Egon Wiener: Pivo a nejen o pivu

Rubrika: Literatura – Zamyšlení

Dolní kasárna liberecké posádky jsem poznal v době Šestidenní války na Středním východě. Válka mezi Izraelem a jeho sousedy trvala opravdu šest dní od 5. do 10. 6. 1967. Byl jsem převelen z posádky Milovice do Liberce a nad vchodem do dolních kasáren mě vítal voják ve strážní věži, střežící mír a bezpečnost našeho kraje. Vizuální hlídka odtud hlídala dobré čisté nebe. Co kdyby Izraelská letadla Mirage v tom fofru, jak rozháněla Migy, doletěla až nad Liberec. Nedoletěla, ale i tak naši důstojníci oslavovali.

Byl jsem zařazen k velitelské rotě jako její účetní. Na vojáka základní služby to ušlo. Měl jsem na štábu svoje uši, a hned jsem věděl, co se kde šustlo. Válku naši arabští spojenci projeli a tolik opuštěných bot Sinajská poušť od té doby neviděla. Klukům arabským se běželo zpátky k Suezu rychleji bez bot než v námi darovaných kanadách. Mimochodem, syrští vojáci spěchali po prohrané válce domů na korbách našich V3S. Tolik opuštěných aut s klíčky v zapalování Golanské výšiny a město Kunejtra nikdy neviděli, protože nakonec Syřané až do Damašku utíkali pěšky.

Slavit se ale muselo, kdyby na krém na boty nebylo. Vozidlo V3S liberecké posádky odjelo do Vratislavického pivovaru s objednávkou na pivo do důstojnické jídelny. Vojáci ve Vratislavicích nafasovali důstojnické pivo a pivo pro mužstvo. To sice bylo zadarmo, ale jen do prázdných bandasek od tekutého mýdla. Ale znáte to, my se neumíme radovat, pokud si aspoň ždibítek nezávidíme. A tak, jak to už od Bílé hory chodí, vždy se najdou závistivci. Bažanti prý pivo nedostanou, pít budou mazáci. To už důstojníci, ožralí jako carští poradci, se mezi sebou u stolů hubičkovali. Mazáci si odnesli svoje pivo v bandasce od tekutého mýdla na půdu v naději, že si rovněž zazpívají a ožerou se stejně jako důstojníci.

Svět je spravedlivý. Bažanti, zpraveni o pivu zdarma jen pro mazáky, zas tak moc tu konev od tekutého mýdla nevymyli. Nechali ho tam dobrou třetinu. Tekuté mýdlo s pivem po otevření konve na půdě dolních kasáren v Liberci vypěnilo v reakci, které dosud chemické vojsko ČLA nečelilo. Pěna s desítkou se přetransformovala do pěny hasicí, která překonala fyzikální zákony a po vzoru pohádky Hrnečku, vař! pěnila, tekla, kypěla a stékala. Zprvu jen půdou, pak po schodech do prostoru mezi budovy kasárenských bloků, kde jsme řvávali: ,,Ano, soudruhu veliteli!“.

Hustý tok pěny z tekutého mýdla a Vratislavického piva zamířil do prostor výstaviště LVT, kde se mu srdnatě postavil do cesty Liberecký profesionální hasičský sbor a podal výkon hodný lidové armády.

Padlo několik kázeňských trestů. Darované pivo sponzoři z pivovaru rozšířili nabídkou ochutnávky piva i pro bažanty. Důstojníci si k pivu vynutili a zabili vykrmené prasátko, Arabové si mazali krémem spálená chodidla a Izraelci, ti se potichu modlili, aby si to Arabové s příštím konfliktem raději rozmysleli. Osud tisíců párů opuštěných bot mi zůstal utajen.

Foto: urbanbeerhunt.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 12. 2012.