Literatura – Povídky
Ivan Kraus: Návod k použití
Nedávno jsem si koupil přístroj. Už nevím přesně jaký. Vzpomínám si jen, že měl něco usnadnit, něco ulehčit, něco zjednodušit a ušetřit spoustu času. V krabičce byl návod. Firma mi v něm srdečně blahopřála k tomu, že jsem si koupil právě tuto značku, a vítala mne jako jednoho z tisíců zákazníků, kteří učinili správné rozhodnutí a prokázali tak nejen znalost trhu, ale také to, že vědí, co chtějí. Jediné, co jsem chtěl, bylo uvést přístroj do chodu. Návod však měl patnáct bodů.
Ticho
Ještě chvíli si povídali, on jí vyprávěl o svém městě a jeho atmosféře a ona o životě na vesnici a jejím tichu, kdy člověk téměř slyší tlukot vlastního srdce. A pak už musela jít, poslední autobus odjížděl za sedm minut, strachovala se, aby ho ještě stačila… Rozloučili se před kavárnou docela prostým podáním ruky, rád jsem vás poznal mladá paní, já vás také, mladý pane, oba se tomu zasmáli a bylo to milé a pak už najednou seděla v autobusu, který jí odvážel vstříc tomu klidu, míru a pohodě.
Antonín Suk: Kačer
K nám nahoru se jaro nikdy moc nehrnulo. Přicházelo jen tak polehoučku, potichoučku. Na co taky spěchat. Počkejte si! Kolem vsi ležel ještě sníh. Sice mokrý, ale byly ho ještě závěje. Od teletníku se do Michalovic nedalo projít a na Kačenách měl cestář tvrdé šichty, aby mohl projet autobus. Blížil se svátek svatého Josefa. Ten prý ledy láme, a když je nenajde , tak je dělá. Mám své zkušenosti s tímto svatým. Termín jeho svátku je skoro totožný s mými narozeninami
Luděk Ťopka: Pechfogel na bažantím honu
Docházím pomalu k Mírovi a uvažuji, mám-li mu to říct nebo ne. Krvácení přestalo a ani to moc nebolí, takže o nic nejde. Jenže pak mi došlo, že mi někdo bude muset ten brok odstranit a že to tedy neutajím. Míra se zachoval podle předpisu a ohlásil tuto další, i když mnohem menší, nehodu vedoucímu.
František Mendlík: Běh Mladé fronty
Tělocvikář František Kloupar to neměl lehké. Byl znám pod přezdívkou Chlebíček, neboť se usilovně staral o hospodárné zacházení s potravinami. Jako tělocvikář učil také brannou výchovu. A tak se studenti dovídali, kterou částí těla je třeba se obrátit ke hřibu atomového výbuchu. Přesvědčoval, že oranžová pláštěnka rozprostřená nad hlavou postiženého človíčka je to pravé ořechové. Mučil studentíky pojmy jako – náměrná, výstřelná, úhel dopadu. Vychovával pacifisty a odpůrce válek!
Marie Zieglerová: For all the boys / Příběh ulity / Had
Ona věděla své, stačil jeden pohled blankytných očí a jejich laserová síla pronikla až k tvrdé slupce, která jako krunýř mladického vzdoru proti světu dospělých svírala jejich srdce. A slupka teď tála jako jarní sníh pod slunečními paprsky, a když se ztratila docela, chlapci s úlevou vydechli.
Libuše Čiháková: Páchám dobro
Filosof Diogenes hlásal, že člověk je tím šťastnější, čím méně má potřeb. Chodil bos, bydlel v sudu a vlastnil jen jedinou věc: dřevěný kalíšek na pití. Ale i ten odhodil, když uviděl hocha, jak pije z dlaně. Před chvílí vypnuli elektřinu. Nebude fungovat plynové ani elektrické topení, nepoteče voda, nevykoupu se, neuvařím, nevyperu, neumyji nádobí, nevyžehlím, nevyluxuji, nebude splachovat WC.
Luděk Ťopka: Nedochvilnost jež zachránila život
Jednoho teplého májového večera jsme v naší chalupě v Chodovské Huti seděli u televize a sledovali nějaký film, když náhle obrazovka pohasla a s ní i lampička na krbu. Vstal jsem a se svítilnou v ruce otevřel venku rozvodovou skřínku a snažil se znovu nahodit vypadlý jistič, ale marně.
Antonín Suk: Tudorek kontra Bejbinka
Znala mě v té době manželka skoro jen podle občanky. Dneska tak mít doma takovou ženskou, jako byla tehdá ona, mohli by mi být všichni ti divočáci a lišky ukradení. Jen by mi taky někdo musel ukrást několik více let! Na začátku své vickovické kariéry jsem obyčejně přiběhl v půl čtvrté z kanceláře, dost často zalehl a večer v devět vypadl.
František Mendlík: Profesor Izgačko, řečený Izyk
Tak jako je v dnešní době ve flóru angličtina, byla před padesáti lety ruština. I když to byl slovanský a tudíž příbuzný jazyk, nestal se pro většinu populace druhou plynně ovládanou řečí. Studenti to prostě flákali. Bylo jim to umožněno. Jiří Sernický byl ruský emigrant. Na železniční průmyslovce ve Valticích vyučoval ruský jazyk. Jako kantor byl nenáročný a předmět v jeho podání byla procházka růžovým sadem. Byl to hodný člověk a šel si svou cestou. Zato celé generace Valtičáků dodnes ovládají „basně“ Krylova v originále.
Petr Kersch: Ve vlaku
Rychlík do Prahy se rozjíždí. Vagón se zazmítal na výhybkách a spojovací můstek mezi vagony vrže jak obrovská kožená bota. Hledám volné místo. Mám nejradši místo v kupé vedle dveří, čelem po směru jízdy, taky záclonka je vhodná, protože šikmé ranní paprsky oslňují. Dnes bude krásný den....
Michal Čagánek: Poslední pole dar
„Kde chceš ležat?“ řekl děda a rozestavěl hrací kameny. Hrála se dáma a neležal sem nikde, místo toho jsem si pěkně pohodlně hověl na židli v kuchyni. Z trúby voněly na plátky nakrájené brambory s kmínem, vyšlo to akorát tak, že když jsme dohráli partičku, byly správně křupavé a my jsme mohli nalít mléko do hrnků, každý si vrchovatě naložit a s chutí se do nich dát. To bylo něco.
Antonín Suk: Srnec (3/3)
Došel jsem k poli od lesa a zkusil vábničku. Přestože jsem nečekal nějaký výsledek, zvedly se přede mnou nějaké lodyhy černého kořene nebo bodláku, jenže se rychle ztratily. Znovu jsem zapískal. V pšenici se opět ukázaly černé klacíky. Bude to určitě on. Jenže dost daleko. A nezvedne se dobrovolně.
Jak to rozchodil
Strach z toho, že se snad nečekaně brzy jeho dny naplnily a ona se tolik ještě nechtěla loučit. Viděla jeho oddané oči, které se na ni v jeho bezmocných chvílích obracely, a které říkaly: „Nemůžu chodit, dokážeš mi pomoci?“