Nedělní chvilky s poezií .... Milada Pourová

Rubrika: Literatura – Poezie

 
Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.

Milada Pourová

„Narodila jsem se rok po měnové reformě, což mělo za následek, že rodiče do mne investovali v počátku jen pětinu toho, co do mých tří starších bratrů. Snad proto jsem odmala řešila otázku, jaká je vlastně moje cena jako taková. S tím se nakonec potýkám dodnes.

V době kdy se kamarádky popelily na písku, já chodila do baletu… když kamarádky randily kolem řeky a sbíraly první sexuální zkušenosti, já seděla doma, poslouchala Čajkovského, četla Vojnu a mír a čmárala básničky… v čase, kdy kamarádky zakládaly rodiny, já hrála loutkové divadlo s bandou stejně potrhlých bláznů.

V současné době je mým největším 'nábojem' devítiměsíční vnuk Matěj, který je zatím – krom mých dvou dětí – to jediné, čím se mohu vážně chlubit. Všimněte si, že jsem použila slovo ‚zatím‘, protože věřím, že ještě něco dalšího přijde.“
Čekání

Čekal jsem na vás do půl páté.
Řekla jste „přijdu,
počkejte dole u dveří“
Člověk je prostě občas blázen,
co hezkým slovům uvěří…

Čekal jsem dlouho, v zimě, v mrazu.
Však vaše sliby,
mizely jako k ránu sen.
Čekal jsem na vás do půl páté.
Byl prosinec a Štědrý den…

Čekal jsem, čekal, Bůh je svědek.
Nechtěl jsem věřit,
tahle hra že je dohrána.
Čekal jsem na vás do půl páté.

Čekal bych na vás do rána…


Spravedlnost života

Život mě asi adoptoval
a nebyl na to připraven,
jak jinak chápat, že jsem první,
co musela jít z kola ven.

Byla to rána, padám z výšky,
pode mnou jenom hlušina,
jak rychle vzhůru, tak i dolů,
hezky to pouze začíná.

Zůstala jizva, která těžko
a bolestivě zarůstá,
říkám vám, pády máme různé,
nejhorší jsou ty na ústa…


Negativní

Já nemám ráda jitra smutná
a lítost, která hořce chutná
já nemám ráda ostré skály
žár ohně, který všechno spálí
a lidskou tupost nemám ráda
tu ze které se hlupák skládá

Já nemám ráda tenké ledy
zbytečné slovo „naposledy“
a fakt, že starý kůň se střílí
že nepřizná to, kdo se mýlí
je toho hodně oč tu běží

Škoda že na mně nezáleží…


ilustrace © Milada Pourová

Opuštěný

Sešel jsem z cesty na pěšinu
a ubírám se do temna.
Bez tebe chřadnu, lkám a hynu,
bylas má láska tajemná.

Byla jsi pro mne v noci svící,
kdo tohle jen už jednou řek?
Zbylo mi srdce zoufající
a žádná radost, žádný vděk.

Víš, nejsem z těch, co tiše pláčou
když pustí peníz do řeky.
Jak kluk jsem si tu hrával s káčou,
proč nejde hrát si navěky?




A co skutky?

Nemám sklízet co… a ani
nechci čekat do svítání…
černá tma a v oknech deka,
vyschla na prach moje řeka.

Není vody, není žití.
Co mi zbývá? Vztek a pití!

A tak hledám kopku z hlíny,
toužím vejít mezi stíny,
zavřít poklop, sepnout dlaně…

A co skutky? Kašlu na ně!

Před koncem

Zradil jsem všechno, co mám v sobě -
život je občas o zradě.
Nediv se, že je ve mně pusto
jak v opuštěné zahradě.

Poprava bude zítra ráno -
nepřijdeš, umřu potají.
Jen někde z dálky zazní tiše
Na krásném modrém Dunaji.

Zbývá mi ještě malá chvíle
než saň své děti nakojí.
Chvilička na poslední přání…
Ženu či tabák? Obojí…


Co kdyby

Já došla už, jsem na konci
vidím jen to, co slepec vidí
vlastním, co nikdo nezávidí
a sotva budu mít kdy víc…

Proto mě život neošidí -
dál už mi nelze sebrat nic.

Jak půlnoc sama přišla jsem,
když ještě hodně zbývá ke dni
čekat tu, čekat na poslední
tak, jak se čeká na chyby.

I když se asi nerozední –
co kdyby přece, co kdyby….


Budoucnost

Ukaž mi čáru na dlani,
řekni mi, kolik svítání
budu mít tebe…
a nelži, lež je berlička
vyprávěj - zmírám celičká
a duše?

Zebe...

 
DO(o)UŠKA Nadhled, vtip a sebeironie, závažná témata pojednaná bez zatěžkání, radost ze života a radost z tvorby... A k tomu chytrá práce s tempem i s rytmem a schopnost pointování! – Myslím, že je vcelku jasné, proč se mně tahle poezie líbí a proč jsem si pro jubilejní dvacáté pokračování Nedělních chvilek s poezií vybral právě verše Milady Pourové. A doufám, že nejsem sám, komu takovou radost přinesou. pterodaktyl

http://v-t-gottwald.webnode.cz  |  http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz  

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 05. 2011.