Literatura – Inspirace
Milena Horáčková: Z čarodějné zahrádky - Drchnička rolní
Drchnička rozkvetla / potom se zalekla / že si to popletla / teď přijde do pekla… / Moc o ní říct nedovedu / prý má také trochu jedu / a dnes už se neužívá / značné nebezpečí skrývá / snad za časů babiček / vařil se z ní čajíček… / kdo si na to vzpomene? / (vaříval se z kořene) / píšou staré prameny / že léčila kameny / žlučové i ledvinové....
Jitka Dolejšová: Trafika
Rozespalé ráno se probudilo došediva. Auto vyplivne svázané barevné balíky a chodník se prohne tíhou. Spoutaná písmena se bázlivě krčí, retušované fotky spoře oděných modelek se zimomřivě choulí do sebe. Černobílí politikové vypadají mírumilovně a filmové hvězdy obyčejně lidsky. Veselé obrázkové postavičky zvědavě vykukují zpod snímků nablýskaných závodních aut.
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od G. Apollinaira
Pravda umožňuje pronikat do neznáma. Překvapení, to, co je nečekané, je jedna z hlavních vzpruh poezie dneška. Hodiny jedna za druhou zvány jak pohřební průvod jdou. Člověk žasne, co lidé nadělají, jen aby nemuseli pracovat. Básník je ten, kdo objevuje nové radosti, i když je obtížné je snášet. Bez básníků a bez umělců by se lidstvo jednotvárností přírody brzo unudilo.
Pavel Kopáček: Docela malá psí pohádka
Tak si děti hezky sednětě,povím vám mou malou psí pohádku. Jmenuji se Betinka a to, že mi rozumíte, to způsobil můj páníček, který rozumí naší psí řeči a napsal to pro vás po vašem, po lidsku. Jsem docela klidná a hodná fenka, nejraději se stočím do klubíčka na svém oblíbeném křesle a spím. Ale běda, jestli u našich dveří zazvoní listonoška nebo cizí člověk!
Antoine de Saint - Exupéry: Modlitba
Neprosím o zázrak, Pane, nýbrž o sílu pro všední den./ Nauč mne umění malých kroků./ Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit čas./ Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé./
Karel Mašita: Duhová noc
Stojím na břehu širokého toku řeky Labe. Sám. Je hluboká noc, možná daleko po půlnoci. Nad řekou se vznáší těžce mléčný opar a v něm na druhém břehu jakoby vyrůstají strmé stráně lesnatého pohoří. Z levé i z pravé strany jsem obklopen temnou zelení jakéhosi nevelkého a nejspíš úpravného parku. Aspoň mám pocit, že je to park - přesně to nevím.
Jitka Dolejšová: Čarování i čárování s pastelkou
Jsem dřevěná pastelka. Jmenuji se Modrá. My pastelky máme vlastně jenom jedno jméno. Než vám představím svoje kamarádky, které se mnou bydlí v papírové krabičce velikosti 1 + 0 (bez příslušenství), musím se zmínit o svém předešlém životě. Byla jsem součástí stromu. Kolem mne si to hučela míza a rozdávala energii od kořenů až k těm docela malinkým větvičkám.
Jarmila Pospíšilová: Průvodce konvertitou
"Jsem konvertita, typický hledavec. Ale taky bývalý velký odpůrce a kritik církve katolické. Všechno jenom to ne! Snůška kostelových bab nebo podpůrný spolek KDU ČSL - to jsem opravdu nemusela. Kdyby to tak bylo, nebyla bych tam, na to jsem moc divoká. Toto téma je pro mě velice intimní a nezaslouží odbýt nějakou patetickou frází - nechme si to na jindy."
Elena Paclová: Co na to říkáte, pane Hitchcocku?
Na Boží hod vánoční si většina lidí užívá rodinné pohody v teple domova. Oni však neodolali, krásné zimní počasí je vyhnalo ven. Byť trochu pozdě, vyšli si ještě na procházku do golfového lesoparku, který je častým místem jejich návštěv. Ještě je světlo, ale brzy už se začne stmívat. V zimě od golfistů žádné nebezpečí nehrozí, jsou zde sami.
Jan Jurek: Poprvé u ní doma
Večer přišli další. Janina sestra, její švagr, teta a strýc. Najednou jich na něj bylo až příliš. Prohlíželi si ho jako výstavní exemplář. Nelíbilo se mu to, ale se setměním se už cítil líp. Měl v sobě několik rumů (ten do té doby vyjma grogu nikdy nepil) a k tomu přídavkem dalších pár piv. Nálada povznášející. Dobře se bavil a po půlnoci si ho Jana odvedla k sobě domů.
Jitka Dolejšová: Aby odpad neodpad
Naše rodina by si v tom případě zasloužila „Řád splácnuté flašky“. Lahve, které už fakticky chceme vyhodit, sešlapujeme. Kelímky vyhazujeme dokonce umyté. Na chatě kelímky využíváme na sazeničky a z lahví jsou vytvářeny různé ptákoviny, jako lapače na vosy, odpuzovače krtka, odháněče ptactva od jahod, větrníky a UNC (= univerzální nádoby na cokoliv).
Pavel Loužecký: Až ti skončí věk dětské nevinnosti (1) Povaha a vlastnosti
Všechno, co je geneticky zakódováno a ukryto ve tvé osobnosti, se stejně dříve nebo později projeví. Nesnaž se tedy jakkoli potlačovat svoji přirozenost, buď vždycky svá, originální, svébytná a nikdy se nepokoušej být někým jiným. Jednou z tvých zděděných povahových vlastností by měla být TOLERANCE.
Pavel Loužecký: Poslouchej svého anděla
Když jsem se vrátil se svojí osmiletou dcerou Kristýnkou z nedělní procházky, ještě mě ani nenapadlo, že pocítím touhu napsat tento článek a zachytit v něm, o čem jsme se spolu bavili. To mě přepadlo až pozdě večer, kdy mi konečně došly souvislosti. Naším diskusním tématem byly drogy. Dnešní děti jsou – díky „kabelovým pseudopohádkám“, tj. čemusi, co se vysílá v kabelové televizi pro malé diváky a co nelze ani náhodou nazvat pohádkami – již v ranném věku informovány natolik, že by se od nich mohl mnohý, drogami nepoznamenaný člověk, učit.
Pavel Loužecký: Už se zase kochám …
„Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore…!?“ Tahle známá věta z ještě známějšího filmu se pro mě stává den za dnem stále více přitažlivější a návodnou. Jak tak s postupujícími roky lehce ztrácím svoji workoholickou jiskru a s hrůzou připočítávám křížky na svém kontě, uvědomuji si každý den, jak je ten mrcha život vlastně nespravedlivý. Než člověk získá nějakou praxi a základní zkušenosti, uběhne dvacet let ... ani nemrkne.