Literatura – Inspirace

Karel Mašita: Duhová noc

Stojím na břehu širokého toku řeky Labe. Sám. Je hluboká noc, možná daleko po půlnoci. Nad řekou se vznáší těžce mléčný opar a v něm na druhém břehu jakoby vyrůstají strmé stráně lesnatého pohoří. Z levé i z pravé strany jsem obklopen temnou zelení jakéhosi nevelkého a nejspíš úpravného parku. Aspoň mám pocit, že je to park - přesně to nevím.

Jitka Dolejšová: Čarování i čárování s pastelkou

Jsem dřevěná pastelka. Jmenuji se Modrá. My pastelky máme vlastně jenom jedno jméno. Než vám představím svoje kamarádky, které se mnou bydlí v papírové krabičce velikosti 1 + 0 (bez příslušenství), musím se zmínit o svém předešlém životě. Byla jsem součástí stromu. Kolem mne si to hučela míza a rozdávala energii od kořenů až k těm docela malinkým větvičkám.

Jarmila Pospíšilová: Průvodce konvertitou

"Jsem konvertita, typický hledavec. Ale taky bývalý velký odpůrce a kritik církve katolické. Všechno jenom to ne! Snůška kostelových bab nebo podpůrný spolek KDU ČSL - to jsem opravdu nemusela. Kdyby to tak bylo, nebyla bych tam, na to jsem moc divoká. Toto téma je pro mě velice intimní a nezaslouží odbýt nějakou patetickou frází - nechme si to na jindy."

Elena Paclová: Co na to říkáte, pane Hitchcocku?

Na Boží hod vánoční si většina lidí užívá rodinné pohody v teple domova. Oni však neodolali, krásné zimní počasí je vyhnalo ven. Byť trochu pozdě, vyšli si ještě na procházku do golfového lesoparku, který je častým místem jejich návštěv. Ještě je světlo, ale brzy už se začne stmívat. V zimě od golfistů žádné nebezpečí nehrozí, jsou zde sami.

Jan Jurek: Poprvé u ní doma

Večer přišli další. Janina sestra, její švagr, teta a strýc. Najednou jich na něj bylo až příliš. Prohlíželi si ho jako výstavní exemplář. Nelíbilo se mu to, ale se setměním se už cítil líp. Měl v sobě několik rumů (ten do té doby vyjma grogu nikdy nepil) a k tomu přídavkem dalších pár piv. Nálada povznášející. Dobře se bavil a po půlnoci si ho Jana odvedla k sobě domů.

Milena Horáčková: Z čarodějné zahrádky - LOPUCH

Teď babským radám dopřej sluchu / a podívej se po lopuchu / hned ráno - když se rozední / pořádně si ho prohlédni pohledům svým dopřej času / uvědom si jeho krásu / drobné háčky barvu jasnou / při pohledu lidé žasnou / a kohopak teď udiví / že lopuch je i léčivý...

Jitka Dolejšová: Aby odpad neodpad

Naše rodina by si v tom případě zasloužila „Řád splácnuté flašky“. Lahve, které už fakticky chceme vyhodit, sešlapujeme. Kelímky vyhazujeme dokonce umyté. Na chatě kelímky využíváme na sazeničky a z lahví jsou vytvářeny různé ptákoviny, jako lapače na vosy, odpuzovače krtka, odháněče ptactva od jahod, větrníky a UNC (= univerzální nádoby na cokoliv).

Pavel Loužecký: Až ti skončí věk dětské nevinnosti (1) Povaha a vlastnosti

Všechno, co je geneticky zakódováno a ukryto ve tvé osobnosti, se stejně dříve nebo později projeví. Nesnaž se tedy jakkoli potlačovat svoji přirozenost, buď vždycky svá, originální, svébytná a nikdy se nepokoušej být někým jiným. Jednou z tvých zděděných povahových vlastností by měla být TOLERANCE.

Blanka Kubešová: Štědrý den

Rozednívá se. Co dělají v mojí posteli ty hole? Dejte je pryč! Zadýchala jsem se, ale hlásek ze mne nevyšel. Zkusila jsem to znovu, zase nic. Nadzvedla jsem se v loktech, stálo to spoustu sil a nepodařilo se mi to tak, jak jsem si představovala, jen jsem trochu odstrčila ty dvě hole. Odpověděly mi chladem a nepřátelsvím. Jak mohou být dřevěné hole tak těžké?

Pavel Loužecký: Poslouchej svého anděla

Když jsem se vrátil se svojí osmiletou dcerou Kristýnkou z nedělní procházky, ještě mě ani nenapadlo, že pocítím touhu napsat tento článek a zachytit v něm, o čem jsme se spolu bavili. To mě přepadlo až pozdě večer, kdy mi konečně došly souvislosti. Naším diskusním tématem byly drogy. Dnešní děti jsou – díky „kabelovým pseudopohádkám“, tj. čemusi, co se vysílá v kabelové televizi pro malé diváky a co nelze ani náhodou nazvat pohádkami – již v ranném věku informovány natolik, že by se od nich mohl mnohý, drogami nepoznamenaný člověk, učit.

Petra Haasová: Nákupy, nákupy

„Já nevím, co vy ženské na tom neustálém nakupování vidíte,“ zahájil jednoho dne konverzaci v kanceláři kolega. „To my, chlapi, vždycky víme, pro co jdeme. Prostě – potřebuju chleba a máslo, zamířím si to v supermarketu ke dvěma regálům a za pět minut jsem zase na čerstvém vzduchu.“ Pozorovala jsem ho, jak vybaluje svačinu z domu a spokojeně žvýká, a pomalu mě popadal vztek.

Pavel Loužecký: Už se zase kochám …

„Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore…!?“ Tahle známá věta z ještě známějšího filmu se pro mě stává den za dnem stále více přitažlivější a návodnou. Jak tak s postupujícími roky lehce ztrácím svoji workoholickou jiskru a s hrůzou připočítávám křížky na svém kontě, uvědomuji si každý den, jak je ten mrcha život vlastně nespravedlivý. Než člověk získá nějakou praxi a základní zkušenosti, uběhne dvacet let ... ani nemrkne.

Jana Stuchlíková: Úplně obyčejný les

Stromy, keře, kytky, tráva i opomíjené houští ožívají. Míza, probuzená teplem a stoupající v žilách stromů, nese život. Šťavnaté a svěže zelené lístky se derou ze zanikajících pupenů, jimiž jsou všechny stromy a keře doslova obsypány. Zbrusu nové jehličí vyráží, společnost smrků, modřínů, jedlí a borovic se odívá do nového kabátu a vůně nových, mladých výhonků prostupuje celým lesem.

Pavel Loužecký: Až ti skončí věk dětské nevinnosti (5) Životní filozofie

Životní filozofie je velmi důležitá věc, o které je záhodno neustále přemýšlet. Ona se totiž vyvíjí spolu s tebou, ale ty bys jí měla aktivně určovat cestu. Mnoho lidí žije, aniž by tušili, že nějakou životní filozofii mají či potřebují, nepřemýšlejí o kvalitě svého života, o jeho smyslu a poslání, nehledají nové cesty k jeho poznání, nesnaží se ho zlepšit ani naplnit. Oni jen PŘEŽÍVAJÍ. Pasivně čekají na to, že další den, týden, měsíc, rok jim sám přinese nějakou změnu, čekají prostě na zázrak.