Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (48) Adina Mandlová
Je toho stále ještě mnoho, co není známo o Adině Mandlové. Víte například, že Jarmila Anna Františka Marie Mandlová – známá jako Adina a pak také pod jménem Titina, které jí dal Hugo Haas – měla ještě řadu jiných přezdívek? Například Dáďa, Greta, Ada nebo Saša. Provozovala spoustu sportů: Tenis, cyklistiku, plavání, jízdu na koni – a dobový tisk na ni ještě prozrazoval sporty další: „Lyžuje, velmi ráda řídí auto, zejména svůj černý kabriolet Praga Lady, a střílí, přesněji řečeno holduje lověně. Střílí dobře a těší se již, jak vyzkouší svou novou brokovnici, Fauknerovu dvacítku, kterou dostala k vánocům.“
Ivo Fencl: Malý Vinnetou
Mácha napsal Máj. A May napsal Vinnetou. A jak prosté, milý Watsone, jak prosté, ne. Anebo nikoli? Anebo jen a pouze banální? Nevím, ale rozhodně jsme se tomuto vtipu, ještě jako děti, smáli. Kdy? Při blbnutí a hrách na ulici, ale taktéž doma, pokud jsme otevřeli sešit tzv. Knihovničky Ohníčku nazvaný Malý Vinnetou. Pamětníci si jistě vzpomenou, že šlo o pestrý výbor z obrázkových příběhů výtečného malíře Karla Franty (nar. 1928 v 1. Libčicích nad Vltavou), který nadchl fakticky každého, a já třeba o jedněch prázdninách pokreslil celý veliký sešit jen jeho (chabou) nápodobou s hrdým titulem „Šerif“ (a ještě ji mám). Ani nám tenkrát nedošlo, že se tu i hřeší na absenci westernového žánru v naší kotlině, a paradoxem doby se stalo, že se psaly i filmovaly parodie jako Limonádový Joe nebo Malý Vinnetou, nicméně parodované předlohy děti skoro neznaly.
Michal Dlouhý: Četník na zkoušku
Početní stavy četnictva v samostatném československém státě byly vzhledem k nebývalému poválečnému nárůstu zločinnosti zcela nedostatečné. Mladý stát do svých služeb přijímal zájemce o službu v četnickém sboru, kteří byli mnohdy nuceni samostatně vykonávat bezpečnostní službu, aniž by k ní byli dostatečně vyškoleni a vycvičeni. Dne 13. června 1919 večer měl četník na zkoušku Stanislav Harant z četnické stanice v Kunraticích u Prahy staničním velitelem předepsánu ve služební knížce noční obchůzku. Kolem 3. hodiny ranní kráčel jesenickou silnicí od Krče do Kunratic...
Dorothea Christiane Erxleben, první německá promovaná lékařka – 250. výročí úmrtí
Mezi světové osobnosti, jejichž výročí se ocitlo na seznamu UNESCO, bylo pro tento rok zařazeno 250. výročí úmrtí prvníní promované německé lékařky, ale také první promované evropské lékařky, Dorothey Christiane Erxleben. V dnešní době si ani nedokážeme představit, jakým překážkám musela čelit, jak to bylo složité, aby oficiálně získala doktorský titul. Lékařkou se stala v r. 1754. První česká doktorka medicíny Bohuslava Kecková (1854–1911) se narodila přesně sto let po promoci doktorky Erxleben a svůj lékařský diplom ze Švýcarska držela v ruce až roku 1880. Další německá lékařka – po Dorothee – získala titul o čtyři roky dříve, také ve Švýcarsku.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (45) Karl Valentin
Německé komiky zde zastupuje legendární lidový komik Karl Valentin. V povídce Vše pro zdraví dával kdysi návod, jak se udržovat v kondici. Vybírám z ní alespoň pár jeho podnětů: „Když tak o tom člověk uvažuje, je jízda na kole velká hloupost. Pokud se mě týče, nikdy bych na kolo nesedl, předepsal mi to však doktor. ‚Musíte mít pohyb, jinak budete otylý‘, řekl mi a rukama nakreslil do vzduchu nejspíš sud. Smutně se přitom usmíval, jako by byl na pohřbu blízkého příbuzného. Začal jsem tedy jezdit na kole, abych mu udělal radost.
Dobromila Lebrová: Šebestián Hněvkovský, básník a národní buditel – 165. výročí úmrtí
Dílo básníka Šebestiána Hněvkovského není ani rozsáhlé, ani se nevyznačuje něčím zvlášť výjimečným. Podstatné je ale na něm to, že byl jedním z prvních českých básníků doby národního obrození; že patřil k těm několika svým přátelům a blízkým spolupracovníkům, kterým se podařilo přesvědčit velkého odborníka na český jazyk Josefa Dobrovského (1753–1829), že čeština vůbec není mrtvým jazykem, jak se Dobrovský domníval, ale že žije, že jí lze užít k básnění – a to nejen vážnému, ale k žertovnému. A právě v této oblasti, zvláště v mládí Hněvkovský vynikal.
Michal Ezechel: Oslavenec ze Strašnic – Jiří Štědroň
Jiří Štedroň oslavil 23. května již své 70. narozeniny. Proslavil se především jako zpěvák a herec, ale v současné době vydal také knížku prózy „Jak se dělá hvězda“. Nutno ještě podotknout, že J. Štedroň žije již několik let v Praze 10 – Strašnicích. V Praze 10 spolupracuje s Občanským sdružením SEPPIA, které se snaží pomáhat znevýhodněným občanům. Jiří Štedroň se narodil v roce 1942 ve Vyškově, kde v roce 1959 i maturoval. V roce 1963 absolvoval herectví na JAMU v Brně, kde již jako student vystupoval v avantgardním divadle X62. První písničku nahrál v roce 1959 v brněnském rozhlase s orchestrem Gustava Broma. Poté vystupoval v divadle Večerní Brno.
Pavel Vrána: Svatojakubská cesta
Po šesti týdnech putování severním Španelskem z francouzského pohraničního městečka Saint-Jean-Pied-de-Port do španělského poutního města Santiaga de Compostela jsem se vrátil domů. Po vlastních nohou jsem ušel osm set kilometrů krásnou krajinou, mnoha malebnými a na historické památky bohatými městy, městečky a vesnicemi a celých těch šest týdnů jsem se nechal vést silou duchovní energie z té staleté poutní cesty vyzařující. Teď, po návratu domů, stále ještě ta cesta ve mně doznívá, ovlivňuje mé myšlenky a určitě taky pozitivním způsobem pozměnila můj přístup k životu. Pokusím se teď o ní, i o síle, kterou na mysl i duši člověka působí, pár řádků napsat.
Dobromila Lebrová: Carl von Linné, švédský přírodopisec, zakladatel přírodopisného třídění – 305. výročí narození
Jméno Carla Linného je ve zkratce L. přítomno v mnoha latinských pojmenováních rostlin a živočichů. Je pokládán za zakladatele nebo také „otce“ taxonomie, tj. vědy o uspořádání organismů. Přičinil se o vytvoření schématu dvouslovného pojmenování a základního přírodovědného třídění. Dokonce se považuje i za zakladatele nauky o životním prostředí. Carl Nilsson Linnaeus, což bylo jeho původní jméno, se narodil ve vesnici Råshult v jihošvédské provincii Småland. Podle tehdy ve Švédsku užívaného juliánského kalendáře to bylo 13. května, ale podle současného kalendáře to bylo 23. května 1707.
Pavel Loužecký: Kdo vlastně nyní vede Pozitivky aneb Rozhovor s Martinem Loužeckým
Když jsem v prosinci 2010 utrpěl vážný úraz, převzal funkci šéfredaktora Pozitivních novin můj starší syn. Ujal se této funkce bez většího přesvědčování a už od začátku mu to velmi šlo. Teprve nyní jsem si uvědomil, že o Martinovi nemá nikdo žádné informace a že si zaslouží, aby se o jeho osobnosti veřejnost dozvěděla. Proto jsem se rozhodl, že s ním učiním rozhovor, díky kterému budou čtenáři Pozitivních novin vědět, kdo tyto noviny momentálně řídí. Rozhovor jsme vedli písemnou formou po e-mailu, přičemž mé otázky mi pomohly zaznamenat žena Daniela a dcera Kristýna, kterým za to moc děkuji.
Dobromila Lebrová: Thomas Gainsborough, anglický barokní malíř – 285. výročí narození
Thomas Gainsborough byl jedním z nejvšestrannějších anglických malířů 18. století. Byl významným portrétistou své doby, i když sám měl v oblibě krajinářství. I pro své portréty používal krajinné idylické pozadí. Bylo to v té době cosi nového. Před ním angličtí malíři malovali portréty tak, jak malovali biblické a náboženské náměty. Gainsborough přinesl čerstvý pohled na anglickou krajinu i s jejími prostými venkovany.
Zdeněk Wachfaitl: Den s Pavlem Loužeckým
Pan Pavel Loužecký, vydavatel internetového serveru Pozitivní noviny, se léčí ze svého zranění, přičemž pro vytvoření lepších podmínek jeho duševního stavu jsem jej 9. května navštívil a v součinnosti s jeho pečlivou ošetřovatelkou a manželkou v jedné osobě, paní Danielou Loužeckou, jsem mu položil několik otázek, týkajících se jeho publicistických začátků a zkušeností. Návštěva u Pavla v bývalém Sanopzu mne upoutala mimo nemocniční prostředí hlavně přenádhernou vyhlídkou na Prahu, která je z této části města skutečně mimořádná a také málo známá. Pražské pankrácké mrakodrapy jsou zde jako na dlani a v tomto ročním období, kdy je jaro v plném proudu a zve pacienty k sobě – do života.
Jan Řehounek: Devadesát let od narození Miroslava Macháčka
V úterý 8. května uplynulo devadesát let od narození výjimečné osobnosti českého divadla – herce a režiséra Miroslava Macháčka. Ve středu 9. května 2012 odhalil místostarosta města Nymburk PhDr. Pavel Fojtík pamětní desku na domě čp. 151 v Eliščině třídě, kde stával jeho rodný dům. Slavnostní akce se zúčastnila Kateřina Macháčková, členka pražského Divadla Pod Palmovkou, jež po otci zdědila herecké nadání.
Dobromila Lebrová: Francis Bret Harte, americký spisovatel – 110. výročí úmrtí
Francis Bret Harte byl spisovatelem amerického jihozápadu. Ve svých povídkách a románech se proslavil především detailním a zasvěceným popisem kalifornské zlaté horečky. Nebyl nadšen pronikáním vymožeností civilizace do krásné přírody – stavbou železnice – a netajil se tím. Mnoho lidí s ním souhlasilo. Proto byly jeho příběhy alespoň zpočátku přijímány se zaujetím. Zároveň byl Bret Harte velmi obratný v tom, aby vystihl, co čtenáře zajímá a co ho baví.