trhu trochu orientuje, ví, že na takovémto počinu nakladatel prostě „prodělá gatě“ :-), jak říkáme my na Moravě.
Autorská čtení Královen na Světu knihy hodnotím jako velmi úspěšná. Pro mne to byl historický okamžik, kde jsem se setkala s tvářemi veršů, které jsem v té době znala už téměř nazpaměť. Každý den měl jinou atmosféru, zatímco pátek byl velmi komorní, sobota probíhala ve znamení uvolněné šou a neděle byla lehce avantgardní.
A každý den (přestože autorská čtení trvala jen hodinu) se prodalo několik desítek knih. Což mě utvrdilo v tom, že lidé poezii čtou. Ale, opakuji, pokud je zakoupení takového almanachu spojeno s náročným maratonem po českých knihkupectvích… pak se počet čtenářů drasticky snižuje. Škoda, že nejsem majitelem nějakého obřího etablovaného nakladatelství, pak bych jistě znala metodu, jak knihkupce přesvědčit.
• Je nemístné se ptát, které verše z mnoha Ti přirostly k srdci - logicky právě ty publikované :) Přesto bych ráda zmínila slova, která se ke mně dostala ústy jednoho z mých dalších vzácných přátel, pana Emila Slámy, grafika a výtvarníka z Otrokovic: "Kdo je ta Karla Krátká? Svojí poezií převyšuje všechny." Subjektivní, nicméně se ráda přikláním, jakkoli miluji tvorbu také některých jiných publikovaných básnířek. Co nejvíce ovlivňovalo Tvoji volbu při výběru autorek a jejich básní do almanachu?
Dostaly se mi do rukou tisíce básní. Budeš se divit, ale všechny publikované verše mi k srdci nepřirostly. Při výběru básní a stylů bylo mou prioritou vycházet z potřeb běžného čtenáře. Ukázat mu krásu a melodiku milostného verše, představit mu tvorbu klasickou a zařadit i avantgardní poezii. Byla jsem chytrá a udělala to, co dělám vždy. Nechala jsem hovořit skupinu předčtenářů. Tento trik používám pro své knihy. Lidé od dvaceti do 85 let četli poezii a vyjadřovali se k ní. V průběhu práce jsem oslovila i některé skvělé avantgardní básnířky, o jejichž poezii jsem stála, ale způsob jejich komunikace a jejich přístup mě úplně vyděsil. Řekla jsem si: ne, nemám zapotřebí se někomu podbízet nebo se nechat urážet, raději dám šanci jiným.
Co mě ovšem překvapilo nejvíc, byl fakt, že nejpříjemnější, nejpokornější a nejvstřícnější byly stálice našeho poetického nebe. A už pro těch několik úžasných ženských stálo za to almanach finančně podpořit a obětovat mu šest měsíců každodenní práce od nevidím do nevidím.
A klidně ti odpovím i na tu nemístnou otázku: mám v almanachu asi sedm favoritek.
• Neupozadila nakonec mravenčí práce kolem všeho Tvoji radost z hotové knihy? Při svém velkém objemu působí v ruce lehce, grafika je přes zdání starobylých kreseb velmi moderní, uvnitř její nový majitel odhalí řadu drobných, leč velmi milých překvápek. Vyhrála sis a je to moc dobře. Líbí se mnoha mužům, kteří si jí ozdobily svoje knihovny. To považuji za velký úspěch. Ty?
Nic jiného bych si nepřála, než aby kniha potěšila romantická a poetická srdce čtenářů. Vždyť nebyla vytvořena pro literární kritiky, ale pro lidi, kteří přes šedou realitu všedního dne stále ještě v poezii věří… a věří také na Lásku.
• Královny slz a ostružin čeká ještě oficiální křest v Praze a Brně. Koncem června, že ano? Neobáváš se, že do té doby bude již celý náklad rozebrán? :)
Ano, almanach bude pokřtěn v posledním týdnu měsíce června v Praze a pokřtí jej královna současného českého herectví paní Hana Maciuchová. Následovat bude křest brněnský. A pokud by do té doby byl celý náklad rozebrán? To by bylo to nejkrásnější, co by se mohlo stát. Zůstávám ovšem realistou. I když… třeba mě čeští čtenáři přesvědčí o opaku :-).
|
