Platí se lecčím. Za zboží penězi, za hloupost slzami, za těžkou práci potem. V dějinách lidské civilizace najdeme řadu věcí, jejichž ekvivalent byl vyjádřen hodnotou zboží. Zlato, stříbro, drahé kamení, papír v podobě bankovky, mušle a třeba i šátečky….

Zajímavé je, že v Evropě se s platbou šátečky setkáváme právě u nás v Čechách. Nevím, zda k nám šátečky přišly z Číny, ale jsem si tím téměř jist. Tvařme se na chvíli seriózně, a řekněme si pár slov o tom, kdo byl kdysi tak hodný, a před víc jak tisíci a téměř sto lety nám zanechal informaci, v čem jsme byli rychlejší, než naši sousedi za zemskou hranicí.

Někdy počátkem druhé půlky 19. století ruský vědec a badatel, akademik E. Kunik odevzdal do tisku dílo Zprávy Araba AL-Bekriho o Slovanech a sousedech jejich. Z ní mi dovolte citovat vzpomínky na Prahu z doby Boleslava II. , tedy z 10. století. Al-Bekri tu mezi jinými publikuje osobní vzpomínky židovského diplomata Ibrahíma Ben Jakuba, kterého Kalif poslal roku 973 jako vyslance ke dvoru císaře Otty I. do Quedlinburgu. Ten pak zapsal, že:

„Město Frága vystavěno jest z kamene a vápna. Jestiť všech měst obchodem nejbohatší, země jeho nejlepší jest zemí severních a největší má hojnost potrav. Pšenice se u nich prodává za knšár (minci arabskou) tolik, co muž jeden potřebuje na měsíc; ječmene se za knšár prodává, co pro jednoho koně stačí na 40 dní; a 10 kuřat se u nich prodává za knšár. A v zemi Boj´ma (v Čechách) dělají lehké malé šátečky z velmi jemné síťovité tkaniny, která sic k ničemu se nehodí. Cena šátečkův těch u nich pořád je stejná; 10 šátečkův za knšár. Jimi obchody vedou a vespolek spolu vyjednávají. Mnoho jich mají, celé nádoby jimi naplněné, a šátečky ty u nich znamením jsou bohatstva a předmětem nejcennějším. Za šátečky vyměňují proso, mouku, koně, zlato, stříbro a všecky věci.“

„Ejhle tu máme náhradu za kovovou minci v Čechách před devíti sty lety! Zdali to byla zvláštnost jen Čech samých, anebo užívalo-li se šátečků ze závojové látky i v jiných zemích evropejských, ještě zůstává nerozhodnuto; zatím dosti na tom mějme, že arabský vyslanec o nich vypravuje jakožto o věci neobyčejné, kterou nalezl jen v Praze,“ dodává Kunik.

Nedejme se zmásti jednoduchostí nabízeného řešení eurokrize současné Evropy a nedělejme si iluze, že to, co bylo dobré před 1 100 lety, bude fungovat dnes. Škoda, byla by to bomba, kdyby se nějaká firma, a nemusí to být zrovna Jablonecká mincovna, pustila do výroby oněch všeobjímajících šátečků, byť jako suvenýrů, nebo místního platidla v kulturních institucích, muzeích, hradech a zámcích na území Česka – Euroregionů. Suvenýr opírající se o historický dokument by se mohl stát velmi vhodnou upomínkou, třeba pro ty tisíce turistů křižujících naši zemi i těch, kteří zavítají k nám, do Libereckého kraje. Stačí oslovit nějakou tu malou textilní manufakturu na severu Čech a vytvořit společný suvenýr Trojmezí. Jistě bychom ho zvládli i v originálním balení.