Vladimír Leksa: Ján Adam Rayman – imunológ z čias Jánošíka
Ján Adam Rayman sa narodil v Prešove 23. apríla 1690, dva roky po Jánošíkovi, ako jediný syn lekárnika Jána Raymana. Po smrti otca v roku 1699 si jeho mama Alžbeta berie za muža Jána Samuela Willicha, tiež lekárnika. Bolo to zrejme inšpiratívne detstvo strávené v lekárni, ktoré rozhodlo o budúcnosti malého Janka Adamka. Po štúdiu farmácie na prešovskom evanjelickom kolégiu, absolvoval v rokoch 1709–1712 medicínu na Leydenskej Univerzite v Holandsku u slávneho profesora Hermana Boerhaaveho.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Vladimír Stibor – Kalvárie po básnicku
V rozhovoru s Břetislavem Kotyzou (Pozitivní noviny 29. 10. 2008) Vladimír Stibor řekl, že tvůrčí sny se nemají prozrazovat. Nazdáváme se ovšem, že tvůrce propadlý slovesnému kumštu nakonec vyjeví každý svůj sen – přece vydanou knihou. Vladimír Stibor (též jeho přičiněním není rodné Sedlčansko krajinou literárně neprobádanou a zapomenutou) již po sedmnácté přišel na veřejnost neodrazen kalvárií mezi propadlinami na místech dřívějších výsep čtenářova hladu po poezii, a ještě k tomu s hrstí květů léčivek.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (51) Woody Allen
„Vstávám denně ve stejnou dobu, v osm začnu psát, pak hraju na klarinet, potřebuji vést klidný a spořádaný život, abych odvedl svou práci. Jsem velmi klidný, naprogramovaný člověk,“ říká o sobě plachý, subtilní muž v brýlích s černými obroučky, který patří od konce šedesátých let ve světě mezi nejznámější komiky a humoristy. Je mistrem bonmotů – jeden za všechny: Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že neumřu!
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (50) Bohuš Záhorský
Jaký byl Bohuš Záhorský v soukromí? Nad touto otázkou se mi kdysi rozpovídala jeho paní, Vlasta Fabianová: „Bohoušek byl strašně málomluvný, což u herce bylo s podivem. Bujaře veselý on nikdy nebyl. Měl smysl pro tichý, nehalasný anglický humor. Svoji málomluvnost vysvětloval asi takhle: ‚Mně na stará léta stačí, kolik jsem toho namluvil na jevišti, ve filmu a na estrádách. Dnes už mi stačí jen zapálit si dýmku a mlčet.‘ Nejraději vzpomínal na dobu strávenou v Osvobozeném divadle, nikdy ovšem nemluvil o sobě.“
Dobromila Lebrová: Jane Austenová – anglická spisovatelka romantických příběhů, 195. výročí úmrtí
Jane Austen od počátku ovlivňovala mínění lidí svými vtipnými postřehy z vyšší třídy anglické společnosti přelomu osmnáctého a devatenáctého století. V době vydání svých knížek patřila k autorům, vyhledávaných opravdu i nejvyšší anglickou společností – dcera budoucího anglického krále Jiřího IV., princezna Charlotta Augusta (1796–1817) – patřila ke ctitelkám jejího díla. Ve Velké Británii samé bylo několik vln zájmu o její dílo. Velcí angličtí spisovatelé ji obdivovali. Zájem ale neutichl dodneška – její romány byly zfilmovány už i v 21. století.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (4) Den třetí
Ten třetí den se během dopoledne přece jenom ještě rozzářil sluncem a mé, ranním deštěm navlhlé svršky, teplým vánkem rychle usušil. Kráčel jsem sám, kochal se krásou krajiny a městeček, kterými jsem procházel, a hned dvakrát toho dne jsem si v praxi ověřil, že na té cestě se snad ani nedá zabloudit. Jak jsem tak na všechno vykuleně hleděl, přestal jsem si hlídat směrovky a dvakrát se mi na křižovatkách podařilo ze správné cesty sejít.
Ivo Fencl: Mrazík
Hádejte, odkud je následující dialog. Anebo raději ne. Tu otázku by totiž zodpověděl skoro každý z nás, i kdyby nebylo titulku zde nad ní. A dialog? „Má milá, odkud jsi zabloudila?" „Z domova." „Z domova?" podiví se Mrazík... „Už je ti teplo, děvče?" „Teplo, dědečku Mrazíčku," třese se Nastěnce zimou hlas. „Dobrá." Nastěnka: „Opravdu teplo!" Ale Mrazíkovi to nedá. Obíhá veliký strom, aby ji uviděl i z druhé strany: „Teď už je ti teplo, děvče?" „Teplo, Mrazíčku, teplo dědečku." Zima ji však roztřásá čím dál tím víc...
Vladimír Leksa: Roman Dragoun – Piano
Pieseň sa začína potichu ako para stúpajúca z džungle. Pomaly letí hore, oprie sa do nej južný vietor a tlačí ju nad mesto. Pocíti jeho príťažlivosť, plné kvapky sa vracajú a klopú na dáždniky a štíty vysvietených reklám: Palbou neonů na křižovatkách z chrómu, prodírá se muž, jeden z tisíce... Tá pieseň sa volá Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce a nachádza sa na albume brnianskej kapely Progres 2 Třetí kniha džunglí. Zložil ju Roman Dragoun, spevák a hráč na klávesové nástroje, ktorý do Progres 2 prišiel pred nahrávaním albumu, aby hneď po jeho vydaní odišiel do skupiny Futurum.
Egon Wiener: Galauniforma aneb Co na sebe
Potkat ženu v uniformě je často hezké a zábavné, potkat muže v galauniformě může být něco, co jste ještě neviděli. Takové jsou totiž uniformy dvorních „šarží“ rakousko-uherského dvora, které patří k největším zážitkům v rámci panské módy bývalého mocnářství. Jsou to galaoblečení nejvyššího komořího, podkoního, c. a k. tajného rady, velvyslanců, dvorních lokajů, tělesných myslivců, štolbů a livreje služebníků předních šlechtických rodin. Najdete je i ve Frýdlantském zámku, kde jsou skříně „plné hadrů“, které by si zasloužily víc, než vlastní expozici, kde by stálo za jednotlivé studie, co nosil kočí nebo sluha, počínaje už knoflíkem na kabátu a konče ponožkami.
Olga Szymanská: Pernštejnové a jejich doba
Loňský výstavní projekt o rodu Rožmberků a jejich vlivu na historický a kulturní vývoj českých zemí nazval Národní památkový ústav „Rokem růže“. Letošní „Rok zubra“ věnoval výstavě, nazvané Pernštejnové a jejich doba. Svědčí o značné odvaze, vysoké vzdělanosti a kulturnosti nositelů erbu se zubří hlavou. Před vchodem dřevěná plastika znázorňuje prvního z předků, přemáhajícího zubra. Vítá nás jeden z Perštejnů v plné zbroji. Filmový dokument ozřejmuje vznik a vývoj historicky staršího rodu, nežli byli Rožmberkové.
Dobromila Lebrová: Josef Václav Sládek, básník a překladatel – 100. výročí úmrtí
Básník Josef Václav Sládek byl jednou z hlavních českých literárních osobností druhé poloviny devatenáctého století a začátku století dvacátého. V dnešní době možná některé jeho verše zní přepjatě a pateticky, ale vím od obou svých babiček, které se v době Sládkova života dožily dospělosti, že byl jako básník a velký vlastenec velmi ctěn. Byl ve svém patosu opravdový; on to skutečně tak cítil – a v té době nebyl sám. Slova, která užíval, měla tehdy v sobě pravdu, nebyly to pouhé fráze, i když se mluvilo o vlasti, o vlastenectví…
Jitka Dolejšová: Výběr z novinových inzerátů
Daruji čerstvě natočenou vodu. Každý dostane hadr zdarma. :-) PS: Pospíchá, začíná prosakovat k sousedům. :-))) Daruji zachovalé, plně funkční koště. Je skladné, výkonné, nebourané, 5rychlostní, ABS, 2x airbag vpředu, 1x airbag vzadu, stereo, klimatizace, bluetooth. Nalétáno jen 10.000km. Zn.: Jde s ním i zametat. Nabízím k zapůjčení raketoplán včetně nosné rakety, pouze pro bohulibé účely. Palivo na cestu tam zdarma!!!
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (48) Adina Mandlová
Je toho stále ještě mnoho, co není známo o Adině Mandlové. Víte například, že Jarmila Anna Františka Marie Mandlová – známá jako Adina a pak také pod jménem Titina, které jí dal Hugo Haas – měla ještě řadu jiných přezdívek? Například Dáďa, Greta, Ada nebo Saša. Provozovala spoustu sportů: Tenis, cyklistiku, plavání, jízdu na koni – a dobový tisk na ni ještě prozrazoval sporty další: „Lyžuje, velmi ráda řídí auto, zejména svůj černý kabriolet Praga Lady, a střílí, přesněji řečeno holduje lověně. Střílí dobře a těší se již, jak vyzkouší svou novou brokovnici, Fauknerovu dvacítku, kterou dostala k vánocům.“