Nedělní chvilky s poezií .... Drahomíra Holmannová
Rubrika: Literatura – Poezie
|
| |
| Drahomíra Holmannová  „Křtěná Labem a Orlicí, trvale spjatá se svým rodným městem. S psaním a kreslením jsem začala koketovat už jako malá, ne že bych nyní byla velká, ale tehdy jsem byla nejen malá, ale i prvnotřídově školně docházková. Od té doby mě tyto dvě ‚disciplíny‘ provázejí životem a doufám, že stále budou. Jsou odreagováním, zdrojem radosti, ale i terapeutickým prostředkem. Podařilo se mi vydat nějakou tu sbírečku a také jsem se protlačila do sborníků Posvícení, několikrát jsem si knižně zailustrovala a některé textíky dostaly i hudební kabátek, to když si je našel jeden šikový hudebník z Děčína, který zformoval skupinu Joywork. Nebudu již zdržovat a popřeju hezké počtení.“ | |
| Slepá ruce neuvěřitelně prázdné natahuju k pohřbenému světlu a žárovky samy praskají v dlaních mám střepy a iluzi světla oči zahalené v černém plédu hledají úlomky paprsků tančících teple ve vlasech jsou cítit, ale zůstanou nespatřené ruce neuvěřitelně prázdné natahuju ve směru odkud teplo zářivě svítí skrz černá skla slepeckých brýlí a pohřbívám iluzi světla nevidím Hřebenatky rozcuchané hřebenatky ostříhaly gurmáni moc jim sluší sestřih krátký jsou teď prostě k sežrání. | Srdeční obruče slýchám rolničky ztracených ovcí a křupání ledu na ledovcích i mávnutí křídel kolibříka jen neslyším, co mi právě říkáš zda ještě vůbec ke mně mluvíš oči rozostřené beznadějí ze rtů odečítat neumějí slýchám růst ospalou jarní trávu a šustění látky od rukávu i střemhlavé létání sokola jen neslyším, když za mnou zavoláš zda ještě vůbec na mě voláš otočená k minulému zády nevidím šeptat rty teď a tady slýchám hřmoty sopek před explozí a jak hádají se řečtí bozi i pukání srdečních obručí mám zalehlé uši, tak neručím za to, že ještě někdy uslyším i když vím že stále mluvíš |
|
Ilustrace © Drahomíra Holmannová Prahneš | |
| Hádavá při při přítel vyřkl slova která nelze opakovat i vepře pře překvapila jak „špinavě" si lidi spílaj Arytmická Jeho básním rytmus schází, slabiky tam jen tak hází. Je to tím, že polyká anti(a)rytmika. Top Top, Oli, bude zima. Topoly vidím dřímat. Plat Anny padne na to. Platany raděj zatop. | Chvíle k cíli až mě zahalí mořské korály červené a bílé snad se zpomalí úprk této chvíle v pouhé loudání plné nutkání a zas zrůžoví nám brýle až se vysráží vlaky v nádraží pomalé i rychlé vesmír předpaží a z hvězd budou krychle i nás promění v padlé zatmění horkou jehlou lehce spíchlé až mě zastaví jezdci bezhlaví červení a bílí suché záplavy přelijí tu chvíli hladce mazlivou srostlou s kopřivou co pod kůži střílí šípy vedoucí nás k cíli |
|
| |
| http://v-t-gottwald.webnode.cz | http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz | |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 05. 2011.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Stanislav Motl |
 |
Ivan Rössler |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Jan Krůta |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Ondřej Suchý |