Literatura – Povídky

Lucie Frejková: Italské kouzlo

Bylo mi čerstvých 18 let a měla jsem sen. Tajně jsem o něm snila před spaním, představovala jsem si život takový, jaký jsem chtěla. Zatím jsem do mého snu nedala žádného muže, protože jsem chtěla být svobodná a rozhodovat se sama. Odložila jsem další výkres do mé složky a šla jsem se umýt od barev a zároveň si i odpočinout od tříhodinové práce. Napustila jsem si vanu plnou horké vody, přidala jsem pěnu a ponořila jsem se do vody. Tak uklidňující.. taková úleva…

Anna Malchárková: Neznalost neomlouvá

O první zájezd na západ byl velký zájem. Přihlásili se účastníci všech věkových kategorií, kteří chtěli vidět Paříž. Vybaveni paštikami Majka, vepřovým ve vlastní šťávě a vajíčky se pod narvanými taškami s pivem prohýbala kola autobusu. Po probdělé noci byla první naše zastávka hned za hranicemi v nějakém motorestu.

František Mendlík: Stradivárky

Jakmile otec výpravčího Mencla připustil, že Fanoušek nezdědil zahrádkářské a lesnické vlohy, vydal se ke směřování potomka jiným směrem. Bude muzikantem. Po strýčkovi z manželčiny strany zůstaly v majetku staré housle. Naposledy lkaly při pohřbu tetinky Verunky. Strýček Doupovec zahrál tetince nad rakví, což tehdy ještě mladého otce Vincka dojalo. Starý Nabuchadonozor, jak byl strýček nazýván, následoval brzy tetinku do hrobu. Housle putovaly na půdu, do staré truhlice.

Antonín Suk: Dobráci

Při jednom trochu okázalejším zakončení porady prohlásil veselskej hajnej: „Máma má svátek. Koupil jsem jí lahvičku vína.“ Byla to od něj samozřejmě neprozřetelnost. Ještě nám ale stačil pořádně vyhubovat, že když on koupí ryzlink, tak to není žádný důvod k tomu, abychom jej štandopede museli v hospodě všichni pít!

Eva Rydrychová: Listonoška

„Samá ženská! Nevím, jestli to bude dělat dobrotu, pracovat mezi tolika ženskýma… No uvidíme...“ řekla jsem si. Vzápětí se mé obavy obrátily jinam! K podpisu mi bylo předloženo mnoho lejster… a příkazů mi bylo dáno tolik, že nechápu, jak je mohla stačit vychrlit jen jedna ústa…snad jedině pusa ženská tohle zvládne!

Snehulienka / Len treba vedieť, ako na to

Kde bolo, tam bolo, kde sa podniky tunelovali a nebankové subjekty krachovali, žila jedna železná lady. Keďže okreKde bolo, tam bolo, kde sa podniky tunelovali a nebankové subjekty krachovali, žila jedna železná lady. Keďže okrem peňazí jej najviac záležalo na imidži, často navštevovala plastického chirurga a www bodka stránky, aby sa z nich dozvedela, či ešte stále patrí k špičke svetového modelingu.

Jan Jurek: Rodné město

Dominantou města je velká továrna. Pracuje v ní jeho otec a stejně tak i většina otců chlapců, s nimiž se stýká. Komíny se tyčí vysoko k nebi a téměř každý večer z nich jde hustý tmavý kouř. Kolikrát si přeje, aby ta továrna lehla popelem, aby ji někdo srovnal se zemí a na tom místě ten někdo vybudoval cyklistickou dráhu nebo cokoliv, z čeho by i on sám něco měl.

Čerti kolem mlejna / Když odešel, napadl bílý sníh / Veselé Vánoce pana doktora

Slezl z vrby a posadil se do trávy, kde napřed vyhradil místo vyděšenému mlynářovi. Dlouho s ním rozprávěl, fajfku nacpal snad třikrát. A slíbil mu pomoc. Ne za dušičku. Jen tak, protože neměl rád smutné oči mlynářky a scházel mu ...

Jan Jurek: Sobotní odpoledne

Chlapec s mičudou stál uprostřed travnatého plácku a díval se na svět kolem a byl okouzlený. Vším co viděl a především tím, co jen tušil z představy o tom, co jen může být někde daleko, kam nedohlédne a kam by se jednou rád podíval. Bylo krásné slunečné odpoledne a chlapec byl ještě uřícený z předešlého fotbalového zápasu, který odehrál dle svého mínění vcelku obstojně.

Ivo Fencl: Myška

Býval jsem pošťák. Večer jsem prošel vrátky penzionu a všiml si asi šesti štamgastů. Pozdravil jsem, vyhoupl se na vysokou stoličku a netrvalo to ani půl minuty a objevil se Jakub. Já si dal pivo a dohromady se sklenicí už přidržoval krabičku od sirek. „Viděl jsi film Zelený sršeň?" Jakub myl sklenice, jako by byl na klíček, a jenom zavrtěl hlavou. Zběžně jsem vysvětlit, proč se mi tento americký paskvil jeví jako relativně zajímavý, i když je, uznávám, spíš pro školáky. „Aha,“ řekl Jakub – a zeptal se, zda chci druhé pivo.

Emília Molčaniová: Pokušiteľ / Rendezvous

Bol príjemný májový večer. Mesiac v splne sa kúpal v jazere a žaby prednášali svoj ľúbostný recitál. Hladina jazera sa jemne čerila a nad ňou poletovali tancujúce vážky. Z neďalekej šašiny vyletela splašená kačka a dúhový pstruh sa zaleskol v nočnom svite mesiaca, keď čľapol naspäť do vody. Nasadli sme do člna.

Antonín Suk: Muškaření

V tažnějších proudcích pod Němčicemi, v místech kde se Sedlický potok tulil ke stráni vyzrálé kmenoviny Říhového lesa a ponenáhlu přecházel do stávku Zelenkového mlýna, se čas od času zablýsklo živé stříbra a rubíny nad leskem peřejí. Přitom se pravidelný běh vlnek zrozených z kmenů ležících v korytě potoka nějak zmateně porozběhl. Tam kde se to stalo, se často udělalo na hladině kolečko.

Vznešení cizinci zírali / Doktor a jeho návštěvník

Počátkem šedesátých let panoval v Československu zvyk nepouštět prostý lid zbytečně za hranice. I do bratrské NDR se dalo vycestovat jen s mnoha povoleními a na velice krátkou dobu. Patrně proto, abychom neměli možnost děsit se pohledem. Jenomže jsme si byli všichni rovni a tak potíže s cestováním za pracující lid s ochotou přebírali vybraní soudruzi ze stranických aparátů.

Ivan Kraus: Televizní zajíc

Pokud si někdo myslí, že psát televizní programy pro děti je snadné, pak se velice mýlí. O tom, co se dětem líbí a co je pro ně vhodné, totiž nerozhodují děti, ale redaktoři. I když mnozí redaktoři byli kdysi aké dětmi (někteří se zřejmě narodili rovnou v redakci) a měli v ústech dudlík místo cigarety a v ruce nejprve chrastítko, které později zaměnili za telefon, na své dětství zřejmě už zapomněli. Svědčí o tom skutečnost, že si neustále ověřují vhodnost programů v odborných příručkách.