Ivana Šimánková: Režisér a ornitolog Ludvík MÜHLSTEIN oslavil narozeniny

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

"Poslyš, nechtěla bys k nám chodit do rozhlasového souboru?" oslovil mě předseda poroty recitační soutěže v Českém Krumlově poté, co jsem jsem se stala její absolutní vítězkou.
"Ale já už tam stejně v pondělí jdu," odpověděla jsem sebevědomě z výšky svých 10 let.
Rozesmál se upřímným, nakažlivým, klukovským smíchem.
Takové bylo moje první setkání s vynikajícím hokejovým komentátorem, spisovatelem, rozhlasovým režisérem a ornitologem Ludvíkem Mühlsteinem.

Ludvík Mühlstein založil Dětský dramatický rozhlasový soubor Čs.rozhlasu v Českých Budějovicích už v roce 1956. Zvítězil s ním ve sborových podiových provedeních české poezie několikrát na Wolkrově Prostějově, vavříny si ale z recitačních soutěží přiváželi pravidelně i jím vedení jednotlivci.
Byl členem Ústředního (i krajského) poradního sboru pro umělecký přednes, pracoval jako porotce národních, krajských i okresních recitačních soutěží. Děti neúnavně učil přesné dikci, pochopení a interpretaci textu celých 42 let.
Roku 2007 se mi podařilo přemluvit ho ke spolupráci, a tak se stal stěžejní lektorskou postavou nově otevřených kurzů mediální komunikace pro dospělé i moderátorské školičky pro děti při Českém rozhlase v Č.Budějovicích.



V rozhlase působil od roku 1951, prošel si postupně snad všechny profese, byl redaktorem, publicistou i režisérem. Vzpomínám si z dětství - když on komentoval rozhlasové hokejové přenosy, býval to u nás doma svátek, seděli jsme v posvátném vytržení s taťkou u rádia, dávali jsme pozor, aby nám neuniklo ani slovo a dokonce i maminka vypínala v nejnapínavějších chvílích žehličku a s nějakým kouskem nevyžehleného prádla usedala k nám. O mužích, kteří na jihu Čech vydobyli lednímu hokeji přízeň, napsal knihu Hvězdy z rybníků.

Ludvík Mühlstein byl a je vynikající režisér. S profesními i osobnostními kvalitami. Už jako malou holku mě brával na natáčení s profesionálními herci, nikdy mi nedal pocítit trému, ani pocit nějaké podřadnosti, ve studiu vždycky vládla legrace a pocit, že nám všem stejně jde o co nejlepší výsledek. Nikdy jsem ho neviděla znuděného nebo nenaladěného. Co se dělo před mikrofonem, doprovázel u režisérského stolku za sklem úžasnými grimasami a gesty, všechno prožíval naplno s herci. Nikdy jsem ho neslyšela říct:"To bylo špatně, to se mi nelíbilo. "Vždycky do dorozumívání řekl: "Bylo to fajn, bereme. Ale pojedeme to ještě jednou, zkus mi tam, prosím tě, říct...." Byl to vždycky skvělý psycholog.

Se svým synem, jmenovcem, strávil tisíce hodin na cestách Za ptačím voláním, tak se mimochodem jmenovala jedna z jeho knížek. Z těch dalších ještě připomenu alespoň názvy Zelená a modrá setkání,Toulky ve stínu křídel, Šumavským tichem, Kam pěšiny nevedou, Povídky z udice, Kde krouží čápi, Od ledňáčka k orlům. Založil a dlouhých 30 let doplňoval sbírku ptačích hlasů pro fonotéku českého rozhlasu.

Ludvík Mühlstein je od roku 1962 členem České ornitolgocké společnosti, v roce 1991 vstoupil do občanského sdružení Obec spisovatelů, je držitelem řady cen. Před pár dny oslavil už své 78. narozeniny, přesto hraje stále závodně stolní tenis, píše, jezdí do přírody za svými milovanými opeřenci, pomáhá v přípravě rozhlasových i televizních profesionálů, nikdy mu nechybí na tváři šibalský úsměv a má stále plno plánů do budoucna. Své celoživotní ornitologické poznatky by rád shrnul v knížce Ptáci a hnízda. A tak mu konečně předávám slovo, aby vám ji představil.

"Knížka by měla být klíčem k určení nejméně stovky ptáků a jejich hnízd. Je určena všem milovníkům přírody, jejím ochráncům, lesníkům a zemědělcům, zaměstnancům rybářství, turistům a skautům, vodákům a sportovním rybářům, ale také chalupářům a chatařům a jistě i novým členům České ornitologické společnosti. Zkrátka všem, kteří se v hnízdní době ptáků, zejména na jaře a v první fázi léta, pohybují v krajině.
Na nápad sestavit a napsat takovou knížku jsem přišel na spisovatelských besedách s mladými i dospělými čtenáři. Po dlouhá léta jsme pořizovali snímky ptačích snůšek, vědomi si toho, že souhrnné dílko tohoto typu od českého autora zatím nevyšlo a sotvakdy vyjde, nejen kvůli ochranářským intencím, ale také proto, že některých druhů znatelně ubylo.Tím cennější zdá se být náš fotografický materiál z jihočeské přírody, doplněný vlastními postřehy a údaji o nálezech hnízd.
Kniha obsahuje fotografie ptáků a jejich hnízd. Není vyčerpávajícím atlasem, ale postihuje vyobrazením většinu zajímavých hnízd s vejci. Text je zpracován systematicky. Obsahuje o každém ptačím druhu jeho popis, uvede prostředí, v němž žije, zpodobní hnízdo, představí snůšku, zmíní čas hnízdění a vystihne také péči o mláďata.
V textové části k osvědčeným poznatkům a údajům významných ornitologů přidáme také své postřehy a v řadě případů i data svých pozorování a nálezů na půdě jižních Čech.
Souhrnná práce fotografa a pozorovatele snad vytvoří harmonický celek, dokumentující zcela podrobně život jihočeské avifauny na přelomu století. 
Ukázka z knihy: 

Chocholouš obecný 
Galeria cristata

je poněkud větší než vrabec, velikostí i zjevem připomíná skřivana polního, má však na hlavě chocholku, která je zašpičatělá. Peří je skvrnitě hnědé, na hřbetě je chocholouš nahnědle šedý, vespod světlejší. Vnější pera na ocase jsou světlehnědě lemovaná. Létá pomaleji než skřivan a přistává klouzavým letem. Pobíhá po zemi malými krůčky.

Prostředí: Rumiště městských periferií, pískovny, krátce stříhané trávníky v sídlištích, sportovní hřiště s trávníky, cvičiště, letiště, náspy železničních tratí, staveniště, pustá úhorovitá pole.

Hnízdo: Na suchém písečném úhoru, při silničních obrubnících, v husté i řídké trávě, u hromady kompostu, v železničních náspech, mezi pražci kolejí, ve starém pařeništi, také však v brambořišti i v obilném poli. Založené je v jamce, vyhrabané a vytlačené samičkou. Jamka bývá 7 centimetrů hluboká a 13 centimetrů široká.

Stavební materiál: Stébla a stonky, listy a kořínky, ve výstelce bývají chlupy, pírka, mech, srst, provázek, zetlelý papír.

Vejce: 3 – 5 (6). Lesklá, na šedobílém podkladě jsou hustě žlutohnědě skvrnitá. Skořápečné skvrny jsou popelavě šedé. Průměrný rozměr: 22,7x16,8 mm

Délka sezení: 12 – 13 dní.

Čas hnízdění: IV – V, VI – VII (VIII). Dvakrát ročně.

Péče o snůšku a mláďata: Samička sedí sama. Při sezení si občas vylétne za doprovodu samečka za potravou. Krmí oba rodiče.

Z vlastního pozorování: 20.4. 1964 jsme našli chocholouší hnízdo na Sokolském stadioně v Českých Budějovicích, zajímavě uložené v trsu trávy, která se tu uchytila na jednom z četných schodů stupňovitých ochozů pro diváky.
26.4. 1975 jsme pozorovali stavějící samičku chocholouše. Držela v zobáčku provázek a mezi chodci se nějaký čas odhodlávala k přeletu na místo s vyhloubenou jamkou. Pak přistála na samém okraji chodníku, těsně vedle rušné tepny E14, a po chvíli zmizela v úzkém pruhu trávy vedle kamenného obrubníku. Hnízdo bylo uloženo u paty stojanu dopravní značky. Už ve vzdálenosti jednoho metru od něj svištěly pneumatiky autobusů a automobilů všeho druhu. Později, když ptáci krmili, pohybovali se také přímo na vozovce.
Když se blížila auta, rychlými krůčky, někdy i popolétnutím, zamířili k bílým pruhům, k oné nepřerušované čáře, vyznačující možný směr vozidlům před křižovatkou. Chodili po těch bílých čárách v nejrušnějším provozu zcela suverénně, jako kdyby věděli, že nepřerušovaná bílá čára je pro kola automobilů nedotknutelná a že jsou právě na těch bílých přímkách zcela bezpečni. Když pak bylo na silnici na okamžik volno, přeletovali k travnatému pruhu pod značkou a mizeli v trávě. Přizpůsobili se rušnému okolí hnízda a, ač je to neuvěřitelné, v dopravním ruchu si zvykli a vyvedli."
Panu Ludvíku Mühlsteinovi, jihočeské legendě, noblesnímu muži všestranných zájmů k jeho životnímu jubileu přejeme hodně sil, radosti a uskutečněných plánů. A budeme se těšit, že se jeho další kniha co nejdříve objeví na pultech všech dobrých knihkupectví.
(A já, milý Luďo, přidávám osobní poděkování za 36 let profesní podpory!) 

Foto © archiv autorky
Foto chocholouše obecného ©  http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id20598/

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 07. 2010.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.