Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (46)
Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...
|
|
| Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (46) |
| Ani v letech osmdesátých mě múzy neopustily a tak mohu pokračovat v exhibování. Mezinárodní meteorologický den (1983) Milí zlatí od počasí, proč jsme se ti sešli asi? I když není dneska pátek, přesto máme velký svátek! Podle hesla zdravím vřele všechny pozorovatele, Z vnitrozemí, od hranic, vždyť bez vás jsme míň než nic! Drazí přátelé, vždyť jen díky vám, můžeme směle otevřít svůj krám. Každou hodinu podle budíka, hupky do budky, každý utíká. Hlasy z Praděda i z hory Lysé, běda přeběda, nedoplazí se! Z Churáňova zní hlas zas zhrzený, je to v richtiku, máš to potvrzený!  Meteorologická stanice na Lysé hoře v Beskydách Pracoviště fonie Meteorologická stanice na šumavském Churáňově → Prvních osm řádků bylo zpíváno na melodii jedné známé staropražské písně. A pak v této fázi mé „kulturní vložky“ následoval ostrý střih, neboť následující text byl složen na poměrně čerstvý hit švédské skupiny ABBA, čímž jsem samozřejmě porušil veškerá autorská práva. Vážení, s dovolením, prorockých slov pár, bez humoru byl by život jen suchopár! Povím vám nyní aspoň v krátku krásnou pohádku, S líčením, čeho dočkáme se v našem hrádku. Prý digigrafy čtyři, od České Lípy, nahradí práci celičké kreslírny naší. Prý do Komořan míří též čtyři pípy, neboť prý po pivu bude předpověď snazší! Ledvinám, cemrům naším uleví znova, vyhláška o pití piva – zcela nová! Díky ní brzy postavíme, to dobře víme, nový dům – dříve než se párkrát probudíme! Prý přesné předpovědi do všech Jé Zet Dé roznesou počítačem ušetřené síly. V Agru to dobře vědí, to se povede, my si pak za desátky postavíme vily! Ovzduší vyčistíme útvarem novým, však jak bude velký, to vám dnes nepovím. Ač zatím odměny jsou malé, dej smutku vale, Há eM Ú ručka pootevřená je stále! Je snad docela zřejmé, že přes tyto střípky z ústavních oslav se docela pěkně a snadno dá proniknout – dokonce přímo stylově – do atmosféry našeho meteorologického ústavu, a že bude dobré v tom pokračovat. Ale abych neodradil takovým „nákladem“ více méně neumělých veršů, prostřídám nyní řeč vázanou nevázanou prózou. Když mi mé „básnické střevo“ vypovědělo své služby, uchýlil jsem se totiž někdy právě k té próze. A zde je malý výsledek: |
| První snůšku poznatků o objevech Járy Cimrmana (dále jen JC) na poli meteorologie vynesl na světlo boží známý letecký meteorolog RNDr. Zdeněk Novák. Ten na příklad zjistil, že JC se před vypuknutím 1. světové války velmi spřátelil s později slavným zakladatelem tak zvané norské meteorologické školy - V. Bjerknesem. Dr. Novák uvádí, že samotný pojem synoptika, což je důležitý obor meteorologie, zavedl právě tento slavný Nor, a to na počest svého otce, který byl optik, a trochu neskromně vlastně i na počest sebe sama. JC se svému novému kolegovi pak svěřil s tím, že i on sám se také kdysi významně zaobíral meteorologií. JC koncem 19. století doslova prošmejdil střední Evropu křížem krážem a při získávání informací o projevech počasových prvků při jednotlivých povětrnostních situacích, se sám často dostával do situací nebezpečných. Při osobním vyzvídání u pamětníků a zejména pamětnic si totiž některé stařenky myslely, že jeho dotazy na počasí v kraji mají nějaký postranní úmysl, že jde o novou fintu při navazování známostí a často na mistra poštvaly své staříky a někdy i psy! Právě proto si JC vyvinul vlastní sérum proti vzteklině, které bylo desetkrát účinnější, než sérum Pasteurovo. Dalo se použít preventivně a vůbec to nebolelo, neboť se užívalo buď jako sladko-kyselá medicína, nebo – pro gurmány - jako čípek. Výsledkem více než roční práce bylo rozdělení střední Evropy podle projevů hlavních prvků počasí na jednotlivé mikroklimatické regiony. Norský profesor byl údajně z jeho výsledků doslova na větvi, neboť JC mu je popisoval v parku a oba učenci na jedné seděli. A není se co divit, Cimrmanem stanovené hranice klimatických regionů se totiž téměř na metry shodují s hranicemi, které uznává i současná klimatologie! V jednom z posledních dosud zcela nerozšifrovaných Cimrmanových deníků pak byl objeven podivný vzorec, který přímo vybízí k rozšifrování. Zdá se totiž, že Jára už brzy po 1. světové válce předpověděl nejen globální oteplení, ale zřejmě i objevil cestu, jak tomuto peklu, které připravuje matka příroda nevděčnému lidstvu – zabránit! To ale zdaleka není vše. V mistrově pozůstalosti jsme také objevili významné příspěvky k organizaci tehdy ještě neexistujícího meteorologického ústavu. Jasnozřivost tohoto našeho velikána dokumentuje fakt, že už v době Rakouska-Uherska předpokládal samostatný stát Čechů a Slováků a zmýlil se pouze v předpokladu, že Bratislava splyne s Vídní v největší evropské velkoměsto a stane se tak metropolí budoucí republiky. Ale zpět k mistrově koncepci budoucího ÚHMÚ – Ústředního hydromet-ústavu. Podle této koncepce mělo být zřízeno 14 samostatných podústavů – SHMPÚ v jednotlivých krajích, jejichž vedení by bylo přímo podřízeno ústřednímu řediteli – předsedovi vlády! Do čela těch jednotlivých podústavů navrhoval prosadit ředitelky! Ano – slyšíte dobře! Odůvodňoval to tím, že ženy jsou vždy nejlépe informovány doslova o všem, že mají vždycky pravdu a v neposlední řadě mohou významně působit svým sex-apealem na premiéra. I když jak víme, JC mnohé své úvahy bohužel nedovedl do konce, neboť byl jak známo průkopníkem nevyšlapaných slepých cestiček, v našem případě dovedl svou koncepci ÚHMÚ až do neočekávaných detailů. A tak navrhoval, aby každý podústav měl svůj vlastní platový řád, což logicky odůvodňoval tím, že každá oblast má svá specifika. Proto by měl být jinak placen prognostik, předpovídající sníh na horách, než jeho kolega, který hlídá sucho a tím i úrodu chmele na Žatecku. Jako důkaz vřelého vztahu JC k agrometeorologii slouží i faktura spolku Českých flašinetářů. Od něj totiž už s předstihem objednal 100 – slovy sto - flašinetů s lidovými písněmi Prší, prší, jen se leje a Kočka leze dírou. Tyto přístroje pak expedoval propagačně zdarma velkostatkářům! Důkazem o chamtivost některých z nich je poznámka v mistrově deníku ze dne 15. května 1914, z níž vyplývá, že se od obdarovaných nedočkal kýženého vděku. Jako protislužbu obdržel pouze láhev zvětralého plzeňského, údajně uvařeného z žateckého chmele Josefa Vochmelky, láhev burčáku od vinohradníka Horváta z Pezinoku a paraple od notorického alkoholika Petra Pípy, který při poslechu jedné z těch písní usoudil, že ho už nebude potřebovat. Co se týče hlavní pracovní náplně navrhovaného ústavu, spatřoval ji JC už tehdy ve výzkumu. Správně poukazoval na skutečnost, že výsledky práce takto zaměřeného ústavu se dostanou do praxe většinou až v době, kdy odpovědný pracovník nebude již mezi živými a tudíž bude velmi snadné svést vinu a eventuelní finanční postih, plynoucí z výsledků výzkumné práce, na nebožtíka! Nás ale zaujala zejména následující bomba – v blokovém schématu funkcí nacházíme pouze dva čtverečky, řazené vertikálně – ředitelka – výzkumník! Jako velký psycholog JC usoudil, že jedině takové dělení je zárukou klidného chodu všech ústavů. Je až s podivem, že tato geniální myšlenka nenašla dodnes své uplatnění! Jak jsme podotkli v úvodu, naše meteorologická pátrání v pozůstalosti JC jsou teprve v samém počátku, doslova v plenkách, jsou nejen nesmírně zajímavá, ale i nebezpečná. Každý nový objev nám totiž doslova bere dech, takže často musíme pracovat za pomoci kyslíkového přístroje, který nám laskavě zapůjčilo resuscitační oddělení Nemocnice na Františku. Moc se omlouvám, že lezu našim oficiálním cimrmanologům do zelí, ale bylo by prostě škoda, kdyby tyto výzkumy JC byly zapomenuty jen proto, že náš mistr je z pro nás neznámých důvodů zašifroval a čísla zaznamenal nejen ve vlastní trojkové soustavě, ale navíc zcela rafinovaně změnil k nepoznání i svůj rukopis! |
| ♦♦♦ Pokračování příště... Další díly najdete zde |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 12. 2010.
