Literatura – Povídky
Petra Nachtmanová: Chytrá kachňátka a liščí seznamka
Lišky mají dobrý čich a ještě lepší mlsní lišáčci. Stačilo pár skoků a stál u kachního příbytku. „Kachny a vaří? Hmmm... a alou! Rychle doneste, co tady tak krásně čichám, než uvařím vás! Cha cha chá!“ Naháněl hrůzu, ale na kachní sourozence si nepřišel. Vlastně je jeho slova vůbec nevzrušovala. Filomínka zrova dolévala prázdné sklenice dalším pitím a přidávala Jarkošovi další koláčový kousek na talíř. On si hladil břicho a spokojeně si pomlaskával.
Michal Čagánek: Pole v plamenech
Tisíce radostí přináší pole dětské drobotině. Zatímco dospělí pilně pracují, ona neméně pilně poletuje, hned tu, hned tam, u potůčku, na každém stromě, všude v trávě. Málo co ji skutečně vyruší, tehdy však každý kluk i nejedno děvčátko všeho nechá a běží, co jí síly stačí, když zaslechne, že se chystá ona velká věc, že se totiž bude dělat oheň, že se bude pálit suchá sláma. Neznám větší radosti, většího požitku pro malého dobrodruha.
Ivan Kraus: Kdo má pravdu
Kdykoli se podívám po neobvyklé krajině svého dětství, uvidím otce s matkou, jak někomu něco vyprávějí, jak si skáčou do řeči, přou se a dohadují, a to jen proto, že oba chtějí říci, jak co vlastně bylo. „Jednou jsme spolu zabloudili v zimě v lese …,“ slyším matku a hned poté otce, který jí skočí do řeči a říká: „To se přece pleteš!“ „Jak to?“ diví se matka. „V zimě to nebylo,“ řekne otec a začne vyprávět sám, jsa přesvědčen, že historku vypráví správně. „To není pravda!“ řekne matka po chvíli a otce znovu přeruší.
Antonín Suk: Velikonoce a Hadi
Přišly docela znenadání Velikonoce. Svátky jara. Bývaly to svátky housátek a kuřátek. Také vysoké trávy bylo najednou tolik, že se v ní hozené vajíčko schovalo. I vrána se mohla v osení, kterým se barvila vajíčka, ukrýt. Hodně dlouho už tohle nebývá pravdou! Ale na tajemnosti svátku jara to nijak neubralo. Napadlo někoho před naším Honzíkem hovořit o otevírání pokladů na Velký pátek.
Luděk Ťopka: Divokým Kurdistánem
Mezitím se na druhém břehu shromáždilo několik dětí, většinou kluků, kteří na mne volají a ukazují na něco na mé straně. Nerozumím, tak na ně jen zamávám, ale najednou slyším, že ryby ve vezírku sebou poplašeně mrskají, až se čeří bahno. Dojdu k nim, vytáhnu síťku a v tu chvíli chápu, co na mne ti kluci volali. Na vezírku visí dva krabi, kteří dostali na můj úlovek chuť.
František Mendlík: Nostalgie Bezovka
Jako by nebyly. Ze železničních stanic mizí stavědla a traťová hradla z tratí. Technika jde dopředu a technický pokrok nelze zastavit. A tak jako sledujeme nostalgické jízdy parních lokomotiv, měli bychom mít možnost v budoucnosti navštívit i skanzen starých zmizelých dopravních stanovišť. Traťové hradlo Bezovka bylo pro výpravčí železniční stanice Dobrotín požehnáním. Každý výpravčí sem rád chodil na záskok. Stanoviště bylo vybaveno mechanickými oddílovými návěstidly a klasickými závorami.
Ivana Kraus: Z deníku fotbalisty
Na přátelský zápas jsem se těšil. Hosté přijeli v nové, poněkud neobvyklé sestavě, s velkým počtem náhradníků. Zápas začal zostra a zdálo se, že to bude velmi vyrovnaný boj. Avšak hosté hráli surově a faulovali naše hráče.
Michal Čagánek: Pětka s puntíkem
Babička ráda vzpomíná, jak jsem jednou přišel ze školy, z té vůbec nejprvnější třídy, třikrát bych se vešel do své aktovky a složku na sešity jsem měl plnou čárek, jak jsem odpočítával, kolik dnů ještě zbývá do prázdnin. Takového učitele jsme měli, hrůza pomyslet, za všechno hned byly trestné body, pětky, poznámky, barevné čárky na nástěnné tabuli.
Helena Dohnalová: Děvče v kanoi (3/3) - Když ještě nebyly mobily
Najednou se začala řeka rozšiřovat a šednoucího nebe nad nimi byl větší kus. Hanku napadlo, že je ti vpředu začnou postrádat a někde na ně počkají. Místo pomoci se před nimi objevil obrovský balvan přes celou půlku řeky. Druhá část koryta byla plná popadaných stromů. Voda protékala jakoby nic, ale projet se nedalo.
František Mendlík: Poslušně hlásím – nehoda!
Silvestr 1982. Dopravní kontrolor Zdeněk Pivarník je ve funkci sotva druhý měsíc. Je spokojen. Sám doopravdy neví, proč byl vyzvednut do tak odpovědné funkce a proč se stal přímým nadřízeným výpravčích na celé trati. Vynikal spíše neskutečnou výdrží při častých pitkách, nežli brilantní znalostí dopravních předpisů. Kdoví kterému panovníkovi se tento Bušek z Velhartic vetřel do přízně. Čo bolo, bolo. Terazky je tým dopravným kontrolórom! Faktem zůstává, že Zdenál ale nikdy nikomu neublížil.
Helena Dohnalová: Děvče v kanoi (1/3) - Když ještě nebyly mobily
Hanka zrovna stála v u tramvajových dveří a chystala se vystupovat. Už přijížděli do stanice a tramvaj začala prudce brzdit. Ačkoli pevně semknula prsty kolem tyče, jen tak tak se udržela a nespadla na ženu sedící poblíž. Ale kdosi za ní neměl stejné štěstí a plnou vahou jí vrazil těžkým zavazadlem do zad.
Luděk Ťopka: Dobrodružství s převaděči
Ke státní hranici to již nebylo ani kilometr, a jak jsem se právě chtěl obrátit k domovu, uslyšel jsem za sebou zvuk motoru a vedle mne zastavil postarší mercedes a z okénka řidiče se ozvalo: „Herr, wie weit nach Weiden?“ Vidím, že vůz má slovenskou espézetku, a tak povídám: „Proč se ptáte německy? Tady jste ještě v Čechách a do žádného Weidenu se tudy nedostanete.
Jan Jurek: Miky a Magda
Leží vedle sebe. Miky a Magda. Po dlouhé době jsou zase sami. Miky si Magdu přivine a spolu s ní se dívá do holého stropu. Po chvilce se zeptá… Miluješ mě? Magda se na Mikyho naléhavě podívá. Přece víš. Proč se na to ptáš? Abych se ujistil, že neodejdeš. A kdybych odešla? Pak nevím, co bych dělal.
Bajka o jedné myši
Jednoho dne koukal Myšák skrz puklinu ve zdi farmy a uviděl farmářovu ženu, jak otvírá nějaký balíček. „Co to asi je?“ zajímalo Myšáka. Žena balíček otevřela - uvnitř byla pastička.... Myšák běžel přes dvůr farmy a upozorňoval všechny: „V domě je pastička, v domě je pastička!“ Slepice, která si na dvorku spokojeně hrabala a zobala zrní, řekla: „Pane Myšáku, to je vážný problém pro vás, ale ne pro mne. Já nikomu neškodím. Jsem dokonce užitečná, protože snáším vajíčka. Pastička na myši se mne opravdu, ale opravdu netýká.“
strana 1 / 26