Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (8)
Rubrika: Publicistika – Letem-světem
|
|
| Úterý 13. července Prší. V Lomu nakupujeme chléb a v tamějším informačním centru se napojujeme na internet, abychom se dozvěděli aktuální předpověď počasí. Klasika - proměnlivo. Nebude-li pršet, nezmoknem´, a když zmokneme, tak to možná někdy zase usušíme. Autem zajíždíme do městečka Vaga, kde je nádherný kostel. V Norsku je každý kostel nejkrásnější a unikátní, takže neuděláte chybu, když si prohlédnete všechny, které vám cestou „cvrnknou do nosu“.  Zajíždíme k další přírodní zajímavosti v romantickém prostředí údolí Sjodalen – Ridderspranget (Rytířský skok). K tomuto místu se váže legenda o mocném králi, který toužil po mladé krásné dívce. Ta však milovala jiného muže, rytíře, samozřejmě mladšího, i když chudšího. Rytíř založil na králově dvoře požár, využil nastalého zmatku a svou milou unesl. Král a jeho zbrojnoši prchající milence pronásledovali. Rytíř s dívkou v náručí přeskočil soutěsku vysoko nad divokou řekou. Tam se zastavil a všechny pronásledovatele, kteří se přes soutěsku vrhli za ním, shazoval do dravých proudů. Král nechtěl dopadnout stejně, tak pronásledování nechal a vrátil se domů. Vše dobře dopadlo, aspoň pro rytíře a jeho milou. Prohlížíme si úzkou soutěsku s bouřící ledovcovou řekou Sjoa, plnou ostrých i omletých kamenů. Síla vody je ohromující, hukot zní zlověstně. Chudáci pronásledovatelé, obdivuhodný statečný rytíř. Láska je mocná… Po cestě se proti proudu řeky dostáváme k mostu, kde vymleté balvany s kruhovými otvory a bíle zpěněné kaskády vody vytvářejí úžasné přírodní divadlo. Zdejší lesy oplývají zvláštní krásou světlých lišejníků. Připomínají nám mořské korály. Středa 14. července Dnešním výchozím místem pro túru je jezero Bygdin, vzdálené asi 50 km od kempu. Parkujeme u velkého dřevěného tee-pee, pěšky po silnici se dostáváme k hotelu na břehu jezera (Bygdin Høyfjellshotell) a stoupáme neznačenou stezkou na vrchol Synshornu (1475 m.n.m.). Po zvlněné hřebenovce pokračujeme na Heimre Fagerdalshøi a po jeho příkrém úbočí sestupujeme k jezeru Heimre Fagerdalstjernet. Přes bažiny a rozvodněné potůčky klesáme k Bygdinsheimu a vozovou cestou putujeme zpět kolem hotelu k výchozímu bodu. Zahlédneme i lumíka norského, běží před námi po cestičce, po chvilce mizí ve skulině mezi kameny. Podobá se křečkovi, jeho srst je bílo-černo-oranžová. Množství lumíků určuje a ovlivňuje množství dravců, potravinový řetězec je úzce propojen. Užíváme si krásné výhledy na jotunheimenské pohoří. Škoda, že Bygdin je zrovna napolo vypuštěný, jeho hladina je o 9 metrů nižší a my si jen můžeme představovat, jak je Bygdin krásný, když má plný vodní stav. Zato rackové si hlasitě pochvalují, že takhle mají lepší přístup k rybám. Hláška dne: Martin: „Víš, proč chodím rychle? Abych mohl déle odpočívat.“ Já: „A víš, proč chodím pomalu? Protože rychleji mi to nejde.“ Text: Jitka Dolejšová Foto: Jitka Dolejšová, Martin Dolejš Pokračování příště... |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 10. 2010.
