Nedělní chvilky s poezií .... Marie Urbanová
Rubrika: Literatura – Poezie
| |
Marie Urbanová "Narodila jsem se v roce 1952 v Brně – Bystrci, kde doposud žiji. První pokusy o poezii byly již na základní škole, velice kostrbaté. Ruku mi, v té době, vedla (mimo jiných) má učitelka kreslení Ivana Kalábová – dnes Ivana Barazi, skvělá malířka. Psala jsem ještě chvíli na učilišti, kde jsem se zúčastnila soutěže Marušky Kudeříkové ve Strážnici. Když se narodily mé tři děti a já, s nimi, zůstala sama, nebyl čas, ani nálada na psaní. Ta prodleva trvala téměř dvacet let. Po úraze jsem získala invalidní důchod a s ním i čas na psaní básní. Děti opustily rodný dům, tak jsem se mohla věnovat tomuto koníčku naplno. V roce 2009 jsem soukromě vydala sbírku ‚Před úsvitem‘, v nákladu jen 60 kusů. Bylo to určeno jen pro rodinu a známé. V roce 2010 mi vyšla již sbírka autorizovaná, ilustrovaná, v nákladu 600 kusů, s názvem ‚Zlatá mříž‘. Publikuji na třech uměleckých serverech a chystám básně do sbírky třetí. To je, zatím, vše z mého života.“ | |
JARNÍ VLÁNÍ V povětří své roztoužené srdce chladím, jak suchý list rozdrolím sebe. Křídla mi pálí výheň z nebe, toužení zvolna zmírá hlady. V povětří se mému sídlu bortí stěna a vzdušný vír mi slepí oči. Bičíkem marně práská kočí, kopyta snu jsou ochromena. V povětří jsem nasávala tvoje vůně, šum perutí ke mně nedozněl. Chlad vstoupil do rozpálených těl, ústa mlčí, mé snění stůně. V závětří chci čekat nové roztoužení, na zemi stát a rosit květy. Kořenit cit, ať neuletí, a představám svým zpevnit stěny. NAPOSLEDY Smíš lákat mě do víru snění, točit mě v kole fantazie, stát při mně, v čase probuzení, až sluneční svit touhy skryje. Návod k lásce však k mání není. Můžeš vázat svůj pohled vřelý tisícem uzlů v kytce krásy. Jiné pouto mé oči chtěly, lákal mě soumrak rudovlasý, vánky, jež temnem osiřely. Pomněnkou smíš mi ještě mávat a poslat letmé políbení. K čaru noci si chystám návrat, jenom tam uložím své snění a tobě marše nechám zahrát. Měníš se, lásko, v oblak šedý, mé podkovy zvoní v kraji hvězd. Tam roztají věznící ledy, až dosáhnu Luně na pelest. Jen tam spatříš mě - naposledy. | BLUDNÝ KOŘEN Není světlo, není víra. Ztichnou hlasy v noci temné, neslyším ani těžký dech. S tíhou rosy tráva lehne, skrývá se vítr v pahýlech, vyčkává a sílu sbírá. Obzor můj se uzavírá, když světlo zamkne petlice. Kořen bludný v cestě stojí, já čekám na svit Měsíce, v noci je mou zlatou bójí. Září časem, kde strach tlačí, v půlnoc probudí se spáči, zachvěje se srdce v zvonech. Z pahýlů život ševelí, kořeny si, cesto, ponech, v jasu hvězd stíny shořely. K mému cíli stačí škvíra. |
ilustrace © Ľudovít Ševčík | |
TVŮJ DEN Považ si střípky dnů do kytic, odlesky růží, kobalt snění. Ochraňuj úsvit, co jde ti vstříc, není nad zlaté rozednění, jenž hledá cestu do zřítelnic. Naslouchej písni, když déšť šumí větvovím, v mollové tónině. Z vody se těší jarní chlumy, s jezírkem života na klíně. Jen naslouchej, pak porozumíš. Jak krásná můžeš míti rána, když v srdci si je vytvaruješ. Partie snu je rozehraná, úskalím, s pláčem, nepropluješ, v říši štěstí nejsi zvána. | SAMA II Jsi dítě vichrů a plískanic, mrazivých krust a vloček bílých i saténem rozevlátých kštic. Měl jsi vždy málo, teď nemáš nic, zůstal ti úsměv zarputilý. Vedls‘ mě vánicí, tvůj dech hřál, nořil ses větru do tajností. Vzpomínal jsi nekonečný bál, že tanec skončí ses nenadál, zas kraj ledu tvou duši hostí. Už neposbíráš v náruč květy, teď, lásko, umíráš, v jarní čas. Náš sen jsi vsadil do rulety, mrazy tě vzaly do obětí, nechal jsi city mé napospas. ZMATENÝ SVĚT V půlnoc mám ráno, v úsvitu tmění, proč jen je život naruby? Rampouchy planou, padají stěny, zítřek mě jistě zahubí. Polom mám v duši, pařezy kvetou, slzami dříví zalévám. Jsem váha muší, přežiji léto? Na bedrech těžký náklad mám. Nač tisknout ódy pro oči slepé, city si třísnit červánkem? Proud bystré vody v lopatkách klepe, než pramen její uzamknem. Mlýnice žití na věky mlčí, obrůstá temnem nových rán. Půlnoc se vznítí pod mákem vlčím, chlad vchází tiše, nepozván. |
| |
http://v-t-gottwald.webnode.cz | http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 04. 2011.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Helena Štáchová | |
Ivan Rössler | |
Stanislav Motl | |
Rudolf Křesťan | |
JUDr. Ivo Jahelka | |
Ondřej Suchý | |
Milan Lasica | |
Ivo Šmoldas |