Literatura – Inspirace
Vladislav Neužil: Tichá vzpoura
S vedoucími, které většina z nás nazývá šéfem, byly vždycky nějaké potíže. Šéf je tu proto a od toho, aby ho jeho podřízení podrobovali kritice. V některých případech s tím lze jistě souhlasit, ale já jsem měl občas to štěstí, že jsem mnoho výhrad k některým šéfům nemusel mít. Možná, že si ten vztah vytváří a buduje každý sám. Možná, že nejvíc záleží už na prvním kontaktu
Dana Puchnarová: Síť života „Geomantie a proměna“
Přesně sedm let poté, co jsme si uvědomili proces proměny Země, se odehrály tři katastrofy, jimiž byly současně otřeseny Země, příroda a lidstvo. Na plážích Nového Zélandu spáchaly sebevraždu velryby, Texas byl pokryt silnou sněhovou pokrývkou a pobřeží Indického oceánu byla zpustošena tsunami.
Vlastimil Marek: Jiné myšlení
Nejen duchovní mistři všech dob (ti jaksi nepřímo), ale dnes i přímo a otevřeně jsme vyzývání ke změně myšlení. Naposledy a důrazně o to požádalo shromáždění laureátů Nobelových cen v prosince 2001: „Abychom přežili ve stále rychleji se měnícím světě, musíme se naučit myslet jinak, nově.“ Co je to to jiné, nové myšlení?
Vlastimil Marek: Laskavost se vyplácí
Pokud pravidelně (např. o úplňku, nebo o slunovratu meditujete, zkuste meditovat na vizi „laskavých lidí v laskavém světě“. Co můžeme každý z nás udělat pro lepší svět hned teď a tady? Nemusíme zkoušet přesunout hory, změnit lidi a svět. Stačí, když začneme být laskaví. K sobě, svému tělu a životu, ke svým bližním, ke kolegům, přátelům a hlavně nepřátelům, k přírodě, vesmíru. Není cesta k laskavosti, laskavost je Cesta. Cesta k Lásce.
Jitka Dolejšová: J.M.Simmel - Všechno přiznávám, všechno…
Zlo, které dnes ovládá svět, se jmenuje nedůvěra. Nedůvěra rozhlodává naše vztahy, podrývá náš životní pocit, brzdí a omezuje naši aktivitu. Vidíte to ve velkém i v malém. U dětí i u mocných na této planetě. Copak jeden druhému důvěřuje? Může ještě jeden druhému důvěřovat? Ne! Všude panuje nedůvěra. Bylo by potřeba napsat o tom knihu. „Nedůvěra“. To by mohl být titul. Velmoci nedokážou, aby si důvěřovaly.
Milena Horáčková: Z čarodějné zahrádky - Drchnička rolní
Drchnička rozkvetla / potom se zalekla / že si to popletla / teď přijde do pekla… / Moc o ní říct nedovedu / prý má také trochu jedu / a dnes už se neužívá / značné nebezpečí skrývá / snad za časů babiček / vařil se z ní čajíček… / kdo si na to vzpomene? / (vaříval se z kořene) / píšou staré prameny / že léčila kameny / žlučové i ledvinové....
Jitka Molavcová: Moje postel
Postel a sen. To patří k sobě. A bylo jich. Co já ve snu už všechno prožila. S kým vším se setkala. Ale snové setkání s Oldřichem Novým bylo nejkrásnější. Postel – katafalk smyslnosti. Postel – andělský kůr nevinnosti. A mezi tím já. Plačící. Smějící se. Čekající. Poste restante. Post skriptum. Pod peřinou, nad peřinou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Sne prodli!
Pavel Vrána: O kráse a jednoduchosti
Dnešní den byl moc hezký. Na odpolední procházce, jedné z těch, kterými si tady utužujeme zdraví a snažíme si udržet i smysl pro krásu, jsme se ženou zašli na kus řeči ke staré paní, která už hezkých pár desetiletí obývá neokázalé, ale dokonale funkční a krásné, staré stavení, usazené těsně pod vrcholem kopce. Znovu, jako už mnohokrát, nás ta její malebná chaloupka okouzlila. Taková stavení, v takových zákoutích, už dnes vidět téměř není možno. To místo prostě člověka pohladí po duši. Vstoupíte-li na ten dvorek, jediná věc, která vám v té chvíli přijde na mysl je poznání, že skutečná krása je opravdu v jednoduchosti.
Jitka Dolejšová: Trafika
Rozespalé ráno se probudilo došediva. Auto vyplivne svázané barevné balíky a chodník se prohne tíhou. Spoutaná písmena se bázlivě krčí, retušované fotky spoře oděných modelek se zimomřivě choulí do sebe. Černobílí politikové vypadají mírumilovně a filmové hvězdy obyčejně lidsky. Veselé obrázkové postavičky zvědavě vykukují zpod snímků nablýskaných závodních aut.
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od G. Apollinaira
Pravda umožňuje pronikat do neznáma. Překvapení, to, co je nečekané, je jedna z hlavních vzpruh poezie dneška. Hodiny jedna za druhou zvány jak pohřební průvod jdou. Člověk žasne, co lidé nadělají, jen aby nemuseli pracovat. Básník je ten, kdo objevuje nové radosti, i když je obtížné je snášet. Bez básníků a bez umělců by se lidstvo jednotvárností přírody brzo unudilo.
Pavel Kopáček: Docela malá psí pohádka
Tak si děti hezky sednětě,povím vám mou malou psí pohádku. Jmenuji se Betinka a to, že mi rozumíte, to způsobil můj páníček, který rozumí naší psí řeči a napsal to pro vás po vašem, po lidsku. Jsem docela klidná a hodná fenka, nejraději se stočím do klubíčka na svém oblíbeném křesle a spím. Ale běda, jestli u našich dveří zazvoní listonoška nebo cizí člověk!
Miroslav Horníček: HOVORY H /1968-1969/
Myslíte, že má význam bojovat proti blbcům, nebo je lépe v tomto směru rezignovat? *** Dovolte, abych ocitoval Jana Wericha: Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou: ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.
Antoine de Saint - Exupéry: Modlitba
Neprosím o zázrak, Pane, nýbrž o sílu pro všední den./ Nauč mne umění malých kroků./ Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit čas./ Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé./
Blanka Hrdinová: Moudrost z chrámu sv.Pavla
Kráčej v poklidu středem hluku a spěchu. Pamatuj na to, jaký klid může být v tichu. | Pokud možno bez vzdávání buď zadobře se všemi lidmi. Mluv pravdu klidně, pozvolna a zřetelně, poslouchej ostatní, dokonce i tupce a ignoranty, i ti mají svůj příběh. | Vyhýbej se hlučným a agresivním osobám, jsou utrpením ducha.