Literatura – Inspirace

Pavel Vrána: O kráse a jednoduchosti

Dnešní den byl moc hezký. Na odpolední procházce, jedné z těch, kterými si tady utužujeme zdraví a snažíme si udržet i smysl pro krásu, jsme se ženou zašli na kus řeči ke staré paní, která už hezkých pár desetiletí obývá neokázalé, ale dokonale funkční a krásné, staré stavení, usazené těsně pod vrcholem kopce. Znovu, jako už mnohokrát, nás ta její malebná chaloupka okouzlila. Taková stavení, v takových zákoutích, už dnes vidět téměř není možno. To místo prostě člověka pohladí po duši. Vstoupíte-li na ten dvorek, jediná věc, která vám v té chvíli přijde na mysl je poznání, že skutečná krása je opravdu v jednoduchosti.

Jarmila Moosová: Barevná školička

Milé děti, člověk, když se moc snaží, toho dokáže opravdu hodně. Ale někdy také přijdou chvíle, kdy se bez pomoci ostatních neobejde. A právě připravit pro vás hezkou a zajímavou knížku bez takové spolupráce ani není možné. Proto vám zde chci představit svoje vzácné pomocníky a zároveň jim nesmírně poděkovat za sebe, ale také za vás za všechny ...

Jitka Dolejšová: Trafika

Rozespalé ráno se probudilo došediva. Auto vyplivne svázané barevné balíky a chodník se prohne tíhou. Spoutaná písmena se bázlivě krčí, retušované fotky spoře oděných modelek se zimomřivě choulí do sebe. Černobílí politikové vypadají mírumilovně a filmové hvězdy obyčejně lidsky. Veselé obrázkové postavičky zvědavě vykukují zpod snímků nablýskaných závodních aut.

Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od G. Apollinaira

Pravda umožňuje pronikat do neznáma. Překvapení, to, co je nečekané, je jedna z hlavních vzpruh poezie dneška. Hodiny jedna za druhou zvány jak pohřební průvod jdou. Člověk žasne, co lidé nadělají, jen aby nemuseli pracovat. Básník je ten, kdo objevuje nové radosti, i když je obtížné je snášet. Bez básníků a bez umělců by se lidstvo jednotvárností přírody brzo unudilo.

Miloslav Sígl: Slohová cvičení z mých školních let

Co všechno se změnilo za těch uplynulých 70 let, kdy jsem do svých slohových sešitů psal svá první pozorování přírody a událostí kolem nás na vesnici, kde jsem vyrůstal!? Ze zachráněných trosek dokumentů po zátopách a nucené demolici mého rodného domku v srpnu 2002, jsem náhle v jedné „banánové krabici“ objevil rukou psaná vyprávění či líčení 13 – 14letého školáka z nezáviděníhodných let 1939-40.

Pavel Kopáček: Docela malá psí pohádka

Tak si děti hezky sednětě,povím vám mou malou psí pohádku. Jmenuji se Betinka a to, že mi rozumíte, to způsobil můj páníček, který rozumí naší psí řeči a napsal to pro vás po vašem, po lidsku. Jsem docela klidná a hodná fenka, nejraději se stočím do klubíčka na svém oblíbeném křesle a spím. Ale běda, jestli u našich dveří zazvoní listonoška nebo cizí člověk!

Milena Horáčková: Čarodějné kouzlení - Chudobka / Sedmikráska obecná

Moje láska - sedmikráska / od jara až do zámrazu / všechno přečká bez úrazu / na rozličných místech roste / klidně o pomoc ji proste / každý koho zmohl kašel / u chudobky pomoc našel / v sirupu anebo v čaji / její síly spočívají / a dokonce bez dřiny / zlikviduje modřiny / vředy vyrážky i zánět - / arniku nemusíš shánět…

Kdybych se měl jen o chlup líp, byl bych už dvojče

S Karlem jsem pracoval v jedné stavební firmě. Karel je ten typ člověka, kterého rádi potkáváme. Má stále dobrou náladu a vždy umí říci něco pozitivního.Vždy uměl lidi motivovat. Když měl některý z kolegů špatný den, Karel mu vždy uměl ukázat kladnou stránku celé věci, změnit jeho postoj, pohled na danou situaci. Slovem - dodal každému energii a chuť řešit a poprat se s problémem.

Miroslav Horníček: HOVORY H /1968-1969/

Myslíte, že má význam bojovat proti blbcům, nebo je lépe v tomto směru rezignovat? *** Dovolte, abych ocitoval Jana Wericha: Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou: ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.

Antoine de Saint - Exupéry: Modlitba

Neprosím o zázrak, Pane, nýbrž o sílu pro všední den./ Nauč mne umění malých kroků./ Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit čas./ Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé./

Václav Markvart: Jak se podařilo přivést moje mladé potomky ke čtení knih

Už dlouho mne mrzelo, že moje děti a zejména vnoučata (už to nejsou malé děti), nemají zájem číst knihy. Ovládají sice bravurně mobily a notebooky, ale vzít do ruky knihu a začíst se do ní, to ne. Výsledkem je pak to, že jejich „esemesky“ vypadají tak, jak vypadají. Ubohá čeština s ubohou slovní zásobou, o gramatice a diakritice ani nemluvě. Protože nečtou, jsou také ochuzeni i o tvůrčí fantazii. Řekl jsem si proto, že to tak nemohu nechat.

Blanka Hrdinová: Moudrost z chrámu sv.Pavla

Kráčej v poklidu středem hluku a spěchu. Pamatuj na to, jaký klid může být v tichu. | Pokud možno bez vzdávání buď zadobře se všemi lidmi. Mluv pravdu klidně, pozvolna a zřetelně, poslouchej ostatní, dokonce i tupce a ignoranty, i ti mají svůj příběh. | Vyhýbej se hlučným a agresivním osobám, jsou utrpením ducha.

Karel Mašita: Duhová noc

Stojím na břehu širokého toku řeky Labe. Sám. Je hluboká noc, možná daleko po půlnoci. Nad řekou se vznáší těžce mléčný opar a v něm na druhém břehu jakoby vyrůstají strmé stráně lesnatého pohoří. Z levé i z pravé strany jsem obklopen temnou zelení jakéhosi nevelkého a nejspíš úpravného parku. Aspoň mám pocit, že je to park - přesně to nevím.

Jitka Dolejšová: Čarování i čárování s pastelkou

Jsem dřevěná pastelka. Jmenuji se Modrá. My pastelky máme vlastně jenom jedno jméno. Než vám představím svoje kamarádky, které se mnou bydlí v papírové krabičce velikosti 1 + 0 (bez příslušenství), musím se zmínit o svém předešlém životě. Byla jsem součástí stromu. Kolem mne si to hučela míza a rozdávala energii od kořenů až k těm docela malinkým větvičkám.