Literatura – Povídky

Emilía Molčaniová: So ženami to treba vedieť / Chlapi, mám riešenie!

„Zdravím, chlapci! Jožko, prines nám tri pivá! Tak, konečne si vychutnám to ticho.“ „Pišta, tu, v krčme, že je ticho? Veď je tu ako v úli, všetci sa prekrikujú jeden cez druhého…“ „Ale je to predsa len balzam na uši. Vy neviete, chlapci, čo musím doma počúvať. Tá moja, keď príde domov, huba sa jej nezastaví, už som z toho chorý.

Emília Molčániová: Protekcia | Koža | Kibic

Až donedávna som bola tým najspokojnejším človekom pod slnkom. Každé popoludnie som naklusala do svojho zamestnania, aby som vyčistila, vydezinfikovala a upratala priestory lekárskej fakulty od zbytkov nečistôt po mokasínach a lakovkách profesorov, lodičkách sekretárok i docentiek a tenisiek študujúcej mládeže. Áno, dobre hádate, som upratovačkou v jednej z najprestížnejších vysokých škôl. Až donedávna mi srdce podskakovalo radosťou, keď som brala do ruky kýbeľ s handrou, či prachovkou a likvidovala jedného bacila za druhým. Z práce som odchádzala s pocitom dobre vykonanej práce. Až raz…

František Mendlík: Síla názorné agitace

Toho kalného mrazivého rána stojí na seřadišti čtyřčlenná družstva spojařů. Je zima, do rána napadal čerstvý sníh. Na seřadišti stojí vojáci opatřeni ušankami a vaťáky.Vždy čtyři muži vedle sebe připomínají posádky tanků. Akorát za nimi nestojí kamarád tank, u nohou mají cívky s namotanými zelenými dráty. Jeden voják – jedna cívka, jedna cívka – jeden kilometr.

Přání

Vstal o hodinu později, než vstával obvykle, ale den mu připadal stejný, jako předcházející dny. Přistoupil k oknu. Sníh byl špinavý a rozbředlý jako včera a teploměr za oknem měl stejně vyznačenou stupnici, jako každý den ráno. Nic nenasvědčovalo tomu, že jsou vánoce a že je dnes Štědrý den. Je to jako normální sobota, pomyslel si a začal se oblékat.

Emília Molčaniová: Hrdina

Cestou som si predstavoval, aký šok zažije šéf, keď mu ako na podnose predložím takých nebezpečných zločincov. A dokonca som to zvládol sólovo! Neustále má niečo proti mne, konečne uzná, že nie som nijaká nula, ale rýchly, pohotový a ostrieľaný muž zákona. No a pod tlakom verejnosti, lebo tá určite zareaguje, na to dám krk, ma bude musieť povýšiť.

Ivo Fencl: Myška

Býval jsem pošťák. Večer jsem prošel vrátky penzionu a všiml si asi šesti štamgastů. Pozdravil jsem, vyhoupl se na vysokou stoličku a netrvalo to ani půl minuty a objevil se Jakub. Já si dal pivo a dohromady se sklenicí už přidržoval krabičku od sirek. „Viděl jsi film Zelený sršeň?" Jakub myl sklenice, jako by byl na klíček, a jenom zavrtěl hlavou. Zběžně jsem vysvětlit, proč se mi tento americký paskvil jeví jako relativně zajímavý, i když je, uznávám, spíš pro školáky. „Aha,“ řekl Jakub – a zeptal se, zda chci druhé pivo.

Emília Molčaniová: Ženích / Okno

„Máte to tu voľné?“ „Nech sa páči.“ Čo sa vypytuje, či nevidí, že som v kupé sama? Títo výrastkovia… No, má už nejakých 25 a bisťu, aj fešáčisko je. Sadol si oproti, skoro sa nám dotýkajú kolená, má nohy dlhé ako deň na Jána. Koľko má? 190 centimetrov? Vyberiem si z tašky knihu, to robí dojem, bude si myslieť, že som ešte študentka…

Ivo Fencl: Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů

„Dobrý den!" pozdravil jsem chirurga. Vynořoval se z temné hlubiny chodby, ale nebyl jenom chirurg, byl i čerstvý právník, obojí v jediné osobě. Plzeňský diplom ještě nezaschl, IQ 152 a přicházel. Kroky jako střely dum-dum se rozléhaly prastarou budovou Divadla plzeňské komedie, a když se tento "double doktor", známý jako QQ přiblížil, podal mi ruku teatrálně jak nějaký herec: "Netěší mě."

František Mendlík: Jasná zpráva

Nejlepší informační středisko je od pradávna mateřská školka. Učitelky se dovídají informace z rodinného života místních obyvatel z první ruky. Malé děti nelžou a mají vyvinuté pozorovací schopnosti. Petr Nárožný jednou v rozhlase pravil, že ti malí tvorové nás matou svoji nepatrností. Svým vzezřením klamou veřejnost a v malých hlavičkách proudí velké myšlenky. Rodiče si neberou servítky a nestřežené okamžiky rodinných debat se ukládají do těchto malých komputerů.

Antonín Suk: Opravdoví loupežníci

O „rezavých loupežnících“ už jsem už vyprávěl a o tom, že mě mladá maminka lákala z lesa domů výstřely z brokovnice také. A tak nyní musím splnit svůj slib z minula a povyprávět, jak to všechno souvisí. Někde tady nade vsí musela být famílie rezavých loupežníků. Jenže – kde? Pátral jsem já, hledal cestář i strýc Jirka – a výsledek žádný. Slepice z horní strany Vickovic se ztrácely napořád!

František Mendlík: Odměna za krádež v restauraci Šerák

Výpravčí Vašek Rambousek pamatuje osvětlení návěstidel a výhybkových těles petrolejem. Na stavědlech a traťových hradlech čistil komínky a doléval petrolej.Člověk snadno přivyká civilizaci. Pobyt na chatě bez vymožeností civilizace může být pro romantické duše zážitkem. Většina populace však raději vstřebává drsnou krásu přírody prostřednictvím televizní obrazovky.

Ivan Kolařík: Opuštěný manžel

Já však na otřesnou zprávu zareagoval tím, že se mi roztřásla brada, oči se mi zalily slzami a, než mohla žena cokoliv vysvětlit, padl jsem koleny na horký písek a horem pádem jsem se zapřísahal, že se budu pokaždé přezouvat, zvedat prkýnko u záchodu, nemluvit sprostými slovy, že budu po sobě uklízet a nebudu v její přítomnosti nikdy více popouštět uzdu tělesným potřebám, jen ať mě, pro boha, neopouští.

Michal Čagánek: Babička na prodej ...

Vždy na mě padala úzkost z těch dvou malých oček na koncích hrubých provázků, které děda přivázal k hornímu rámu branky do zahrady. Moc dobře jsem věděl, na co tam visí a pro koho. Měl jsem moc rád naše ušáky, hlavně když byli maličcí, tak malí že ani nebyli vidět v pelíšku z chlupů mámy králičice a děda do něho sáhnul a ukázal nám králíčka na dlani, malé králičí mrně se slepýma očima a neposlušnými nožičkami, které chtělo jediné, být rychle zpátky u svojí maminky.

Jan Řehounek: Děsná divočina

Matěj byl chlapík k pohledání. Pod jeho rukama v truhlářské dílně se rodily nádherné věci - Nábytek od něj, to je klasa! prohlásil svého času jeden slavný pěvec z Národního divadla, v sadu pak pěstoval ty nejskvělejší meruňky a broskve a když přišel do hospody U Valtrů, nebylo nad něj lepšího kumpána. Jediné, co se mu nedařilo, byly ženy. Jakoby právě o něm notoval známý popěvek: Matěji, Matěji, proč tě holky nechtějí?