Nedělní chvilky s poezií .... Pavel Očenášek
Rubrika: Literatura – Poezie
| |
Pavel Očenášek Milovník minimalismu a disonantních pnutí. Rád se prohání peřejemi arytmických proudů, ale nezalekne se ani rýmů. Dosti často buší hlavou o zeď, načež se zklidní a píše verše. Nebo snad román? Celý jeho život je jedna velká závislost. Na kávě á la hospodský turek, hudbě, kyslíku a v neposlední řadě taky na infantilních stínohrách a vůni čerstvě naštěpkovaného roští. Velmi se těší na setkání s Jaroslavem Haškem. Ale to snad až za dlouho. | |
V křeči silvestrastní Když měsíc ubývá jen se nám vysmívá že vůbec necouvá jen rád si mizívá Litry a litry nepitých chlebových vín tak nalejte mi do dvojky palčivý splín pak do koní zhruble starý práskne kočí nejedem nikam jen další den tak slavně končí | Syrovost loučí se před rozbřeskem A tak lidé už do mě nevrážejí v neustálém světa shromáždění Spatřil vystrašený v prostorách aukční síně Když tu na hromadě kosti mé a taky tkáně Když tu kolem křižovatky Godot |
Ilustrace © Hana Hlušičková | |
Znamení viny Na rozcestí potkal jsem Kainova syna pak stáli jsme spolu u prkenných ohrad kde důlky do hlíny vyplakala vina kuličky v tu chvíli s ním chtělo se mi hrát Abych rozveselil potomka vraha namaloval jsem mu dívky ze sna sten a hlasitě zpíval: neboj, není nahá když zdráhal se pohledět skrz pichlavý kmen Kvil přiklusal, On, život přestal hořet a nezbyl z něho víc než prach v tu chvíli odkrylo se světa hoře a já u prkenné ohrady vyšlapal svůj práh Elegie stopařova Tuberkulózní slavnost pod peřinou zebe když ležím vedle sebe a se mnou vylhaný svět na papíře Myslíš, že se ještě někdy vrátí to živé zvíře? | Prší snad? Prší hřebíky a soumrak hvízdá vychrchlané requiescat in pace Prší hřebíky a děti brečí do sněhu červené obrázky Hubený V kupé rychlíku poraženému dva cizí lidé pověděli: Na shledanou! Plakal na perónu Ústí při naději že lidi ještě nejsou jenom těla že nejsou jenom kusy srostlého masa |
| |
http://v-t-gottwald.webnode.cz | http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 05. 2011.